Článek
Pro mnohé postrach, pro některé dobrodružství
Když byla v roce 2004 zrušena Základní vojenská služba, lidově řečeno vojna, mnoho mladých lidí si jistě oddychlo. Do roku 1989 trvala ZVS celé dva roky, postupně se zkracovala až na „pouhý“ jeden rok. Pro některé znamenala ZVS ztracené roky života, zbytečnou komplikaci, buzeraci a plno nesmyslné činnosti, kterou budou muset dělat. Pro některé to naopak bylo dobrodružství a nahlédnutí do vojenského světa, který byl vždycky tak trochu tajemný a lákavý. Ať už byl názor na ZVS jakýkoliv, tak pravdou zůstává, že mnozí absolventi vojny na tuto dobu s odstupem času vzpomínají v dobrém a z kasáren si do civilu přenesli mnoho zážitků, příhod a nových přátelství. Dnes je armáda plně profesionální a služba v ní je naprosto dobrovolná. K přijetí do řad AČR je nutno absolvovat poměrně důkladné zdravotní vyšetření, psychologické vyšetření a pak relativně jednoduché fyzické testy.
Mezigenerační střet
Jak už to tak bývá, starší generace má tendenci nadávat na tu mladší, což je léty prověřený mechanismus, který funguje pořád stejně. Starší generace má dojem, že ta nová generace je nějakým způsobem horší, než je ta jejich. Nová generace má zase dojem, že právě ona je ta správná a moderní síla, která změní svět. S příchodem sociálních sítí jsou střety mezi těmito generacemi na denním pořádku a nezřídka zazní názor, že „by těm mladým prospělo trochu vojny“, a to dokonce i od žen, které na vojně ani nebyly. Podle zastánců tohoto názoru chybí dnešní generaci disciplína, úcta k autoritám a správné hodnoty. Oponenti jsou většinou toho názoru, že vojna byla zbytečná buzerace a ztracený čas. Obě strany mají pravděpodobně alespoň v části pravdu, ale pokud se podíváme na čistě reálné hledisko, tak faktem zůstává, že branci nemají v moderních konfliktech uplatnění a nemohou se ani vzdáleně rovnat vycvičeným profesionálům.
Zastaralý koncept s dobrou myšlenkou
Když se podíváme objektivně na tvrzení těchto táborů, můžeme najít v obou z nich nějaký smysl. Lidé narození po roce 1989 mají skutečně oproti o generaci nebo dvě starším lidem většinou svobodnější život, více volnosti, resp. mohou si svůj život samostatně plánovat a být nezávislejší. Samozřejmě to dává prostor pro flákání a svobodnější a demokratičtější společnost obvykle nebývá tak slepě poslušná k autoritám a má naopak tendenci věci zpochybňovat a přemýšlet kriticky. Lidé ze starší generace mívají pocit, že vojna by z dnešní generace udělala chlapy, ale těžko si představit, že chlapa z někoho udělá čištění tzv. rajonů, hodiny pochodování nebo posluhování mazákům. Vojna v podání, v jakém tu byla, skutečně smysl nemá, a poslat někoho nuceně na rok, nebo dva do kasáren je nesmysl. Na druhou stranu vzhledem k dnešní politické situaci a dění ve světě by možná nebylo od věci připravovat obyvatelstvo na to, že mír není samozřejmostí a situace se může velice rychle změnit.
Zdroj: Autorský článek
