Článek
Většina lidí si nejčastěji na konci roku dává nové cíle a doufá v lepší život. Říkáme tomu novoroční předsevzetí. Co si budeme povídat, většina lidí už předpokládá, že je opět nesplní. Ale přesto si je dávají a někde v koutku duše doufají, že tentokrát to bude jinak. Doufají, že tentokrát vytrvají na své cestě za lepšími výsledky. Od těch posledních předsevzetí uběhlo už více jak devět měsíců, což znamená, že byste měli být už minimálně na konci druhé třetiny cesty k jejich splnění. Je tomu tak? Anebo jste už na své novoroční cíle dávno zapomněli? A proč? Proč člověk tak snadno rezignuje na lepší život?
Pojďme si nejprve uvědomit, že klíčovou esencí pro lidskou vytrvalost je vášeň. Je to emoce, která v sobě nese růstový emoční náboj. Emoce, jež nás nutí vystupovat z komfortní zóny a jít si za svým cílem. Co ale když ani to nestačí? Co když se nám podaří probudit dost silnou vášeň, ale přesto po nějakém čase zjistíme, že jsme sklouzli do starých kolejí? Po měsíci snadno zapomeneme na permanentku do fitka. V lednici jsou zase ty samé potraviny a ty skvělé knihy, které jsme si nakoupili, jen leží na nočním stolku a chytají na sebe prach. Znamená to snad, že naše vášeň nebyla dost silná? Co víc ještě musí člověk udělat, aby konečně změnil svůj život?
Staré koleje
Problém může být v tom, že zmíněnou vášeň cítíme jen ve chvíli, kdy myslíme na cíl. Když člověk má před sebou vidinu zlepšení v jakékoliv životní oblasti, není těžké probudit v sobě vášeň a získat rozhodnutí dělat něco jinak a lépe. Jenže když potom naběhneme do stereotypu všedních dní, kdy nemáme své sny a cíle na mysli, vášeň uhasíná a my snadno sklouzneme do zmíněných starých kolejí.
Když mluvím o starých kolejích, mám na mysli zažité vzorce našeho myšlení a chování. Ve skutečnosti jsou to právě tyto vzorce, co rozhoduje o kvalitě našich životů. Jsou to návyky, které jsme si osvojili a skrze ně naučili vlastní mysl velet, aniž bychom nad tím museli dlouze přemýšlet. Tyto vzorce jsou hluboko zapsány v naší mysli, a jakmile jednou vzorec spustíme, je to podobné, jako když najedeme na kolej, která nás opět vede ke starému životu. Zmíněné vzorce a staré koleje ve skutečnosti nejsou nic víc než naše návyky.
Představte si lidskou mysl jako houbu, která do sebe nasákne vše ze svého okolí. Samozřejmě, že nejvíce návyků přebíráme v období, kdy naše mysl – chcete-li, houba – není ještě nasycena, tedy během dospívání. Potíž ovšem je, že děti nepřemýšlejí, zda chování našich rodičů a jiných autorit je nebo není přínosem pro kvalitu jejich života. Jako malé děti nerozdělujeme věci na dobré a špatné. Vnímáme je zcela neutrálně a tímto způsobem přebíráme během dětství vzorce chování, jež mají vliv na kvalitu celého života.
Podobným způsobem byla formována většina našich návyků. Když si tak člověk uvědomí, že si nějaké vzorce osvojoval mnohdy i celý život, může být pro něj náročné najít způsob, jak se špatných návyků zbavit. V tomto smyslu si vždy vzpomenu na knihu Jamese Cleara Atomové návyky a jeho teorii dálničního přivaděče. James doslova ve své knize píše:
Návyky jsou jako nájezdy na dálnici. Navedou vás na určitou dráhu a než se nadějete, uháníte plnou rychlostí ke svému příštímu chování.
Mysl pod kontrolou
Jistě již chápete, že neustále hlídat vlastní mysl, a mít tak kontrolu nad každým rozhodnutím je prakticky nemožné. V průměru nám každý den proběhne v mysli okolo 75 000 myšlenek. Dokážete si představit, že byste všechny tyto myšlenky měli neustále a vědomě kontrolovat? To samozřejmě není možné. A právě proto máme návyky. Šetří naši energii. Rozhodují, jak se budeme chovat a jak budeme reagovat na nejrůznější události všedního dne. Bohužel nám už ale některé návyky dobře neslouží, a tak, aniž bychom si toho byli často vědomi, se během dne chováme úplně jinak, než bychom si doopravdy přáli.
Proto se, chceme-li mít pod kontrolou vlastní mysl, chceme-li se stát tvůrcem vlastního života a přestat být obětí starých vzorců chování, potřebujeme zaměřit právě na ovládání návyků samotných, a nikoliv na ovládání celé mysli. Principů, jak si osvojovat nové návyky, je mnoho. James Clear se touto problematikou zabývá ve zmíněném bestselleru Atomové návyky. Jde velmi do hloubky. Opírá se o nejrůznější studie a dává jednoduchý recept, jak přepsat vlastní život a staré vzorce chování.
Jsem přesvědčený, že kdo dokáže mít pod kontrolou své návyky, má pod kontrolou svou mysl, a tím i celý svůj život. Každý den jsme součástí několika různých událostí a každá tato událost má za následek spuštění nějakého návyku, chcete-li, vzorce chování. Kontrolu nad počtem dobrých návyků tak můžeme převzít například jednoduchým rozplánováním si počtu dobrých událostí, které bychom mohli nazvat jako pozitivní klíčové události. Čím více takových událostí rozplánujete pro každý den, tím větší máte šanci prožít pozitivní den. A čím více pozitivních dnů prožijete, tím pozitivnější a radostnější bude celý váš život.
Možná si teď říkáte, že rozplánovat si do všedního dne dostatek pozitivních klíčových událostí není možné. Člověk přece nemůže vše naplánovat! Už vidím, jak se vám podobná myšlenka honí hlavou. Dovolte mi ale, prosím, ukázat, že to možné je. Stačí se jen rozhodnout a převzít odpovědnost za kvalitu svého života. A stačí vám k tomu jen dvě minuty. Nevěříte? Zkuste nad tím chvilku přemýšlet. Zkuste si ve svém životě vytvořit dálniční přivaděče, které vás navedou k novému návyku. Neplánujte si, že budete chodit běhat, zkuste si pro začátek naplánovat že si obléknete sportovní oblečení. Jakmile to uděláte, je mnohem těžší to vzdát. A pokud máte pocit, že to stejně nemá smysl a že nemáte dost pevnou vůli, abyste ve svém životě něco změnili, přečtěte si tento článek, možná pochopíte, že to není žádný problém.
