Hlavní obsah

Svíčky, pískot a den volna. 17. listopad 2026 znovu připomíná, že svoboda není samozřejmá

Foto: Egg, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5.

Pamětní deska na Albertově, odkud 17. listopadu 1989 vyšel studentský průvod. Nápis: „kdy — když ne teď? kdo — když ne my?“ Autor: Egg, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5.

Před 37 lety tu tekla krev, dnes tu hoří svíčky. Na Národní zní potlesk i pískot, Letná je ještě v živé paměti a premiér je v Izraeli. Je 17. listopad jen den volna, nebo pořád závazek? Svoboda totiž nikdy není samozřejmá.

Článek

Je úterý 17. listopadu 2026 a Česko má státní svátek. Školy i úřady jsou zavřené, velké obchody ale můžou zůstat otevřené. V Praze se od rána mísí tichá úcta u bronzových rukou na Národní třídě a hlasitá debata o tom, co ze svobody ještě zbývá. Letos je to ostřejší než jindy. Před dvěma dny vyšly na Letnou podle odhadu organizátorů statisíce lidí a premiér Andrej Babiš je místo na Národní na pracovní cestě v Izraeli. Sedmatřicet let po sametové revoluci a sedmaosmdesát let po uzavření českých vysokých škol se paměť a přítomnost znovu potkávají na jedné pražské ulici.

Svátek se dvěma jmény a dvěma pamětmi

Oficiálně se dnešek jmenuje Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Ten dlouhý název není ozdoba, protože 17. listopad v Česku nikdy nebyl jen o jednom příběhu. V roce 1939 ho napsali studenti, které nacistická okupace chtěla zničit jako budoucí elitu národa. O půl století později, v roce 1989, šli jejich nástupci na Albertov uctít právě jejich památku a večer je na Národní třídě zbila policie komunistického režimu. Z pietního aktu se stala jiskra sametové revoluce. Od roku 2000 je 17. listopad státním svátkem a od roku 2019 zákon k jeho názvu doplnil i Mezinárodní den studentstva.

1939: den, který měl zlomit české studenty

Příběh prvního 17. listopadu začíná o tři týdny dřív. 28. října 1939, na výročí vzniku Československa, vyšli lidé v Praze do ulic. Zásah byl tvrdý. Smrtelně zraněn byl student medicíny Jan Opletal, zabit byl pekařský dělník Václav Sedláček. Opletal 11. listopadu svým zraněním podlehl. Jeho pohřeb 15. listopadu na Albertově se změnil v další protest proti okupaci; podle Vojenského historického ústavu se ho účastnily tisíce lidí.

Odpověď přišla rychle. V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 provedli nacisté razii na vysokoškolských kolejích. Ještě téhož dne bylo v ruzyňských kasárnách bez soudu popraveno devět představitelů studentských spolků. Přibližně dvanáct set studentů odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde podle historiků asi pětatřicet z nich útrapy nepřežilo. České vysoké školy byly uzavřeny, oficiálně na tři roky, ve skutečnosti až do konce okupace v roce 1945. Hlavním iniciátorem akce byl státní tajemník Karl Hermann Frank. Cílem nebylo jen potrestat protest, ale zasáhnout budoucí českou inteligenci.

V roce 1941 proto Mezinárodní studentská rada v Londýně vyhlásila 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva. Vojenský historický ústav ho označuje za jediný den mezinárodního významu, který má český původ.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

1989: pieta, která změnila zemi

O padesát let později se studenti znovu sešli na Albertově. Oficiálně šlo o pietu k výročí smrti Jana Opletala, povolenou pod záštitou městské vysokoškolské rady SSM. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR uvádí, že v 16 hodin tam bylo asi patnáct tisíc studentů a dalších lidí. V pozvánce nezávislého hnutí Stuha stálo, že nejde jen o vzpomínku, ale o přihlášení k ideálům svobody a pravdy, které jsou „i dnes vážně ohroženy“.

Po oficiálním ukončení na Vyšehradě se průvod spontánně vydal do centra. Podle chronologie ústavu se k němu postupně přidalo asi padesát tisíc lidí. K večeru zabočil od Národního divadla na Národní třídu, kde ho policie uzavřela z obou stran. Mezi dvěma kordony zůstalo zhruba deset tisíc lidí. Ve 20:25 začal násilný zákrok. Lidé byli stlačováni a v uličkách mezi policisty biti a kopáni. Nezávislá vyšetřovací komise zdravotníků později uvedla, že na Národní třídě bylo zraněno 568 lidí a u 180 z nich lékaři nevyloučili trvalé následky.

Už ten večer studenti zamířili do divadel a během několika týdnů se komunistická moc v Československu zhroutila. Na Letné se ještě v listopadu 1989 sešly obří demonstrace. Právě proto má dnešní svátek takovou sílu: začal pietou a skončil pádem režimu.

Dnešek: korzo, Albertov a spor, který přišel z Letné

Letošní úterý je 37. výročím listopadu 1989. Na Národní třídě probíhá od deseti dopoledne do osmi večer Korzo Národní, které pořádá spolek Díky, že můžem. Pořadatelé ho označují za největší občanské oslavy svátku ve veřejném prostoru a letos připravili víc než 160 programových bodů pod heslem „Nezůstávejme stranou. Demokracie stojí na každém z nás.“ Ulice je celý den uzavřená pro auta i tramvaje. V 17:11 má z balkonu paláce Metro zaznít Modlitba pro Martu.

