Článek
Přihrávky dozadu, pomalá výstavba útoků a centry do přeplněné šestnáctky. Styl, na který sázeli i bývalí trenéři Miroslav Koubek a Martin Hyský. Těm se ale taktiku podařilo skloubit s neprůstupnou defenzivní řadou. Jen pro připomenutí, v loňské ligové fázi Evropské ligy inkasovala Viktoria za 8 zápasů jen 3 góly a stala se nejlépe bránícím celkem soutěže. Soupeři přitom nebyli ledajací, Plzeň čelila velkoklubům jako AS Řím, Fenerbahce nebo Porto.
Léčba Hyským nezafungovala. Co Kováč?
Navzdory úspěšnému evropskému tažení se snažil Hyský plzeňskou hru posunout a modernizovat, ale mnoho ovoce to nepřineslo. Naopak, do letošního ročníku Chance Ligy vstoupila Viktorie tragicky, kdy po vyhlášení honu za titulem obdržela ve čtyřech zápasech 11 branek, z toho 5 od Teplic. Posledním hřebíčkem do Hyského rakve byla ostudná porážka 0:3 na půdě srbského Bělehradu. Kormidla se tak ujal Radoslav Kováč, který byl mnohými považován za mladý, čerstvý vítr v zaprášených plzeňských způsobech. Své role se ujal znamenitě, Hyského bělehradský kolaps z prvního utkání zvrátil famózní otočkou a své svěřence dovedl do hlavní pohárové fáze.
Přišlo ale rychlé vystřízlivění. Hned v dalším zápase ztratila Plzeň body v domácím utkání proti Slovácku a až na jednorázové a prchavé dobré výkony (výhra na půdě Artisu a triumf nad rozjetou Boleslaví) nebyla změna trenéra zvlášť patrná. Nepřišlo zrychlení, přímočarost ani sebevědomí.
Evropa jako zrcadlo
Propastný herní rozdíl je nejlépe viditelný především v evropských kláních. V prvním zápase proti belgickému Saint-Gilloise se očekával vyrovnaný souboj, místo toho Štruncovy sady Belgičani zpražili třemi góly. Největší paradox? Plzeňský gólman byl hráčem utkání. Chytil totiž přinejlepším další tři tutovky. Union zaznamenal neuvěřitelných 13 střel na branku oproti plzeňským pěti. Viktoria nemohla konkurovat. Nestíhala rychlostně, neměla myšlenku, netvořila si šance.
A po prohře v Budapešti nestíhala ani bulharské Levski. Tým, který se teprve vloni dostal do širšího fotbalového povědomí, když narušil dlouhotrvající nadvládu Ludogorce a stal se mistrem bulharské nejvyšší soutěže. Tým, který se adaptoval na moderní způsob hry, zakládá si na rychlosti a efektivní výstavbě útoku.
Je to něco, co bude muset Plzeň zvážit, jestliže chce i nadále hrávat pohárovou Evropu, a co víc, uhrát v ní i nějaký ten bod. Fotbal v posledních letech začíná vyžadovat atletičnost, běhavost a rychlost. Způsob hry, který si pěstuje například pražská Slavia.
Plzeň se zapomněla v čase
Fotbal je sport, který se vyvíjí, a jeho dnešní podoba vyžaduje něco, co předtím nebylo nutné. Ostatně, zavzpomínejme na doby, kdy v základní sestavě Plzně nastupoval takřka čtyřicetiletý Pavel Horváth, který byl navzdory své končící profesionální kariéře schopný střílet góly a připisovat asistence. Hrálo se technicky, pomaleji, kvalitně. To bylo ale před více než deseti lety a fotbal od té doby prošel výraznou proměnou.
Pro něco takového už není v moderním fotbale místo. A jestliže Plzeň nebude brát v potaz jeho proměnlivost a neadaptuje se na jeho požadavky, je možné, že bude muset svádět těžké boje již v předkolech evropských soutěží.
A to není žádná legrace, krom dalších bulharských týmů tam mohou číhat i těžké váhy ze San Marina nebo Malty.
