Článek
Počátky evropského lidstva jsou spojeny s nálezem kosterních pozůstatků v jeskyni Zlatý Kůň v komplexu Koněpruské jeskyně. Koněpruské jeskyně se nacházejí ve středních Čechách, 7 km jižně od města Beroun, uprostřed přírodní rezervace Český kras. Neúplná lebka objevená na lokalitě Zlatý kůň v Českém krasu je vzácným kosterním dokladem přítomnosti člověka ve střední Evropě v období pozdního glaciálu. Lebka byla klasifikována jako ženská s pravděpodobností 0,98. Tato fosilní lebka ženy poskytla nejstarší moderní lidský genom, který byl dosud v Evropě zrekonstruován. Představuje populaci, která se zformovala před předky dnešních Evropanů a Asiatů. Segmenty neandrtálské DNA v jejím genomu byly delší než u jedince Ust'-Ishim ze Sibiře, předchozího nejstaršího sekvenovaného moderního člověka, což naznačuje, že moderní lidé žili v srdci Evropy před více než 45 000 lety.
Dalším příkladem nejranějších počátků nového lidstva může být moravský bohunicien. Chybí zde však srovnávací genetický materiál. Bohunicien je kamenná štípaná industrie mladého paleolitu, jejíž nositelé se na území jižní Moravy pohybovali asi před 43 000 až 35 000 lety. Identita představitelů je sporná, protože dosud nebyly nalezeny žádné lidské kosti. Kamenná štípaná industrie je rozšířena pouze v Brněnské pánvi (s výjimkou Dolních Kounic a Lhánic u Moravského Krumlova), protože technika zpracování byla vázána na jurský rohovec ze Stránské skály. Bohunician je „přechod“ mezi mousterianem a aurignacianem, a tedy kandidátem na reprezentaci první vlny anatomicky moderních lidí v Evropě. Jeho technologie se podobá technice mousterianu s levalloiskou industrií.
K oddělení evropských a asijských předků došlo již v době clastru GoyetQ116. Mezi jednotlivci je GoyetQ116-1 z Belgie nejstarší, před ~ 35 000 lety sdílí více alel se současnými Evropany než s východními Asiaty. Naproti tomu clustery Ust’-Ishim a Oase1, které předcházejí GoyetQ116-1 a Kostenki14, nevykazují žádnou výraznou afinitu k pozdějším Evropanům.
Jeskyně Goyet (Grottes de Goyet) je série propojených jeskyní nacházejících se v Belgii ve vápencovém útesu asi 15 m nad řekou Samson poblíž vesnice Mozet v obci Gesves v provincii Namur. Tato lokalita je významnou lokalitou regionálního osídlení neandrtálců a kromaňonců. Byly zde objeveny tisíce fosilií a artefaktů, které jsou všechny připisovány dlouhé a souvislé stratigrafické sekvenci z doby před 120 000 lety, středního paleolitu až po méně než 5 000 let před naším letopočtem.
Homo sapiens se zde usadil asi před 35 000 lety. Goyet odpovídá za fosilie evropských populací z různých styčných bodů, včetně fosílií, které patří mezi nejstarší pozůstatky moderních Evropanů (Goyet Q 116). Na základě mitochondriální DNA pěti místních fosilií se dospělo k závěru, že první moderní Evropané dorazili přímo z Afriky bez okliky přes Asii. Přes 35 000 let stará pažní kost muže z jeskyně Goyet byla spojena s aurignacianskou kulturou.
Noví lidé z východu
Graveťané byli lovci a sběrači, kteří žili v chladném období evropského pravěku. Archeologové obvykle popisují dvě regionální varianty: západní gravettian, známý především z jeskynních lokalit ve Francii nebo Španělsku a Británii, a východní gravettian ve střední Evropě a v Rusku. Východní graveťané, mezi něž patří kultura pavlovianu, byli specializovaní lovci mamutů, jejichž pozůstatky se obvykle nenacházejí v jeskyních, ale na otevřených místech. Předpokládá se, že graveťané byli inovativní ve vývoji nástrojů, jako jsou nože s tupým hřbetem, hroty šípů a bumerangy. Mezi další inovace patří použití tkaných sítí a olejových lamp z kamene. Čepele se používaly k výrobě ozdob a kostěných nástrojů ze zvířecích pozůstatků.
Věstonický cluster na našem území
Pavlovian je svrchně paleolitická kultura, varianta gravettianu, která existovala v oblasti Moravy, severního Rakouska a jižního Polska v období 29 000 – 25 000 let před naším letopočtem. Kultura využívala sofistikovanou technologii doby kamenné, aby přežila v tundře na okraji ledových příkrovů kolem posledního ledovcového maxima. Ekonomika pavlovianu byla založena především na lovu mamutích stád pro maso, a také tuk jako palivo do lamp, kůží pro stany a velké kosti a kly k budování zimovišť.