Na Albertově se po dvouleté pauze, kterou způsobila stavba univerzitního centra, znovu sešli studenti. Rektor Univerzity Karlovy Jiří Zima jim poděkoval za občanskou angažovanost posledních týdnů a zmínil obavy o budoucnost demokracie i o nezávislost veřejnoprávních médií. Tu náladu zabarvila neděle 15. listopadu, kdy se na Letné konala demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii proti plánu vlády změnit financování České televize a Českého rozhlasu, především zrušit koncesionářské poplatky. Organizátoři odhadli účast na 350 až 450 tisíc lidí, některá média uváděla zhruba 400 tisíc. Jde o odhad, ne o oficiální sčítání, ale i tak šlo o jednu z největších demonstrací v Česku od konce roku 1989.

Prezident Petr Pavel, který k desce přišel dopoledne, sklidil potlesk i pískot. Novinářům řekl, že by si lidé neměli idealizovat život před rokem 1989. „Tu dobu jsem zažil, můžu srovnávat a můžu férově říct, že v čem žijeme dnes, je výrazně lepší, než co bylo dříve,“ uvedl. Zároveň varoval: „Demokracie nikdy není perfektní a nikdy nebude. Záleží na nás všech, kolik pozornosti jí budeme věnovat. Pokud ji necháme zakrnět, bude špatná.“ V České televizi dodal, že vláda nemůže svůj mandát čtyři roky uplatňovat beze změny a že na Letné zazněly podněty, které si zaslouží diskusi.

Premiér Andrej Babiš (ANO) na Národní třídu nedorazil. Je na vládní návštěvě Izraele, kde jedná o systémech protivzdušné obrany. Na síti X napsal, že svátek je o svobodě „říkat svobodně pravdu a nebýt za ni popotahován“ i o možnosti „jednou za čtyři roky zvolit vládu, jakou chceme“. Poděkoval mladým, kteří za tyto hodnoty bojovali v letech 1939 i 1989, a vyzval: „Nehádejme se, oslavujme Českou republiku.“ Před odletem řekl, že ho neúčast mrzí, ale že „to třeba přispěje k uklidnění vyhrocené situace“. Prezident Pavel cestu hájil jako legitimní rozhodnutí. Šéf opoziční TOP 09 Matěj Ondřej Havel ji naopak označil za „zbabělou pózu“ a řekl: „Stydím se za svého premiéra.“

Na zástupce ANO, mezi nimi Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka, část lidí pískala a skandovala „hanba“. Politici hnutí to označili za legitimní projev demokracie. Bývalý premiér Petr Fiala (ODS) ocenil mladou generaci a řekl, že ho potěšilo, kolik lidí viděl v neděli na Letné. „Pro mě je to naděje, která se pojí se 17. listopadem, že to mladým lidem není jedno. Protože svoboda není nějaký stav, je to úkol, neustálá práce,“ uvedl. Večer program teprve vrcholí: ve spodní části Václavského náměstí začíná v symbolických 16:36 už jedenáctý Koncert pro budoucnost a vstup je zdarma.

Co svátek znamená pro různé generace i pro obyčejný den

Pro lidi, kteří 17. listopad 1989 zažili na vlastní kůži, není dnešek abstraktní datum. Jejich vzpomínky mají konkrétní zvuky: obušky na Národní třídě, později cinkot klíčů na náměstích a nakonec úlevu. Pro jejich děti a vnoučata, kteří se narodili už ve svobodné zemi, může být svátek snadno jen dnem volna. Letošní týden ale ukázal, že to automaticky neplatí. Studenti znovu stojí na Albertově, diskutují o veřejnoprávních médiích a část z nich byla v neděli na Letné. Prezident Pavel už v pondělí na VŠE mladým řekl, že civilizovaný protest je legitimní a že tak jednoznačné vyjádření názoru by žádná vláda neměla přeslechnout.

Svátek má ale i všední stránku. 17. listopad je dnem pracovního klidu, takže řada lidí má volno v práci i ve škole. Na rozdíl od 28. října se na něj ale nevztahuje zákonný zákaz prodeje ve velkých obchodech. Řetězce Kaufland a Billa potvrdily, že dnes mají otevřené všechny prodejny, Billa v běžné otevírací době. Jiné obchody můžou mít zkrácený provoz a většina poboček České pošty má zavřeno. Pro rodinu z menšího města to může znamenat cestu na nákup, svíčku u místního pomníku, nebo jen podzimní volno.

Letošní 17. listopad je výmluvný. Jedni v něm vidí vybojovanou svobodu, kterou teď podle nich ohrožuje spor o televizi a rozhlas. Druzí v něm vidí právo říkat pravdu a zvolit si vládu. Třetí chtějí jen položit kytičku. Všechny tři pohledy se dnes vešly na jednu ulici, a i to je výsledek roku 1989.

Co zůstává nejisté

Počet účastníků nedělní Letné je odhad organizátorů, ne ověřený součet. Spor o financování České televize a Českého rozhlasu není rozhodnutý a jeho dopad na nezávislost médií se teprve ukáže. Politické spory můžou večerní atmosféru ještě změnit, nebo zůstat jen jednou vrstvou dne. Článek zachycuje stav v odpoledních hodinách 17. listopadu 2026, kdy koncert i Modlitba pro Martu teprve měly začít.

Sedmatřicet let je dost dlouhá doba na to, aby se z revoluce stala tradice, a dost krátká na to, aby ještě žili lidé, kteří slyšeli obušky na Národní třídě. Mezi těmito dvěma fakty dnes Česko znovu hledá odpověď na otázku, jestli je 17. listopad jen příjemné volno, nebo pořád závazek.

Zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz