Článek
Jablko jako nástroj flirtu
Říká se, že hodit po někom jablkem ve starověkém Řecku bylo romantickým projevem lásky a nabídkou sňatku. Pravdou je, že to nebylo vyjádřením lásky, ale spíše náznakem svádění nebo flirtu. Příběh, který pravděpodobně dal vzniknout tomuto zvyku, je o princezně Atalanté a hrdinovi Hippoménovi. Atalanté nikdy nechtěla uzavřít manželství a stanovila podmínku, že si vezme pouze toho, kdo ji předběhne v závodě. Prohrávající nápadník měl být odsouzen k smrti. Atalanté byla vynikající běžkyně, a tak ji nikdo nemohl porazit. Hrdina Hippoménés, který Atalanté miloval a chtěl ji získat, požádal o pomoc bohyni Afrodite. Bohyně mu darovala zlatá jablka, která měl házet před Atalanté během závodu. Ta nedokázala odolat pokušení krásných zlatých jablek a zastavila se, aby je sesbírala. Tím Hippoménés vyhrál závod a získal Atalantino srdce.
Moč jako čistič i zubní pasta
Starověcí Římané byli velice důslední, co se týče hygieny, zvláště ve srovnání s lidmi ze středověku. Pravidelně se koupali a natírali vonnými oleji, a pečovali také o čistotu svého oblečení, a k tomu se používala moč. Díky obsahu čpavku v moči měla bělící a čistící účinky, které Římané velmi cenili. Moč byla také běžně používána k oplachování úst při ústní hygieně. Samozřejmě, v dnešní době by nám takové použití připadalo nechutné.
Diskuze i obchodní jednání na toaletě
Veřejné toalety byly provozovány státem a původně byly zdarma. Málokdo tehdy měl vlastní toaletu doma, a proto se veřejné toalety staly jakýmsi společenským centrem. Každá toaleta byla jen něco málo přes půl metru široká, takže lidé seděli při vykonávání potřeby těsně vedle sebe. Římané však nebyli tak citliví na soukromí jako my dnes, a proto si dokázali tyto chvíle zpříjemnit konverzací nebo dokonce obchodováním. Interiér toalet byl často bohatě zdoben a voda byla přiváděna z akvaduktů. Místo toaletního papíru se používala měkká mořská houba na dřevěné tyčce, která byla společná pro všechny a po použití se oplachovala vodou a občas se dezinfikovala octem. Veřejné toalety skutečně pomáhaly udržovat čistotu a hygienu v městech té doby, ale samotné záchodky byly přesto poměrně znečištěné. Všudypřítomný hmyz a krysy často přenášely nemoci a infekce, a proto byla při návštěvě nutná opatrnost. Z tohoto důvodu byly veřejné toalety zasvěceny bohyni Fortuně, která měla nad návštěvníky držet ochrannou ruku.
Zdroje: talesoftimesforgotten, smithsonianmag
