Amišové žijí bez mobilů a sociálních sítí. Platí zde přísná pravidla i pro oblékání či účesy

Amišové jsou křesťanská náboženská skupina, která se řadí mezi tzv. anabaptisty, kteří vznikli v 16. století. Amišové se hlásí k přímému následování učení Ježíše Krista a přijímají křest až v dospělosti. Svůj název získali po Jakobovi Ammannovi, který byl jejich vůdcem v 17. až 18. století. Kvůli náboženskému pronásledování v Evropě v 18. století se mnoho Amišů přesunulo do Pensylvánie v USA. Zde se pak skupiny Amišů postupně rozšiřovaly do dalších států. V 19. století se však kvůli neshodám ohledně přizpůsobení se moderní společnosti Amišové postupně rozdělili na dva hlavní proudy. Jedni přijali název Amish Mennonites a ta tradičnější skupina přijala titul Amišů starého řádu. Základním kamenem všech Amišů ovšem zůstává oddanost společenství a víře. Krátce po roce 2000 činila populace Amišů v USA téměř 250 tisíc lidí.

Amišové se vyznačují tradičním způsobem života, který je oddělen od moderní společnosti. Typickým znakem Amišů jsou jejich velmi prosté šaty. Muži nosí tmavé obleky s kalhotami s kšandami, na práci mají hnědé boty, na slavnostnější příležitosti pak boty černé. Často také nosí klobouky, které mají rozměry podle věku nositele nebo jeho postavení v rámci církevních skupin. Ženy a dívky kalhoty nenosí. Jejich šatník je tvořen sukněmi či šaty v modré, hnědé, šedé nebo zelené barvě. Přes šaty pak nosí zástěru a přes ramena šátek. Na veřejnosti nosí černé punčochy, boty, šátek a čepici. Na svém oblečení nesmějí mít žádné ozdoby, ani např. knoflíky. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že oblečení všech Amišů je téměř stejné, Amišové jsou mezi sebou schopni podle oblečení poznat, jaké společenské postavení daný člověk zaujímá, nebo zda je žena vdaná či svobodná.

Také je zakázána jakákoli úprava vzhledu jako tetování, piercing nebo make-up. Amišové rovněž nenosí šperky včetně náramkových hodinek. Drží se velmi jednoduchého způsobu života bez elektrického proudu a moderních technologií. Nesmějí používat mobilní telefon, počítač a vrchol technologie v rámci komunity bývá traktor, u benevolentnějších komunit ještě motorová pila. Většina Amišů se živí zemědělstvím, ručními řemesly, nebo si obstarávají obživu jinými tradičními způsoby. Rovněž také udržují obchodní styky se světem mimo komunitu, např. prodejem ručně vyrobeného nábytku. Kromě obchodních aktivit se Amišové snaží minimalizovat kontakt s okolním světem. Amišové mají velmi silnou komunitní strukturu a věnují mnoho času modlitbám a náboženským obřadům. Ačkoliv je jejich komunita silně uzavřená, v rámci ní jsou velice společenští a individualisté zde nemají místo. V případě nemoci nebo zranění se Amišové často vyhýbají moderní medicíně a zdravotní péči a spoléhají na alternativní způsoby léčby. Také se vyhýbají používání automobilů a používají koně a bryčky jako hlavní dopravní prostředek.

Tradiční amišské školy jsou jednopokojové domy, kde se společně učí děti 1. až 8. ročníku. Většina Amišů má pouze základní vzdělání protože věří, že toto vzdělání je pro jejich život dostačující a jakékoliv další by bylo zbytečné. Chlapci jsou následně vedeni k hospodaření, zatímco dívky k domácím povinnostem. Amišové přijímají křest až v dospělosti a před ním jsou dospívající lidé „podrobeni“ zvyku, či zkoušce, která se nazývá Rumspringa. Po šestnáctých narozeninách si mohou mladí Amišové vyzkoušet život mimo komunitu. Mohou se oblékat tak, jak chtějí, používat technologie i řídit auto. Komunita doufá, že si mladí lidé vyberou návrat ke komunitě a následný křest. Většina mladých lidí se ke komunitě skutečně vrátí, podstoupí křest a poté se plnohodnotně zapojí do fungování společenství.

Zdroje: Brittanica, Study