Článek
Hédonická adaptace je psychologický proces, při kterém se člověk emocionálně vyrovnává s pozitivními i negativními životními událostmi. Jedná se o mechanismus, který nás nutí se neustále posouvat kupředu a hnát se za novými cíli. Zabraňuje tomu, abychom se po dosažení určitého úspěchu nebo milníku zasekli na jednom bodě, a namísto toho se vydali vstříc dalším výzvám. Funguje ale i v momentech, kdy jsme zažili něco traumatického nebo nepříjemného. Pomáhá nám tak, abychom pod tíhou psychické bolesti našli sílu jít dál.
V jedné fascinující studii z roku 1978 se vědci zaměřili na dvě skupiny lidí - na výherce loterie a na osoby, které v důsledku vážných nehod ochrnuly. Výzkumníci se domnívali, že lidé, kteří nabyli obrovského jmění, nebudou po nějaké době o moc šťastnější než ti, kteří přišli o nohy. A měli pravdu! Po roce se obě skupiny cítily podobně spokojené. A co víc, milionoví „šťastlivci“ se z každodenních maličkostí dokázali těšit mnohem méně a běžný život vnímali spíše bezbarvě.
Jindy zase měli lidé hodnotit teplotu vody, ve které se koupali. Při prvním kontaktu s vodou byli schopni jednoznačně určit, jestli je voda teplá, nebo studená, avšak s narůstajícím časem stráveným ve vodě se tato jednoznačnost začala vytrácet. Možná jste to také zažili - sebrali jste odvahu k otužování ve studeném jezírku a po pár minutách to už nebylo tak hrozné. Stejně tak vám voda ve vaně po hodině koupání může připadat studená, přitom je stále horká. Teplota vody se nijak významně nezměnila, zato naše vnímání ano. Zvykli jsme si.
Člověk si rychle zvyká především na materiální věci. Brzy nás tak může omrzet nové auto, po němž jsme tak dlouho toužili, nebo povýšení v práci, které jsme extaticky vnímali jen pár dní. Mnohem delší trvanlivost mají naopak zážitky. Z těch se nejenom máme tendenci těšit déle, ale také se v tomto ohledu tolik nepotřebujeme porovnávat s ostatními.
Mechanismus hédonické adaptace v sobě nosí každý. Ne všichni jsou si jej ale vědomi. Jeho poznání a pochopení je ale naprosto klíčové, protože nám může pomoci překopat svou životní vizi i cíle. Jak píší ve své knize Svět levného dopaminu Jiří Kryštof Jarmar a Vojtěch Hlaváček, při vědomí existence tohoto psychologického procesu „můžeme začít dávat větší důležitost módu „být“ než módu „mít“ a investovat více času a energie do zážitků spíše než materiálních věcí.“
Náš subjektivní prožitek je to jediné, co opravdu máme a co nám nikdo nemůže vzít. Měli bychom o něj proto pečovat a nenechat se strhnout neustálým honem za materiálními věcmi a úspěchy a alespoň jednou za čas zpomalit a být vděční jen za to, že tady můžeme být.
Zdroje:
JARMAR, Jiří Kryštof a HLAVÁČEK, Vojtěch. Svět levného dopaminu: průvodce pro přežití v době rychlého uspokojení. Mimochodem. Praha: Euromedia Group, 2024. ISBN 978-80-284-0057-6.
Brickman P, Coates D, Janoff-Bulman R. Lottery winners and accident victims: is happiness relative? J Pers Soc Psychol. 1978 Aug;36(8):917-27. doi: 10.1037//0022-3514.36.8.917. PMID: 690806.
Kumar, A., Killingsworth, M. A., & Gilovich, T. (2020). Spending on doing promotes more moment-to-moment happiness than spending on having. Journal of Experimental Social Psychology, 88, Article 103971. https://doi.org/10.1016/j.jesp.2020.103971