Název kultury je odvozen od obce Pavlov v Pavlovských vrších vedle Dolních Věstonic na jižní Moravě. Místo prozkoumal v roce 1952 československý archeolog Bohuslav Klíma. Dalším významným pavlovickým nalezištěm je Předmostí, dnes součást města Přerova. Při těžbě se podařilo získat pazourkové nástroje, leštěné a vrtané kamenné artefakty, hroty kostěných kopí, jehly, kopáče, flétny, kostěné ozdoby, vrtané zvířecí zuby a mušle. Umělecké nebo náboženské nálezy jsou zdobeny kostěnými rytinami a figurkami lidí a zvířat vyrobené z mamutího klu, kamene či pálené hlíny. Textilní otisk je nejstarším dokladem tkaní lidmi.
Dolní Věstonice
Dolní Věstonice je malá obec v Jihomoravském kraji v České republice. Je známá řadou archeologických nalezišť doby ledové v této oblasti, včetně nejstaršího trvalého lidského osídlení, jaké kdy archeologové na celém světě našli. Tyto lokality využívali lovci mamutů a mezi nálezy patří trojité pohřebiště a Venuše z Dolních Věstonic. Již brzy po zahájení vykopávek této lokality v roce 1924 se ukázal význam Dolních Věstonic. V souvislosti s tímto místem byly nalezeny tisíce keramických artefaktů, z nichž mnohé zobrazovaly zvířata.
Mezi zvířata tvarovaná v hlíně patří lvi, nosorožci a mamuti. Kromě těchto artefaktů byly nalezeny dvě figurky zobrazující ženy. Jedna z figurek, známá jako Černá Venuše, byla nalezena na svahu mezi spálenými mamutími kostmi; druhá znázorňovala ženu se zdeformovaným obličejem. Spekuluje se o vztahu druhé figurky k ženě pohřbené na lokalitě, která měla podobnou deformaci na stejné straně obličeje. Kostra této ženy byla nalezena pohřbená pod lopatkou mamuta v červeném okru.
Na rozdíl od všeobecného přesvědčení o lovecké praxi lidí žijících ve svrchním pleistocénu, obyvatelé této lokality nepronásledovali mamuty pouze oštěpy. Otisky síťoviny na hliněných podlahách chatrčí se dochovaly v archeologických nálezech. Tyto zářezy naznačují, že tito graveťané kromě lovu mamutů oštěpy používali sítě k lovu menší kořisti. Lastury nalezené na lokalitě pocházely ze Středozemního moře, což naznačuje, že tito lidé měli nějaký druh spojení se Středozemím.
Během vykopávek na místě v roce 1986 byl odkryt dobře zachovaný trojitý pohřeb. Místo je datováno na 28 kya. Byly nalezeny ostatky tří jedinců mužského pohlaví. Původně se věřilo, že prostřední ze tří těl byla žena, ale nedávné důkazy DNA prokázaly, že tělo bylo mužské.
Venuše z Dolních Věstonic je figurka Venuše, keramická soška nahé ženy z let 29 000–25 000 před Kristem. Byla nalezen na paleolitické lokalitě Dolní Věstonice v povodí Moravy jižně od Brna, na úpatí hory Děvín, 549 metrů. Tato figurka a několik dalších z míst v okolí jsou nejstarší známé keramické předměty na světě.
Má výšku 111 milimetrů a šířku 43 milimetrů v nejširším místě a je vyrobena z hliněné hmoty a vypálena při relativně nízké teplotě (500 °C–800 °C). Soška sleduje obecné tvarosloví ostatních figurek Venuše: výjimečně velká ňadra, bříško a boky, možná symboly plodnosti, relativně malá hlava a málo detailů na zbytku těla.
Vývoj a vzájemné vztahy pravěkých dna clusterů
Cluster Věstonice je doložena 14 jedinci z doby před 34 000-26 000 lety, kteří jsou všichni spojeni s archeologicky definovanou gravettskou kulturou. Následné šíření Věstonického klastru, který je spojen s gravettianským kulturním komplexem, tedy ukazuje, že šíření posledně jmenované kultury bylo alespoň zčásti zprostředkováno pohybem obyvatelstva.
Populace reprezentovaná GoyetQ116-1 nezmizela. Po gravettianu se stáhla do Španělska, kde se vyvinula v cluster „El Mirón“ skládající se zatím ze 6 zkoumaných jedinců z pozdní doby ledové, tedy z doby před 19 000-14 000 lety, kteří jsou všichni spojeni s magdalénianskou kulturou. Na něj navazuje popule clusteru Goyet Q2.
Cluser Goyet 116-1 byl spojen především γ-haploskupinou C1a a CT.
Y-haploskupina C1a, je celosvětově extrémně vzácná a byla nalezena hlavně mezi jedinci pocházejícími z Japonska nebo Evropy a mezi evropany z svrchního paleolitu, s jednotlivými případy známými z Nepálu a ostrova Jeju, etnických Kabylů a etnických Hanů z provincie Liaoning.
Y-haploskupina C1a2 byla přítomna v lidských pozůstatcích v Evropě ve svrchním paleolitu, včetně clusteru Věstonice (Vestonice16) a je také známá z „La Braña 1“, nalezený v La Braña-Arintero.
