Světový bestseller Atomové návyky jako zaručený recept na lepší život? Ověřil jsem, že to funguje

Mnoho lidí touží po lepších výsledcích a kvalitnějším životě. Někteří rádi mluví o tom, kým by se chtěli stát a co by chtěli dokázat. Ale jen zlomek z těchto lidí je schopen pro své cíle opravdu něco udělat. Proč je pro nás tak těžké dosáhnout lepšího života?

Je to vlastně jednoduché. Pokud chceme zlepšit své výsledky, potřebujeme zlepšit také své chování. Je to selský rozum. Jak jinak bychom přece mohli zlepšit svůj život? Problém ale je, že své chování potřebujeme měnit opakovaně. Potřebujeme se zaměřit na změnu návyků, protože právě ty definují kvalitu našeho života a naše výsledky.

Přemýšleli jste někdy, co spouští naše návyky? Ten automat chování, nad kterým už nemáte potřebu přemýšlet? Někdo, když ráno vstane, tak první, co musí udělat, je uvařit si kávu a zapálit si cigaretu. Mezi tyto osoby jsem kdysi patřil také. První, co jsem udělal každé ráno, byla ranní cigareta a šálek horké kávy. Bez toho jsem si nedokázal představit nový den. Stejně jako jsem si nedokázal představit, že bych mohl vypít kávu, aniž bych si u ní vychutnal cigaretu. Byly to rituály, nad kterými jsem nemusel přemýšlet. Chování, které bylo zcela automatické a kterým jsem si dobrovolně ničil kvalitu svého života. Jako by to bylo včera, když jsem říkal kamarádům: „Kafe bez cigára? To si nedokážu představit, to by mi prostě nechutnalo…“ Dnes už vím, že to byla jen výmluva a naprostá hloupost. Kouřit jsem přestal ze dne na den, je to už deset let a zjistil jsem, že mi káva bez cigarety chutná naopak mnohem víc.

Abych zlepšil kvalitu vlastního života, potřeboval jsem se zaměřit na změnu svých každodenních rituálů. Jsou to návyky, které jsem vykonával každý den a vlastně nikdy nepřemýšlel, jaké dopady mají na můj život. A když se dnes zamyslím nad otázkou, kde, jak nebo proč jsem si tyto nezdravé návyky osvojil, vidím jasnou odpověď. Nebyl jsem tvůrcem svého života. Stal jsem se obětí prostředí a nechal se jím volně manipulovat. Nebyl jsem to já, kdo rozhodoval o tom, jaký život chci a budu žít. Můj život definovalo prostředí a lidé v něm. Můj táta byl celoživotní a silný kuřák, zemřel ze dne na den nemocný s vysokou nadváhou. Hláška typu „kafe bez cigára se nedá vypít“, nebyla moje. Převzal jsem ji od něj. Tátu jsem nikdy neviděl sportovat. Takže ani já jsem neměl kladný vztah ke sportu.

Osobnost, která se nachází v mém nitru, moje identita, nebyla dostatečně silná. Proto prostředí, ve kterém jsem dlouhá léta žil, jen manipulovalo celým mým životem. A někdy opravdu není snadné ubránit se tlaku prostředí. Právě posílení vlastní identity je velmi důležité, protože jen opravdu silní jedinci dokážou být tvůrci vlastních životů a sami rozhodují, jaký život opravdu chtějí žít.

Když jsem asi před deseti lety začal se životní změnou, bylo to právě neustálé posilování mé osobnosti, co bylo jednou z nejdůležitějších disciplín. Postupnými krůčky jsem potřeboval získat větší sebedůvěru. Učil jsem se vyrovnávat se svou minulostí a hledal v sobě sílu pro nové začátky. Až potom jsem byl schopen změnit své návyky a rituály. Jednoduše nestačí jít jednou za čas do posilovny a jednou za čas si objednat v restauraci salát. Potřebujete získat jasné přesvědčení o tom, kým se chcete stát a proč. Jen tak je člověk schopen svůj život opravdu změnit. Když se mi podařilo přesvědčit sama sebe o tom, kým se chcí stát, začali se dít věci a změna na sebe nenechala dlouho čekat. Jako jeden z důkazů o vlastní změně, si dovolím sdílet dvě fotografie. Na fotografii vpravo vážím 150 kg a vlevo už jen něco málo přes sto. Pro mě však není tolik důležité číslo na váze, nýbrž to, jak se sám cítím ve svém těle.

Když se mi podařilo praštit s kouřením a když jsem zhubnul během jednoho roku půl metráku, cítil jsem se jako nový člověk. A také že jsem byl. Reakce lidí, kteří mě potkávali na ulici a netušili, kdo je ten člověk, co se k nim hlásí a zdraví je, mě opravdu bavily. Když jsem si po letech přečetl knihu Atomové návyky od Jamese Cleara, měl jsem občas až husí kůži. V knize jsem si několikrát uvědomil, že změna mých návyků probíhala přesně tak, jak je v knize popsáno. Jen jsem si k té změně musel najít vlastní cestu a trvalo to docela dlouho. Když jsem knihu přečetl, říkal jsem si, jaká škoda, že jsem ji už nečetl dávno, mohla mi ušetřit tolik času a energie…

James se ve své knize věnuje osvojení si nových návyků postupnými kroky a své postupy opírá o neurovědu a fungování lidské mysli. Když jsem na začátku mluvil o tom, co každý den děláme zcela automaticky, čím si myslíte, že je to způsobeno? Musíte snad ráno přemýšlet, zda si zapálíte cigaretu, uvaříte kávu, čaj, nebo uděláte jiný návyk? Tohle děláme zcela automaticky, nemáme potřebu to nějak plánovat. Malá změna v našich rituálech nastane například na dovolené, když se změní naše prostředí. Najednou cítíme, že to není jako doma, a najednou tak nějak jde něco vynechat, dělat třeba to, co nám doma úplně nejde. Jít si například před snídaní zacvičit. Přemýšleli jste někdy, čím to je?

Je to o tom, že náš mozek si ukládá vše, co děláme, neustále v naší mysli vznikají nové synaptické spoje, které spojují jednotlivé neurony, a čím častěji danou činnost děláme, tím silnější synaptické spojení vzniká. Proto pro nás není jednoduché změnit nějaký rituál, který děláme celý život. Ten synaptický spoj je už tak silný, že jeho přeprogramování nás stojí dost energie. Určitě to ale není nemožné, když se na to jde chytře. Tak například jednoduché pravidlo dvou minut. Napadlo by vás někdy, že stačí každý den dvě minuty, pro změnu návyků? Této metodě, z knihy Atomové návyky, jsem se věnoval zde na Seznam mediu ve článku Dvě minuty pro vytrvalost.

Zdroje a doporučená literatura:

Atomové návyky od Jamese Cleara