Článek
Byla jsi jako báseň
a já tě četl rukama
nepotřebovali jsme slova
jen zvuky našich vzdechů
tvůj smích zněl jako píseň
a stíny se na nás dívaly
nezúčastněně, ale žárlivě
měli jsme víc než ticho
měli jsme sebe
kouřili jsme v okně
šedivý panelák nad ránem
tvůj bok opřený o můj
jako by to bylo všechno, co svět nabízí
neptal jsem se, kdo jsi
a ty ses neptala, co chci
stačila nám ta chvíle
splynutí našich těl
a srdce bijící v jednom rytmu
pak jsme usnuli
každý zase sám
byl to jen začátek
nebo další prázdný den
kdy se budeme tvářit, že to nic nebylo.
