Stelka a ASPA – odvážný sen české automobilky, který přetrval jen v historii

Počátek malé automobilky z Příbrami sahá až do roku 1899. Tehdy pod názvem Strojírna a slévárna Stelšovský Rudolf vyráběla hospodářské stroje. Od roku 1900 se pak výrobní portfolio rozšířilo i o železniční drezíny. Díky obchodním úspěchům se firma postupně rozrůstala a docházelo i k modernizaci výroby.

Po konci první světové války pokračoval prudký technický rozvoj, který se po letech masivního zbrojení přesunul zpět do civilní sféry. Motorismus však tehdy zdaleka nevypadal tak, jak ho známe dnes. Domácí výroba automobilů byla sice na špičkové úrovni, ale ceny vozů i jejich provoz byly pro většinu obyvatel a drobné podnikatele nedosažitelné.

Psal se rok 1922 a strojírna z Příbrami se rozhodla zaplnit mezeru na trhu dostupným automobilem domácí výroby. Ambiciózní projekt dostal na starost konstruktér drezín a zkušený motorář Ing. Jan Švejda.

Netrvalo dlouho a branou firmy Rudolf Stelšovský, výroba automobilů, projel lidově vyhlížející vůz s ještě lidovějším názvem Stelka. Drobné vozítko, složené z komponentů mnoha subdodavatelů, poháněl čtyřtaktní vzduchem chlazený dvouválcový motor o objemu 1145 cm³ s rozvodem SV. Automobil měl tři rychlosti vpřed a zpátečku, řadicí páka se nacházela vně karoserie. Pohon pevné zadní nápravy zajišťoval řetěz.

Hmotnost činila necelých 400 kg, výkon se pohyboval mezi 10 a 12 koňmi podle verze a vůz dosahoval rychlosti až 50 km/h. Nabízen byl ve dvou osobních verzích (pro 2 a 4 osoby), ale také jako malý nákladní automobil s dřevěnou korbou. Cena? Pouze 29 000 Kčs!

Ambiciózní projekt se zpočátku vydařil. Reklamu společnosti podpořila účast v populárním závodě Zbraslav – Jíloviště. Ve své kategorii sice Stelka soutěžila sama, ale dojela bez jediné poruchy! Na XV. mezinárodní výstavě automobilů v Praze roku 1923 si Stelka připsala další úspěch jako nejlevnější prezentovaný vůz.

Strojírna se chlubila technickou dokonalostí vozů a kapacitou výroby až 300 kusů ročně. Z dobových zpráv prý nebyla o poptávku nouze. Uvedení vozů do provozu ale přineslo ostrou zkoušku. Zákazníci si začali stěžovat na časté technické potíže a objednávky rychle klesaly.

V roce 1924, pouhé dva roky po představení vozu, přišel zásadní zlom. Automobilka místo technického zdokonalení projektu raději ukončila výrobu Stelky.

Nadějný projekt skončil dřív, než se stačil naplno rozjet. Osud automobilky Rudolf Stelšovský, výroba automobilů převzala Příbramská strojírna a slévárna, akciová společnost, která přišla se značkou ASPA (Akciová společnost příbramské automobilky).

Po krátkém vývoji a značném technickém zdokonalení uvedla v roce 1925 na trh nový vůz s cenovkou 38 500 Kčs. První ASPA lákala zakázníky lepším designem, použitím modernějších technologií a celkově lepšímy jízdnímy vlastnostmi.

Nástupce Stelky nezahálel a nabízel nejen osobní vozy, ale i sanitní verze a dokonce i autobusy. V roce 1926 přibyl model Typ M 7/24 HP s objemem motoru 1944 cm³. Přestože vývoj pokračoval slibně, už v roce 1927 se firma dostala do vážných problémů a hrozil jí zánik.

Na pomoc byl proto povolán letecký konstruktér Ing. Alois Šmolík, který se pokusil zachránit podnik přesunutím části jeho letecké výroby do Příbrami. Jeho úsilí se nakonec vyplatilo a strojírna přežila. Díky tomu tak mohla automobilka ještě nějaký čas pokračovat.

Definitivní konec automobilky ale přišel už v roce 1929, kdy se na trhu objevil nový vůz Aero 500 s cenou 18 500 Kčs. Proti tak levné a úspěšné konkurenci už oslabená ASPA, trpící vnitřními problémy a slabou propagací, nedokázala obstát. Samotné strojírny a slévárny pak definitvně zanikly v roce 1948.

Z dostupných údajů víme, že ještě v roce 1933 bylo v tehdejším registru vozidel evidováno 30 osobních vozů, čtyři užitkové, jeden autobus a jeden sanitní automobil značky ASPA.

Dnes připomíná značku Stelka i jejího nástupce ASPA jen několik málo dobových fotografií a archivních záznamů. Žádný exemplář tohoto ambiciózního a odvážného projektu se nedochoval, přesto však jeho vznik dokládá, že i v malém městě se rodily velké sny.

Zdroje: