Článek
Bořivoj I. patří k postavám, u nichž se historická skutečnost začíná vynořovat z pozdějších legend. O jeho životě nevíme zdaleka tolik jako o jeho slavných potomcích. Neznáme s jistotou ani jeho rodiče a přesné datum narození či smrti zůstává nejisté. Přesto právě on představuje zásadní bod obratu. Byl prvním historicky doloženým Přemyslovcem a jeho jméno se objevuje v souvislosti s mocenskými konflikty, které v 9. století rozhodovaly o budoucím uspořádání střední Evropy.
Když Bořivoj vstoupil do dějin
První zpráva, která může být s Bořivojem spojována, pochází z roku 872. Fuldské anály tehdy popisují střet českých knížat s vojskem Východofranské říše. Mezi jmény se objevuje také podoba „Goriwei“, kterou historici tradičně ztotožňují s Bořivojem. Jistota ovšem není absolutní. Jeho jméno je v dochované rukopisné tradici problematické a bylo do jednoho z opisů zřejmě připsáno dodatečně. Proto je přesnější mluvit o první bezpečnější stopě než o dokonale jistém portrétu historické osobnosti.
Už samotný kontext je přitom důležitý. Čechy nebyly izolovaným územím někde na okraji Evropy. Dostávaly se mezi dvě mocenská centra – Velkou Moravu a Východofranskou říši. České elity se musely rozhodovat, s kým budou spolupracovat, komu se postaví a jak si udrží vlastní postavení.
Bořivoj se přitom objevil na straně moravského knížete Svatopluka. Právě vztah k Velké Moravě se později ukázal jako jeden z klíčů k jeho politickému vzestupu. Výzkum raného středověku dnes zdůrazňuje, že tehdejší christianizaci nelze oddělit od mocenských a společenských kontaktů mezi místními elitami a velkými politickými centry. Přijetí křtu mohlo současně znamenat vstup do nových politických a společenských vazeb.
Bořivojův křest, Velislai biblia picta, 14. století
Křest nebyl jen otázkou víry
Nejznámější událostí Bořivojova života je jeho křest. Tradiční podání ho spojuje s velkomoravským prostředím, knížetem Svatoplukem a arcibiskupem Metodějem. Přesné datum však není jisté. Český Biografický slovník českých zemí uvádí datování Bořivojova křtu do let 883–884 a interpretuje ho jako součást politického spojenectví se Svatoplukem. Jiné rekonstrukce pracují s poněkud odlišnými daty. Pozdější prameny totiž obsahují chronologické problémy a není možné jednoduše převzít jeden jediný letopočet jako nezpochybnitelný fakt.
To je důležité především proto, že Bořivojův křest se dlouho vykládal především jako náboženský okamžik. Z dnešního pohledu je však stejně důležité sledovat jeho politickou funkci. Křesťanský panovník získával nové vazby, nové legitimizační prostředky a přístup do světa, v němž náboženství nebylo odděleno od politiky. Křest vytvářel také zvláštní vztah mezi kmotrem a křtěncem a v případě Bořivoje a Svatopluka se vytvořilo politicky významné křestní příbuzenství. Bořivoj tak nemusel volit mezi „vírou“ a „politikou“. V 9. století šlo do značné míry o dvě strany stejného procesu.
Z Moravy zpět do Čech
Bořivojův návrat do Čech měl zásadní důsledky. Podle pozdější Kristiánovy legendy ho doprovázel kněz Kaich a na Levém Hradci vznikl kostel zasvěcený svatému Klimentovi. Akademie věd označuje tento kostel za nejstarší církevní stavbu v Čechách spojenou s počátky christianizace. Zde se ukázalo, že přijetí křesťanství panovníkem ještě automaticky neznamená přijetí nové víry celou společností.
Bořivojův krok totiž zasahoval do mnohem hlubších struktur. Náboženství bylo propojeno s představou legitimní vlády, společenskými pravidly, pohřebními zvyklostmi i autoritou místních elit. Křesťanství proto nepřinášelo jen nové obřady. Přinášelo také jiný pohled na to, odkud panovník odvozuje svou legitimitu a jak má vypadat společenský řád.
Podle pozdější tradice proti Bořivojovi právě kvůli jeho křesťanství vypukl odpor a kníže musel z Čech uprchnout. Historici však upozorňují, že není jednoduché přesně určit, co bylo bezprostřední příčinou konfliktu. Mohlo jít o náboženskou změnu, ale stejně tak o mocenský zásah do postavení místních elit. Moderní bádání proto odděluje samotnou historickou událost od literárního obrazu, který o ní vytvořily pozdější legendy. V tom může být skutečný význam Bořivojova rozhodnutí.
