Článek
Jak v sobě vypěstovat novou vášeň?
Co dělat, když se ze mě vášeň vypařila?
Kde vášeň hledat?
Těmito otázkami jsem ukončil článek Proč potřebujeme návod na lásku, kde vysvětluji jak je důležité umět podobné emoce zdravě prožívat. Pokud jste nečetli předchozí článek, zkuste se k němu, prosím, nejprve vrátit, rád bych dnešním tématem na něj navázal.
Vášeň a láska jsou nejkrásnějšími a nejsilnějšími emocemi vůbec, pořád bychom si ale měli uvědomit, že pokud nejsou tyto emoce doprovázeny morálními hodnotami a zdravým selským rozumem, může nás snadno zavést někam, kam bychom vůbec nechtěli jít. Jenže co dělat, když nic jako vášeň v životě necítíme? Co dělat, když nám v životě chybí láska? A je jedno, zda je to láska partnerská, nebo láska k nějaké aktivitě, případně k nějakému cíli.
Jakmile se ze života vytrácí láska, přichází na její místo prázdnota. Objevuje se strach, smutek, možná agrese a další emoce, které nám určitě nejsou příjemné. Proč je důležité i tyto nepříjemné emoce pochopit, ne proti nim bojovat, ale spíš najít rovnováhu mezi emocemi a rozumem? Věřím, že kdo je schopen prožívat své emoce a propojovat je s rozumem, je schopen i řídit svůj život a stávat se tvůrcem svého osudu.
Přestaň utíkat
Pojďme se ale nyní podívat na položenou otázku. Co má člověk dělat, pokud se začíná trápit, že se z jeho života vytratila láska a vášeň? Možná tam kdysi opravdu byla a možná že pod návalem povinností, starostí a všech úkolů se někam vášeň vytratila, a my tak nějak nevíme, kde a jak ji znovu hledat. Abych odpověděl na otázku, jakým způsobem vášeň znovu probudit, dovolil bych si použít radu, psychologa Petra Pacher, který reagoval na dotaz jednoho z diváků webináře, který jsem pořádali pro naše čtenáře.
Posluchač se ptal, jak nastavit svou mysl, tak aby zvládl strach a stres. Petr Pacher odpověděl: „Je důležité přestat nad strachem přemýšlet a dovolit si jej prožít. Strach, stejně jako láska, je totiž emoce a fyziologicky jsou emoce zpracovány v jiné části mozku než myšlenky. Pokud se budeme strachem zabývat jen na úrovni myšlení, tak jediné, co vymyslíme, je útěk před strachem. Nedovolíme si jej prožít a začneme před ním neustále utíkat.“
A podobným způsobem můžeme přemýšlet také o lásce a vášni. Jakmile budeme o lásce jen přemýšlet, tak jediné, co můžeme vymyslet, je láska z rozumu. To ale není opravdová, procítěná láska a lásce z rozumu právě schází vášeň a energetický náboj, jež vede k akci. Opravdovou lásku a vášeň můžeme jen prožít a procítit. Určitě ji nevymyslíme.
Umění prožít
Možná že teď by mohl někdo namítat a možná by někdo mohl říct: „Chceš mi snad říct, Lukáši, že láska a strach s rozumem nijak nesouvisí?“ Samozřejmě že souvisí. Všechno spolu nějak souvisí. Taková myšlenka v nás snadno může vyvolat pocity strachu. A je pravda, že takových myšlenek máme většinou opravdu hodně. Většinou se totiž mnohem více bojíme vlastních myšlenek a domněnek než toho, co se ve skutečnosti děje. Tak moc nad věcmi přemýšlíme, že býváme až paralyzováni tím, co vše by se mohlo stát.
- Co když ten projekt nevyjde?
- Co když se ztrapním?
- Co když už má nějakého kluka?
- Co když se jí nebudu dost líbit?
- Co když mě to nebude bavit?
Podobné myšlenky v nás vyvolávají strach. A my nejsme ochotni si dovolit ten strach prožít, a tak před ním raději utečeme, třeba nějakou další myšlenkou, která nás uklidní a řekne nám, že bezpečnější bude nedělat raději nic.
Můžeme se ale divit, že nejsme schopni poznat novou lásku a vášeň, když si nedovolíme prožívat své vlastní a přirozené emoce? Zkusme si uvědomit, že stejně jako má myšlenka sílu vyvolat v našem nitru strach, tak může mít i sílu vzbudit vášeň a lásku. Jenže když nechápeme funkci strachu a nejsme schopni si dovolit takový strach mít, možná si ani nebudeme schopni dovolit mít lásku. Staří stoikové měli na tohle krásnou fintu. Když měli z něčeho obavu, zeptali se sami sebe: Co nejhoršího se může stát? Jaká je pravděpodobnost, že se to opravdu stane? Takto můžeme na úrovni myšlení zpracovat svůj strach a dovolit si jej mít. A podobně na úrovni myšlení můžeme zpracovat lásku a dovolit si ji žít. Hned vysvětlím, jak to myslím.
Když se zbavíte například strachu ze zkoušení nových věcí a vytvoříte ve své mysli nějaké myšlenky, které ve vás budou podporovat zvídavost a nadšení, tak už jen tím zvyšujete pravděpodobnost, že objevíte novou vášeň. Vášeň není něco, co vám spadne do klína v pohodlí křesla u televize. Opravdová a dlouhodobá vášeň potřebuje čas. Je potřeba dávat věcem a lidem více času a dovolit jim nechat vás okouzlit. Možná že si vzpomenete, že jste kdysi jako malé děti hráli vášnivě fotbal nebo jiný sport. Projevila se ale snad tato vášeň během první zkušenosti? Většinou ne. Stejně tak jste možná cítili vášeň pro obor, ve kterém pracujete či podnikáte, ale najednou jako by se z vás vypařila. Možná že už necítíte nadšení a touhu jako dřív. I to se nám v životě stává. Jenže jakmile něco podobného jako touhu v životě nemáme, je jen otázka času, než vyhoří palivo uvnitř nás. Proto je potřeba o vášeň neustále pečovat. Nacházet nové výzvy, které v nás budou podporovat touhu učit se něco nového a být zase o kousek lepší.
A právě tady si myslím, že je důležité nacházet ten balanc a uvědomovat si, zda chci být lepší pro svůj dobrý pocit, nebo abych něco dokázal svému okolí. Věřím, že šťastný život je o rovnováze. Je to rovnováha mezi dobrem a zlem, mezi myslí a srdcem. Když se nám daří nacházet a udržovat tuto rovnováhu, tak v sobě neustále udržujeme i růstovou energii. Zvládáte to? Bude rád za vaše zkušenosti v komentářích.
