Nová pandemie se šíří obrovským tempem. Jmenuje se Instagram

Sociální sítě se v poslední letech staly nedílnou součástí každodenních životů většiny z nás a bezpochyby se jedná o skutečnost, která nám může být v mnoha ohledech k užitku. Dokáží totiž sloužit k propojení s přáteli, jako nekonečný zdroj inspirace nebo archiv vzpomínek a zážitků. Přesto má však spoustu lidí pocit, že má na jejich bytí spíše negativní impakt. Tak kde nastala chyba?

Ačkoli první sociální síť vznikla již na konci minulého tisíciletí, podoba, ve které sítě známe nyní, se od té doby dramaticky změnila. Prvním velkým průkopníkem a prorokem naprosté digitální mánie se stal v roce 2004 Mark Zuckerberg, který po boku s Edduardem Severinem spustil platformu Facebook, jež se na začátku tvářila jako nevinný prostředek pro on-line konekci s lidmi. To samo o sobě představuje neironicky fantastický počin. To, kam se však měl udat směr sociálních sítí jen několik let poté, tehdy nikdo nemohl čekat.

Postupem času se součástí těchto platforem stávaly nové funkce, jejichž dosavadní absence sociálním sítím skutečně umožňovala plnit jejich původně zamýšlenou funkci - jednoduché propojení s ostatními. Prostá inovace v podobě přidání tlačítka „To se mi líbí“ však úplně změnila budoucnost celého Facebooku a posléze všech nově vznikajících platforem. Vysvětlení přitom není vůbec složité.

Jednou ze základních lidských potřeb je pocit společenského uznání. A sociální sítě tuto neutuchající potřebu dokonale uspokojují. Zdánlivě.

Je dost možné, že jste se alespoň jednou nachytali při tom, jak jste právě nahráli nový příspěvek na Facebook nebo Instagram a dychtivě sledovali, kolik „lajků“ nebo „srdíček“ nasbírá, přičemž jejich množství přímou úměrou indikovalo Váš „úspěch“. Pokud jste jich obdrželi hodně, těšili jste se z dosaženého uznání a měli radost, že s Vámi ostatní pozitivně interagují. Naopak jestliže jste reakcí čekali více, mise se stala neúspěšnou a zbytek dne jste strávili s tíživým pocitem, že se o Vás nikdo nezajímá.

Sociální sítě se tak velmi rychle staly toxickým místem, které už pozbylo funkce propojování s přáteli, a na místo toho se stalo neúprosným bojištěm o „lajky“ a prostorem pro srovnávání se s ostatními uživateli.

Není novinkou ani překvapením, že se profily uživatelů sociálních sítí zdaleka liší od toho, jak jejich životy vypadají ve skutečnosti.

Je totiž naprosto přirozené se s předností chlubit svými úspěchy než nezdary, a je tak zřejmé, že na platformách sociálních sítí informujete své sledující či přátele spíše o povýšení v práci nebo zdařilé zkoušce, než o průšvihu v práci, který se stal Vaší inkompetencí. Stejně tak se veřejně nepodělíte o fotku, na které se sami sobě nelíbíte, a ze všech sta pořízených vyberete tu jednu, na které jste subjektivně i objektivně nejatraktivnější, zatímco ty nepovedené si necháte v galerii.

Ačkoli je takové chování zcela racionální, neboť přirozeně chceme v očích ostatních působit jako schopní a přitažliví, v obecném kontextu je velice škodlivé. Kdykoli totiž otevřeme Instagram, hned se na nás vyvalí příspěvky našich přátel, kteří nás hrdě a vášnivě informují o svých úspěších, zásobují své profily fotografiemi z nedávných výletů a chlubí se fotkami v nejnovějším oblečení. V důsledku toho ale můžeme mít pocit, že náš život za tolik nestojí - necestujeme tolik jako oni, nechodíme do hezkých kaváren jako oni, tolik nám to nesluší a podobně. Uživatelé sociálních sítí tedy vytvářejí jakýsi klam o jejich dokonalém životě, který ostatní lidi, kteří třeba netuší, že takový život ve skutečnosti nežijí, uvádí v úzkost a smutek v důsledku přesvědčení, že je jejich pobyt na tomto světě mnohem nudnější.

Tato skutečnost pak přímo vybízí k nezdravému porovnávání se s ostatními a z prohlížení příspěvků ostatních lidí se pak stává soupeření o kvalitu života. A myslím si, že toto propojování s lidmi už tolik fantastické není.

Znáte to. Ocitnete se ve frontě, vstoupíte na eskalátory nebo se posadíte na záchod a už máte v ruce mobil. To, jak se tam dostal, už ale ani nevíte. To hlavní však je, že Vám pomůže přečkat chvilku nudy.

I to je jedno z hlavních skrytých nebezpečí jmenovaných platforem. Poskytují totiž takové množství zábavného obsahu, že kdykoli pocítíme jen jemný náznak nudy, už cítíme svou ruku, kterak instinktivně ohmatává kapsy a hledá onen obdélníkový zdroj nekonečné zábavy.

Dalo by se tak říci, že v moderním světě postupně vymírá to, co jsme dosud nazývali nudou. Pojem, který se, jestliže budeme nadále směřovat touto cestou, brzy stane zaniklým. Čas, jenž můžeme věnovat přemýšlení, dumání, nebo objevování nových zájmů a koníčků, tak zaplníme bezmyšlenkovitým scrollováním, na jehož konci rozhodně nejsme o nic chytřejší než na začátku.

Obecně můžeme konstatovat, že jsou sociální sítě skvělým vynálezem, který vznikl za dobrým účelem. Stal se z nich však prostor plný porovnávání, závisti a žárlivosti, který má na své uživatele spíše opačný vliv, než by oni sami chtěli. Rozhodně není třeba takové aplikace ze svých zařízení mazat, neuškodí však trocha zamyšlení nad tím, jak s nimi zacházíme, a jestli náhodou nestojí za úzkostmi a pocity nedostatečnosti, na které po jejich horlivém užívání můžeme narazit.