Článek
Lékař vyznamenaný za statečnost
Josef Mengele se narodil 16. března 1911 v Bavorsku, do dobře situované rodiny továrníka jako nejstarší ze tří synů. Ačkoliv byla rodina dobře zabezpečena, panovaly v ní chladné vztahy a zejména mezi bratry pak silná rivalita. Po maturitě mladý Mengele začal studovat antropologii, ze které získal v roce 1935 doktorát, titul z medicíny pak získal v roce 1938. Již v roce 1931 vstoupil do polovojenské jednotky Stahlhelm, která původně sdružovala veterány z Velké války, v dobách vzestupu nacistů se však změnila v další ozbrojenou frakci nacistů a nakonec byla sjednocena pod SA. Krátce před válkou pracoval v Ústavu třetí říše pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu ve Frankfurtu. V letech 1938 – 1939 sloužil u Wehrmachtu, poté v roce 1940 vstoupil do Waffen SS a následně byl převelen na Východní frontu. Zde získal medaili za statečnost, když pod nepřátelskou palbou zachránil z hořícího tanku dva německé vojáky. Následně byl zraněn v boji, vyznamenán, prohlášen za neschopného boje, povýšen do kapitánské hodnosti a převelen do Berlína k rasovému a osidlovacímu úřadu. V roce 1943 byl převelen do Osvětimi, kde se stal vedoucím lékařem v úseku BIIe, v romské sekci koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.
Děsivý Anděl smrti
Ve své funkci měl na starost selekci, tedy proces, ve kterém se rozhodovalo, který z příchozích vězňů je vhodný na práci, a naopak který bude poslán na smrt. Právě zde se mu kvůli jeho moci nad životy vězňů začalo říkat Anděl smrti. A právě zde Mengele nechvalně proslul svými „vědeckými výzkumy“, které prováděl na vězních. Středem jeho zájmu byla zejména dvojčata. Němci totiž chtěli zvýšit pravděpodobnost, že německá žena bude čekat právě vícerčata. Na vězních, velice často i dětech, vykonával pokusy například snahou o změnu barvy duhovky pomocí vstříknutí chemikálií přímo do očí, různé amputace a další chirurgické zásahy. Přinejmenším jednou se pokusil spojit dvojčata tím, že je přišil k sobě a to včetně propojení tepen. Fascinován byl i liliputy a jinak netypickými fyzickými atributy. Dále zkoušel odolnost lidského těla a to při použití extrémních teplot, spánkové deprivace nebo odepřením jídla i vody. Několikrát provedl pitvu, tedy spíše vivisekci na člověku a to bez narkózy. Krátce před osvobozením tábora sovětskými vojsky, byl Mengele převelen do tábora Gross – Rosen, kde prováděl pokusy na sovětských zajatcích s cílem najít léky proti těžkým nemocem jako třeba skvrnitý tyfus.
Doživotní strach z vlastního stínu
Ke konci války utekl Mengele na Západ a padl do zajetí jako řadový německý voják. Všichni vojáci Waffen SS měli povinně vytetovanou svou krevní skupinu na levé paži. Mengele se však této povinnosti vyhnul, a tak byl ze zajateckého tábora propuštěn jako běžný a nezajímavý voják. Poté se pod falešnou identitou schovával v Bavorsku, kde pracoval na farmě jako nádeník. Pomocí přátel a rodiny si obstaral falešné cestovní doklady a roku 1949 odplul do Jižní Ameriky. V nové zemi jej finančně podporovala rodina a Mengele si našel práci ve farmaceutické společnosti. Na konci padesátých let byl objeven lovci nacistů, ale díky včasnému varování uprchl. Zbytek života strávil v podstatě na útěku a ohlížením se přes rameno. Často měnil identitu a bydliště a díky pomoci vlivných přátel úspěšně unikal lovcům nacistů. Josef Mengele zemřel v roce 1979, když při koupání v moři dostal infarkt a utopil se. Byl pohřben pod jménem Wolfgang Gerhard v Brazílii.
Zdroje: YouTube, Britannica, autor David G. Marwell - kniha Mengele: Odhalení Anděla smrti
