Článek
Mnoho lidí, kteří se podobným způsobem rozhodují učinit velkou životní změnu, tak nejčastěji dělají z racionálních důvodů. Například protože jim kouření až příliš leze do peněz, nebo si jen někde přečetli, jak je důležité zdravě jíst. Motivace těchto lidí vychází z nějakého vnějšího podnětu. Nečiní tak kvůli sobě. Zapálit si cigaretu je uklidňuje a přináší okamžité uspokojení. Sám vím, o čem mluvím. Ovšem benefit z nekuřáctví je dlouhodobý a dopady nejsou okamžité. Možná tito lidé mají problémy se sebeláskou. Kompenzují své mindráky skrze zlozvyky, které jim přinášejí okamžitou odměnu. Možná jen nedokázali přijmout sami sebe, a tak si skrze nesmyslné zlozvyky a rituály kompenzují pocit nedostatečnosti.
Tajemství vytrvalosti
Věřte, prosím, že vím, o čem mluvím. Kompenzovat si pocit nedostatečnosti skrze rituály, které možná přinášejí krátkodobé uspokojení, ale dlouhodobě nám škodí, je mnohem pohodlnější a jednodušší než se vyrovnat sám se sebou. Ať už to bylo kouření, přejídání se nezdravými jídly, nebo nesmyslný workoholismus, skrze který jsem chtěl druhým lidem ukázat, že jsem dost dobrý, mi možná přineslo krátkodobé uspokojení. Stalo se však drogou, jejíž účinek brzy vyprchal, a já chtěl další dávku. Další nikotin. Další cukr. Další pocit dobře odvedené práce pro druhé. Tím vším jsem si kdysi kompenzoval mindráky. Tím vším jsem si v sobě vypěstoval špatné návyky, které z dlouhodobého hlediska jen zhoršovaly kvalitu mého života.
Samozřejmě že jsem věděl, že si podobným chováním jen zadělávám na další problém. Dlouho jsem žil v přesvědčení, že mám příliš slabou vůli, abych s tím byl schopen něco udělat. Myslel jsem si, že nejsem dost vytrvalý, abych dokázal v životě cokoliv změnit. Dnes už vím, že to byla jen jedna z dalších výmluv mého ega, které se nebylo schopno přijmout a ve skutečnosti jen bojovalo samo se sebou. Měl jsem v sobě vnitřní boj a snažil se před ním utéct právě zmíněnými zlozvyky. Až když jsem dokázal utišit tento boj a našel cestu ke zdravé sebelásce, našel jsem v sobě i dost vnitřní síly pro vytrvalost.
Tajemství vytrvalosti nespočívá jen v neustálém odříkání a vystupování z komfortní zóny. Je to především o ukotvení si dobrých návyků, ale také důvodům, proč si chci takové návyky osvojit. Přemlouvat se každý den k nové činnosti a myslet na ni nás stojí až příliš mnoho energie. Jakmile mozek cítí příležitost a bude mít možnost zvolit si některý ze zažitých vzorců chování, zvolí vždy tu snazší variantu. Což opět spouští onen vnitřní boj, protože když něco podobného zjistíme, často přicházejí na řadu výčitky a sebeobviňování. Jakmile ale dokážeme sami sebe přijmout, snadno se můžeme podobným pocitům vyhnout. Stačí se jen držet jednoduchého receptu, který vede ke změně návyků.
Zabýval jsem se tímto tématem ve článku Skoncujte se zlozvyky které ničí život. Také tam jsem se odkazoval na Atomové návyky od Jamese Cleara. Autor knihy vysvětluje, že stačí pouhé dvě minuty pro osvojení nového návyku. Nevěříte? Pojďme se podívat co se za myšlenkou skrývá.
Dvě minuty pro změnu
Změna návyků není žádná atomová věda, i když se kniha Jamese Cleara jmenuje Atomové návyky, nepředstavuje tento název žádnou složitost. Naopak tímto názvem chce dát najevo, že stačí provést drobné, až atomové životní změny a skrze toho dosáhnout velkolepých životních výsledků. Jednoduše kniha svým názvem říká, že velkých cílů zvládneme snadněji dosáhnout přes drobné změny.
Většinou když se rozhodneme pro nový cíl a jsme si již vědomi, jak bychom se měli pro dosažení daného cíle chovat, tak pohoříme, protože se většinou odhodláme pro až příliš náročnou změnu. Je náročné nepodlehnout touze po životní změně a dělat jen drobné a nepatrné změny ve vlastním chování. Raději volíme radikální změny a radikální rozhodnutí a zapomínáme, že staré návyky nelze snadno vymazat, ale že je musíme postupně přepisovat. James Clear má pro tyto případy tzv. pravidlo dvou minut. Pojďme si jej představit. Toto pravidlo říká, že každý nový návyk by neměl trvat déle jak dvě minuty. Clear je zastáncem názoru, že každý nový návyk je možné redukovat na základní dvouminutovou verzi a v již zmiňované knize Atomové návyky to uvádí na těchto příkladech:
- Návyk Před spaním začnu více číst zredukovat na návyk Před spaním přečtu jednu stránku.
- Návyk Každý den cvičit 30 minut jógu lze zredukovat na návyk Vyndám si podložku na cvičení.
- Návyk Budu se učit na zkoušku můžeme zredukovat na návyk Otevřu si zápisky.
- Návyk Uběhnu každý den 5 kilometrů zredukujeme na Zavážu si tkaničky u tenisek.
Cílem tohoto pravidla je, aby byl návyk z počátku co možná nejsnazší. Je důležité zaměřovat se při osvojování si nového návyku pouze na tuto základní část. Všechny další kroky už mohou být obtížné, ale jakmile překonáme úvod do nového návyku, je to podobné, jako bychom se připojili na dálniční přivaděč. Čímž se znovu vracím ke Clearově teorii dálničních přivaděčů, kterou jsem zmiňoval ve článku zde. Přesně takový by totiž měl být úvod nového návyku, měl by nás jen navést na dálnici, ze které je už složitější odbočit než pokračovat v jízdě.
Cílem každého nového návyku není jen dosáhnout lepšího výsledku, ale změnit celý život, respektive změnit celou identitu. Proto vždy když začneme toužit po lepších výsledcích, neptejme se, co MUSÍME udělat pro lepší výsledky, ale kým se CHCEME stát, abychom mohli lepších výsledků dosáhnout. Každý nový, drobný návyk, který si osvojíme při cestě za svým cílem, nás už jen utvrzuje v nové identitě. Čím častěji nový návyk opakujeme, tím více hlasujeme pro novou identitu. Pamatujte proto, že cílem nových návyků není jen změnit naše výsledky, ale celou naši osobnost. Jenže těžko můžeme změnit něco, co jsme nebyli ochotni přijmout. Dokážete přijmout novou osobnost, kterou se chcete stát? Jak se taková osobnost chová? S jakými návyky začíná každý den a co dělá před spaním?