Y-haploskupina CT je haploskupina lidského chromozomu Y, definující jednu z hlavních otcovských linií lidstva. Muži, kteří nesou klad CT, mají chromozomy Y s mutací SNP M168 spolu s P9.1 a M294. Tyto mutace jsou přítomny ve všech moderních lidských mužských liniích kromě A a B-M60, které se obě nacházejí téměř výhradně v Africe. Nejnovější společný předchůdce mužské linie všech současných CT mužů byl pravděpodobně afrického původu. Předpokládá se proto, že žil v Africe před migrací.
Haploskupina BT M91, také známá jako Haploskupina A1b2 (a dříve jako A4, BR a BCDEF), je haploskupina Y-chromozomu. BT je podklad haploskupiny A1b (P108) a sourozenec haploskupiny A1b1 (L419/PF712). Y-haploskupina BT byla nalezena u jednoho jedince ve Věstonicích a odkazuje přímo k migragraci původních kromaňonců z Afriky.
Po příchodu nových lidí z východu se s nimi smísila starší aurignacianská populace. Y-haploskupina I (M170) byla nalezena u mnoha jedinců patřících do gravettianské kultury. Jde o podskupinu y-haploskupiny IJ, která je sama o sobě derivátem haploskupiny IJK. Podklady I1 a I2 lze nalézt ve většině současných evropských populací, s vrcholy v některých zemích severní Evropy a jihovýchodní Evropy. Zdá se, že y-haploskupina I vznikla možná až v Evropě. Protože dosud byla nalezena v Evropě, ale nikde mimo ni.
Západní lovec-sběrač (WHG, též cluster Oberkassel) se objevil cca 14 000 ~ 5 000 před naším letopočtem. WHG jsou někdy považováni za synonymum clusteru Villabruna, pojmenovaného po jeskyni Ripari Villabruna v Itálii, jejhož příslušníci byli do značné míry předky pozdějších populací WHG.
Předpokládá se, že WHG migrovali do Evropy kolem konce posledního glaciálního maxima, expandovali přes západní Evropu na konci pleistocénu a do značné míry nahradili dřívější kromaňonské skupiny, jako jsou magdaléniani. Tato poluce se měla do Evropy rozšířit z Anatolie.
Spolu se skandinávskými lovci-sběrači (SHG) a východními lovci-sběrači (EHG) tvořili WHG jednu ze tří hlavních genetických skupin v postglaciálním období raného holocénu Evropy. Hranice mezi WHG a EHG probíhala zhruba od dolního toku Dunaje na sever podél západních lesů Dněpru směrem k západnímu Baltskému moři. EHG byli směsí WHG a clusteru asijského původu (ANE), zatímco SHG byly směsí z jedinců WHG a EHG. Na Pyrenejském poloostrově se holocenní lovci-sběrači skládali ze směsi WHG a kromaňonců (GoyetQ2).
Cluster Villabruna representují mimo jiné y-haploskupiny jako R1b1, ale i I2a-P214. Pro SHG a EEG je již typický také výskyt y-haploskupiny R1a.
Mitochondriální DNA
Studie DNA odhalily, že různé subklady hg U zahrnovaly drtivou většinu evropských mitogenomů během paleolitu a mezolitu a že většina ostatních (neU) linií mtDNA se objevila až později v holocénu. Hg U se dělí na U1, U5, U6 a čtvrtý podklad, který se dále dělí na U2, U3, U4′9, U7 a U8. MtDNA haploskupina U5, datovaná na ~ 40–50 kYa, dorazila během prvního raného kolonizace horního paleolitu. Jednotlivě tvoří 5–15 % celkových linií mtDNA. Pre-V (stáří kolem 26 000 let) a větší větev H, obě se rozprostírají po Evropě, možná právě prostřednictvím kontaktů v období gravettienu. Haploskupina H představuje asi polovinu mtDNA (ženských) genových linií v Evropě s mnoha podskupinami.
--------------------------------------------------------------------
Literatura:
Haplogroup I1, Eupedia, on: https://www.eupedia.com/europe/Haplogroup_I1_Y-DNA.shtml
Modern human incursion into Neanderthal territories 54,000 years ago at Mandrin, France,in: Science Advance, on: https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abj9496Podborský, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy, Brno. s. 40.Rootsi, S, Kivisild, T, Benuzzi, G, Help, H, et al. (2019).
„Phylogeography of Y-chromosomehaplogroup I reveals distinct domains of prehistoric gene flow in Europe“
. Am. J. Hum.Genet 75(1): 128-137.doi :10.1086/422196.
PMID12825075. S2CID 2834639.
Svoboda, J. a kol. 2002: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.The genetic history of Ice Age Europe, Nature. 2016 Jun 9; 534(7606): 200–205. (on:https://www.nature.com/articles/nature17993)
Y-DNA Haplogroup I and its Subclades – 2018, dostupné na :https://isogg.org/tree/ISOGG_HapgrpI.html
