Článek
Pravděpodobně se vám již stalo, že jste četli internetový příspěvěk, a něco se vám zkrátka nezdálo. Použitý jazyk byl nepřirozený, větné konstrukce neobvyklé, těžkopádné. A navíc jste měli pocit, že něco podobného už jste někdy četli. Sám jsem mnohokrát na takové příspěvky narazil. Autoři používají generativní AI k tvorbě článků či příspěvků a sbírají veškerý kredit. To, že umělá inteligence práci přinejmenším přepsala, však mnohdy zatají.
S umělou inteligencí jsem se dokonce setkal už i v podcastu. Chtěl jsem si poslechnout jeden nejmenovaný naučný kanál o běhu, jenomže jsem brzy zjistil, že autor pouze předčítá vygenerovaný text. Celý obsah tak pro mě rázem ztratil na důvěryhodnosti, jelikož text si dnes už může vygenerovat kdekdo a tím, že si autor předložené informace kontroloval, jsem si nemohl být jistý.
Ty nejužívanější modely AI vykazují v psaném textu jisté vzorce, které jsou pro jejich obsah typické. Rád bych vám představil tři z nich, které robotické autorství zcela spolehlivě odhalí.
1) To není X. To je Y.
Tato konstrukce je umělou inteligencí užívaná tak často, že přímo bije do očí.
Jsou to věty jako:
To není selhání. To je lekce.
To není překázka. To je příležitost.
To není slabost. To je lidskost.
To není lenost. To je signál těla.
Tento jev se v lingvistice označuje za kontrastivní paralelismus a popisuje souběžné kladení dvou protikladných prvků vedle sebe. Umělá inteligence tuto konstrukci přímo zbožňuje. Mnohdy ji dokonce cpe na místa, kde působí naprosto nepřirozeně. V osobních konverzacích ji používá v momentech, kdy se nás snaží nějakým způsobem chlácholit nebo povzbudit. Internetoví tvůrci však neberou v potaz onu kýčovitost, kterou AI tímto směšným nadužíváním sama vytvořila a často jí používají v rádoby motivačních příspěvcích.
Kdykoli tak na něco podobného narazíte, rozhodně zbystřete.
2) A upřímně?
Tuto otázku generativní AI nemiluje o nic méně než kontrastivní paralelismus. Opět ji nejčastěji používá v textech, kdy se snaží uživatele povzbudit nebo utvrdit v jeho postojích a názorech. Níže uvádím několik příkladů, jak tuto otázku AI běžně využívá:
Je pochopitelné, že tě to štve. A upřímně? Taková komunikace by rozčílila většinu lidí.
A upřímně? Už jen to, že si tyhle otázky kladeš, tě posouvá dál než většinu lidí.
A upřímně? Pravděpodobně jsi na sebe mnohem přísnější než ostatní.
3) Nadužívání pomlček
Umělá inteligence má ráda pomlčky. Proč? Těžko říci. Ale v prostém textu, kde by běžného člověka pomlčku napsat nikdy nenapadlo, jich AI naseká hned několik.
Snad nemusím zmiňovat, že pomlčka se automaticky nerovná robotický text. Jestliže se ale pomlčka nadužívá, začíná to být minimálně podezřelé.
AI pomlčky využívá především v případech, kdy se snaží zdůraznit nějakou pointu. Např: Úspěch nepřichází přes noc — přichází postupně. Jindy ji zas cpe do již zmiňovaného kontrastivního paralelismu, jen tečku vymění za onu pomlčku (To není problém — to je příležitost. / Nejde o čas — jde o priority.)
Proč je dobré umět generovaný text rozpoznat?
Mnozí by jistě mohli namítnout, že na AI textech není ze své podstaty nic špatného. To, že je text vygenerovaný, nikomu nutně neškodí. Domnívám se však, že nadužívání umělé inteligence je problém na několika rovinách.
Zaprvé je internet plný samozvaných expertů a různých guru, kteří hlásají ty nejrůznější moudra, a přitom veškerý jejich obsah pochází z robotického mozku. Těmto lidem, případně i svým známým, pak můžeme závidět jejich nesmírnou inteligenci nebo zdatné pisatelství, přičemž ničím z uvedeného ani zdaleka neoplývají.
Zadruhé můžete zjistit, že vám s asistencí umělé inteligence píšou i ti nejbližší. Někteří totiž nechají AI vytvářet i prostá narozeninová přání. Pokud vám tedy AI texty píše blízká osoba, které patrně nestojí ani za to věnovat několik vteřin kognitivního úsilí vašim narozeninám, možná by stálo za to tento vztah přinejmenším přehodnotit.
No a v neposlední řadě nadužívání generativní umělé inteligence nevyhnutelně povede ke kognitivnímu úpadku jednotlivců, posléze celé společnosti. Výzkumníci z americké MIT provedli experiment, ve kterém rozdělili studenty do tří skupin a požádali je, aby napsali několik akademických esejí. Jedna skupina k psaní využívala chatbota ChatGPT, druhá vyhledávač Google a třetí musela pracovat bez jakékoli pomoci.
Vědci zjistili, že skupina, která si pomáhala s umělou inteligencí, vykázala nejslabší zapojení mozku a podala podprůměrný výkon ve všech rovinách. S postupem času studenti z této skupiny disponovali největší leností a nemožností přicházet s novými a autentickými nápady.
Lidé začleňují umělou inteligenci do každodenního života více, než by bylo zdrávo. Vzdávají se tak své kreativity a i ty nejprostší úkoly svěřují právě umělé inteligenci, která postupně přebírá jejich povinnosti a krade dovednost kritického a kreativního myšlení.
PS: Když se naučíte rozpoznávat AI texty, budete se bavit tím, že se objevují i na těch nejvyšších místech. Evidentní prvky robotického autorství nesl například proslov Pete Hegsetha, amerického ministra války, který byl adresován Donaldu Trumpovi. „Ministerstvo války bude bojovat rozhodně, ne vést nekonečné konflikty,“ zní v něm například. „Bude bojovat o vítězství, ne o prohru,“ pronáší hrdě Hegseth a dodává, že „bude útočit, ne jen bránit.“ „Maximální smrtelnost, nikoli vlažná legalita,“ recituje pak ministr zcela náhodná slova. Kontrastivní paralelismus jako vyšitý. Pamatujete, ne?
To, že jste dočetli článek až dokonce, nebyla ztráta času — to byl čas vynaložený vzdělání. A upřímně? Už jen to, že se o něco takového zajímáte, o vás něco vypovídá.
