Článek
Skutečnost, že některé děti, které ještě neumí vyjmenovaná slova, ba v některých případech dokonce ani mluvit, používají telefon a projíždějí na něm sociální sítě, není nutné prezentovat jako převratnou novinku. Naopak se jedná o věc, která je k vidění čím dál častěji.
Mnozí rodiče před volbou věnování se dítěti preferují zjednodušenou variantu ve formě podsunutí mobilního telefonu přehrávající zábavný obsah. Na první pohled se může jednat o čistě nevinné jednání, avšak z dlouhodobého hlediska může působit vážné potíže.
Sociální sítě a dopamin
Není přitom úplně důležité, jaký typ kontentu dítě konzumuje. Hlavním činitelem a v tomto specifickém kontextu i problémem je totiž dopamin. Dopamin je klíčový neuropřenašeč, který je často spojován se systémem motivace, odměny a potěšení. (Dopamin, jeho principy a funkce výborně popisuje dvojice autorů Jarmar a Hlaváček v jejich knize Svět levného dopaminu). Dopaminergní systém je stimulován ve chvílích, kdy člověk zažívá či očekává pocity radosti či odměny, což je naprosto přirozené. Problém však nastává ve chvíli, kdy je dopamin vyplavován v důsledku aktivit spojených s krátkodobým uspokojením bez jakýchkoli přetrvávajících obohacení. Tyto aktivity, jako je například scrollování na sociálních sítích, dopamin stimulují nepřirozeně a navíc ve vysokých mírách, což je, jak si ukážeme, velice škodlivé.
Dopaminová hladina
Každý v sobě chová jakousi dopaminovou hladinu (tzv. dopamine baseline), která představuje dopaminovou úroveň bez jakýchkoli aktivních stimulů. Tato hladina se přirozeně mírně zvedá a klesá v opakovaných intervalech. Pokud člověk scrolluje, baseline prudce vzroste, protože mozku přináší uspokojení. Po každém vzrůstu ale zákonitě následuje dopaminový propad, který nás však dostane pod původní bod hladiny. Jinými slovy tedy dopaminová hladina v důsledku častých a nepřirozených dopaminových vzrůstů dlouhodobě klesá.
Perfektní analogii představuje v jednom ze svých podcastů americký neurovědec Andrew Huberman, který dopaminovou hladinu přirovnává k bazénu s vlnami. Voda se v něm přirozeně a nepřetržitě vlní. Pokud však do vody náhle někdo skočí, část vody se vylije ven, čímž se hladina sníží. A pokud se tak děje často, za chvilku v ní moc vody nezbyde.
Nízká úroveň dopaminové hladiny potom přináší pocit nudy běžného života. A to je kámen úrazu. Děti si tak navyknou na nepřirozené dopaminové stimuly a jakákoliv jiná běžná činnost jim bude připadat nezáživná. Proč by totiž za účelem uspokojení vykonávaly nějaké složité aktivity jako je sport nebo učení se novým dovednostem, když jim stejný, ba dokonce větší pocit satisfakce dokáže zprostředkovat mobilní telefon, aniž by musely hnout prstem?
Své děti tak dost možná nevědomě stavíte do velice těžké situace. Už od dětství totiž budou mít vyprahlé dopaminové receptory, bude pro ně mnohem těžší se učit a těšit se z každodenních aktivit a přirozených dopaminových zdrojů.
Neúprosný algoritmus
Přestože jsem na začátku článku zmiňoval, že konzumovaný kontent není tím nejpodstatnějším faktorem, stejně stojí za zvážení obsah monitorovat. Algoritmus totiž neví, kdo zrovna telefon drží v ruce. A rozhodně nepředpokládá, že se jedná o dítě, které třeba ještě neumí ani malou násobilku. Dost možná se tak může stát, že mu může předhodit sexuálně explicitní kontent, videa s extrémním násilím nebo jinak nevhodná videa. Existuje sice možnost tato videa manuálně blokovat, stejně je však mnoho případů, kdy tato funkce selže a uživateli nabízí naprosto nemístná videa.
Škodlivý kontent přitom nemusí být pouze ten, který depiktuje násilí. Mnoho populárních tvůrců, kteří jsou mezi dětmi a mladistvými populární, produkují obsah, který děti může kazit obdobným způsobem. Běžným příkladem je vulgární mluva, nevhodné chování nebo prezentace nerealistických životních standardů.
Zkažené dětství
Rozhodně se nesnažím sociální sítě, mobilní telefony a potažmo technologii jako takovou démonizovat. Určitě existují způsoby, jak dokáží sociální sítě naše životy obohatit a učinit lehčími. Záměrem článku je však upozornit na skutečnost, že děti se na návykových technologiích stávají závislými od útlého věku, což z hlediska vývoje může mít nežádoucí následky.
Dětství je období, kdy se dítě učí, poznává a raduje z maličkostí. Období, kdy není omezováno povinnostmi a stresem, a proto by byla velká škoda, kdyby se samo nechalo svázalo závislostí na krátkodobém uspokojení.
Zdroje:
JARMAR, Jiří Kryštof a HLAVÁČEK, Vojtěch. Svět levného dopaminu: průvodce pro přežití v době rychlého uspokojení. Mimochodem. Praha: Euromedia Group, 2024. ISBN 978-80-284-0057-6.
NEWPORT, Cal. Digitální minimalismus: zkroťte návykové technologie a získejte zpět svůj čas a koncentraci. Žádná velká věda. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2019. ISBN 978-80-7555-088-0.
