Konec sebemrskačství. Jednoduché otázky vám pomohou ukončit vnitřní boj

Znáte ten pocit, kdy se v životě rozhodnete pro změnu, ale po nějaké době zjistíte, že jste zase sklouzli zpět do starých vzorců chování? Možná právě teď prožíváte něco podobného. Možná právě teď z vás vyprchává motivace pro všechna novoroční předsevzetí a stereotyp denního života vás zase tlačí do starých kolejí. Co se vám v tu chvíli prožene hlavou?

Je zcela logické, že pokud chceme v životě začít dosahovat lepších výsledků v jakékoliv oblasti, tak potřebujeme změnit i naše chování. Nezáleží na tom, zda chceme zlepšit svou fyzickou kondici, vztahy nebo finanční příjem. Každé zlepšení si vyžaduje změnu chování. Protože, jak praví lidové moudro – Nic nezměníš, když nic nezměníš… Co je ale důležité zmínit, a mám občas pocit, že na to rádi zapomínáme, že by se především mělo jednat o změnu chování, které neustále opakujeme – o změnu našich návyků.

Asi nikdo nečeká vyrýsované tělo po jedné návštěvě v posilovně. Představa je to sice hezká, ale samozřejmě nefunguje. Navíc když se nad tím zamyslíte, jak byste si vážili svých výsledků, pokud byste jich dosáhli bez námahy? Proč lidé, kteří vyhrají velké peníze v loterii, o ně velmi brzy přijdou nebo je utratí a za nedlouho zase nemají nic? Jednoduše je to o tom, že nebyli ochotni změnit své návyky (které můžeme chápat jako vzorce chování) zakódované v mysli. I proto v úvodu každého podcastu Myšlením na vrchol zmiňuji, že pokud chceme změnit svůj život, potřebujeme nejprve změnit způsob myšlení. Vím, že se to řekne snadno. Jenže jak na to?

Způsobů a technik existuje určitě několik. Výborná kniha, která o tomto tématu pojednává a kterou bych nazval až praktickou příručkou pro změnu myšlení, je Atomové návyky od Jamese Cleara. Možná o této knize neslyšíte poprvé. Název knihy mluví za vše. Ve skutečnosti jsou totiž opravdu velké změny jen následkem násobených a neustále se opakujících drobných krůčků.

Možná že také znáte ten pocit, kdy se vám zalíbí myšlenka či nápad v knize. Ve chvíli, kdy se člověk myšlenkou vědomě zabývá, tak přesně ví, jakým způsobem dosáhnout své představy. V daný moment rozumí, CO chce dělat, JAK to chce dělat a možná i zná své PROČ. Často pak jsme schopni po podobné úvaze nasbírat dost energie k činům. Jdeme do fitka a koupíme si permanentku, uděláme nákup se zdravými potravinami a podobně. Jakmile se ale na naši myšlenku a cíl přestaneme vědomě soustředit a vrátíme se do stereotypu všedních dnů, najednou třeba zjistíme, že se chováme jinak, než jsme vlastně chtěli. Jednoduše se v naší mysli opět a zcela automaticky spustí zažité vzorce myšlení a z nich navazující návyky chování. Ve chvíli, kdy si to uvědomíme, snadněji můžeme prožívat emoce smutku a zklamání. Čímž vlastně přicházíme jen o další energii.

Někteří lidé na sebe bývají v takových momentech naštvaní. V hlavě jim začne znít kritický hlas, který například předkládá různé argumenty, proč nemá smysl se o změnu pokoušet a proč je pohodlnější nechat vše při starém. V tu chvíli, i když si to možná ani neuvědomujeme, se v nás začíná odehrávat vnitřní boj. Najednou soupeříme sami se sebou. Se svými myšlenkami, touhami a návyky. Jako by jedna část našeho já toužila po změně a druhá se jí bránila. Je možné tento boj vyhrát?

Osobně jsem názoru, se do podobného boje vůbec nepouštět. Což může být někdy dost těžké, protože ten kritický hlas, „šmejd v naší hlavě“ nás zná velmi dobře, a tudíž i moc dobře ví, na které místo udeřit. Ve skutečnosti toho šmejda v hlavě máme všichni, rozdíl je pouze, zda de jím necháme ovládat a nebo s ním umíme pracovat. Jak to například dělají mistři světa? Jednoduchou techniku jsme si ukázali zde na seznam medium ve článku: Mentální technika mistrů světa. Vyžeňte šmejda z hlavy a začnete si zase věřit.

Markéta, pravidelná posluchačka podcastu Myšlením na vrchol, mi do e-mailu poslala dotaz, co má dělat, když se jí nedaří jejího šmejda vyhnat a pořád se vrací. Máte stejný problém? Pořád se vám vrací sebemrskačské myšlenky a už vás to nebaví? Možná vás teď nepotěším. Víte, ten šmejd v hlavě se bude chtít vrátit celý život. Nikdy jej z hlavy nevyženete úplně. A vlastně by to neměl být ani váš (ani náš) primární cíl. Jak jsem už zmiňoval, nedává smysl pouštět se neustále do jakéhokoliv vnitřního boje. Naším hlavním cílem by mělo být najít způsob ke spolupráci. Udělat si ze svého vnitřního kritika nejlepšího kamaráda a parťáka do života. Bohužel u některých lidí je ale jejich vztah s vnitřním hlasem už tak pošramocený, že je pro ně možná jednodušší si představit, jak svého kritika vyhnat ven než se pokoušet o jakoukoliv nápravu. Proto když se vám v hlavě neustále opakuje kritický hlas, je důležité vést s ním dialog, a ne se proti němu hned bránit.

Pomohlo mi k tomu, když jsem si uvědomil, proč se ten parťák v mé mysli takhle chová. Jeho cílem není škodit. Chce pomáhat a snaží se šetřit naší energií. A přesně k tomu používá vzorce myšlení z minulosti a naše návyky. Používá jen to, co jsem ho sami naučili v minulosti a co jsme převzali od rodičů v dětství. Dokážete si představit, kolik energie by nás stálo mít neustále vlastní mysl pod kontrolou? Kontrolovat každou myšlenku je prakticky nemožné. Naše mysl vždy volí cestu nejmenšího odporu. Pokud jsme se dvacet let chovali nějakým způsobem, vytvořili jsme si návyk, který si v naší mysli upletl pevné synaptické spoje. Díky tomu už nad tím nemusíme přemýšlet a děláme věci automaticky.

Řídíme auto, čistíme si zuby nebo jen chodíme a běháme. Zkrátka a dobře: Vše, co dnes děláme, vychází z programů, které jsme si osvojili, a pokud se chceme rozhodnout podobné programy přepsat, vyžaduje to od nás trochu pevné vůle a vědomého věnování pozornosti. Jenže ve chvíli, kdy neustále bojujeme sami se sebou a plýtváme energií pro vnitřní boj, se nemůžeme divit, že nám už nezbývá energie pro rozvoj a růst. Proto, pokud máte podobné trápení, pokud neustále bojujete se svým vnitřním já a hledáte způsoby, jak přepsat své návyky a vzorce chování, nechtějte je přepsat ze dne na den.

Prvním krokem ke změně může být uvědomit si svůj současný stav. Jaký máte vztah sami se sebou? Jaké myšlenky převládají při selhání? Čemu opravdu věnujete svou pozornost? Zkuste si odpovědět na následující otázky:

Zdroje doporučená literatura: