Článek
Jsem poměrně zásadový. Když se mi něco nelíbí nebo mě někdo zklame, tak už zpravidla jen velmi těžko dávám druhou šanci. Zároveň si zakládám na tom, že když něco řeknu, tak to udělám.
Podobně jsem přistupoval k mistrovství světa v Kataru. Od začátku se mi nelíbil způsob, jak získal pořadatelství. Taky mě docela nasralo, že tam umírali lidi při stavbě infrastruktury a stadionů. V novodobé společnosti mi to přijde neuvěřitelné, že se může dít takové masové umírání lidských bytostí, aniž by to někoho nějak zvlášť vzrušovalo. A jsem z České republiky, takže jsem přirozeně nespokojený, že zase neuvidím svůj tým.
Výsledkem předchozího odstavce mělo být pohrdání tímto šampionátem. Zaslouží si, abych mu to natřel a nedíval se na něj, ignoroval jej. Nebo maximálně kouknul na pár zápasů, těch nejlepších..! Kdo by si přece nechal ujít zápasy jako Argentina - Mexiko nebo Německo - Španělsko. To by byl zločin proti fotbalové lidskosti.
Moje skóre je více než nečekané. Z dosud odehraných 36 zápasů jsem viděl naživo a téměř celé krásných 32. Rehabilitace po operaci(a tím pádem spousta volného času), zvědavost a láska k fotbalu bohužel převážila všechny moje zásady a vlastně i očekávání.
Bohužel musím přiznat, že jsem pokrytec. Všechny moje zásady zde vzaly za své, aniž bych nad tím nějak moc přemýšlel. A je to možná škoda. Protože to zdaleka není jen o tom fotbale. Člověk takto přistupuje ke spoustě lidem, aktivitám, činnostem nebo různým věcem ve svém každodenním životě. Troška ohnutí vlastních zásad přece nemůže uškodit, když tím uspokojíme naše nepotřebné potřeby.
Tak ať nejlepší vyhraje.