Křesťanství jako nástroj centralizace
Bořivojova generace žila v prostředí, kde moc nebyla zdaleka tak centralizovaná jako v pozdějším českém knížectví. Fuldské anály ještě v roce 872 uvádějí více českých knížat. Archeologický výzkum zároveň ukazuje, že v průběhu druhé poloviny 9. století začala vznikat síť významných hradišť, která se později stala opěrnými body přemyslovské moci. Christianizace do tohoto procesu zapadala.
Křesťanský panovník mohl svou moc opřít o nový typ autority. Kostel nebyl jen místem bohoslužby. Stával se viditelným symbolem panovníkovy moci a současně vytvářel prostor pro působení kněží, písemné kultury a kontaktů se zahraničními církevními strukturami. Bořivoj proto stojí na začátku mnohem delšího procesu, který nelze označit za jednorázové „pokřtění Čech“. Historik Dalibor Janiš upozorňuje, že christianizace českých zemí probíhala po staletí a byla úzce propojena se vznikem raně středověkého státu.
Přemyslovci v tomto procesu postupně usilovali také o vlastní církevní organizaci, která nakonec vedla k založení pražského biskupství v roce 973. Bořivoj tedy křtem českou společnost nepokřesťanštil. Otevřel však dveře procesu, který jeho potomci postupně dokončovali.
Praha místo starého centra
S Bořivojem se spojuje také další zásadní změna: přesun mocenského těžiště směrem k Praze. Podle tradice nechal na místě dnešního Pražského hradu vybudovat kostel Panny Marie. Archeologický výzkum skutečně doložil ranou církevní stavbu v prostoru Pražského hradu. Neznamená to ovšem, že by Bořivoj během jediného okamžiku „založil Prahu“ v podobě, jak ji známe dnes. Šlo o dlouhý proces proměny mocenského centra. Význam byl především symbolický.
Kostel vznikl v prostoru, který měl podle pozdější tradice mimořádný význam pro českou knížecí moc. Křesťanská stavba tak vstoupila přímo do starého mocenského prostoru a pomáhala vytvářet nový typ panovnického centra. To je jeden z důvodů, proč nelze Bořivojův křest vnímat jako izolovanou epizodu. Křest, stavba kostelů, proměna sídelní struktury a upevňování přemyslovské moci se odehrávaly v témže historickém procesu.
Přemyslovci získali náskok
Bořivojova konverze navíc vytvořila dědictví, které bylo pro další Přemyslovce mimořádně cenné. Jeho synové Spytihněv a Vratislav už vyrůstali v prostředí, kde bylo křesťanství součástí panovnické identity. O generaci později se z tohoto prostředí vynořil svatý Václav, jehož obraz křesťanského panovníka se stal jedním z nejvýznamnějších základů české státní tradice. Teprve při pohledu zpět je proto patrné, jak velký význam měl Bořivojův krok.
Jeho křest sám o sobě český stát nevytvořil. Stejně tak neznamenal okamžitý konec pohanských tradic. Christianizace českých zemí pokračovala po celé generace a staré náboženské představy ještě dlouho přežívaly. Výzkum raného středověku ostatně ukazuje, že přechod od pohanských struktur ke křesťanské společnosti byl postupný a komplikovaný.
Bořivoj však udělal něco, co jeho předchůdci nedokázali trvale prosadit. Propojil svou dynastii s křesťanským světem a současně položil základy nového typu panovnické reprezentace. Proto jeho význam nespočívá jen v tom, že byl „prvním křesťanským Přemyslovcem“. Mnohem podstatnější je, že jeho vláda představuje okamžik, kdy se náboženská změna začala spojovat s politickou centralizací. Tato kombinace nakonec změnila české dějiny.
Přemyslovci, jejichž rané počátky jsou zahaleny legendami, díky Bořivojovi získali první skutečně historickou stopu. Ještě důležitější však bylo, že se jejich moc začala opírat o nový evropský svět – o křesťanskou kulturu, církevní instituce a politické vazby, které během následujících staletí proměnily Čechy z volně propojeného prostoru raně středověkých elit v knížectví a později království. Bořivoj tedy nebyl zakladatelem českého státu v jednoduchém smyslu slova. Byl ale jedním z mužů, kteří pomohli změnit pravidla, podle nichž se český stát mohl vůbec zrodit.
Časová osa událostí
845 – V Řezně přijímá křest čtrnáct českých knížat. Událost představuje nejstarší písemně zaznamenaný doklad christianizace českých elit, ale její dlouhodobý dopad byl omezený.
872 – Fuldské anály zmiňují česká knížata bojující proti vojsku Východofranské říše. Mezi jmény se objevuje také „Goriwei“, tradičně ztotožňovaný s Bořivojem.
883–884 – Do tohoto období klade významná část současného českého historického bádání Bořivojův křest na Velké Moravě, spojený se Svatoplukem a Metodějem. Přesné datování však zůstává předmětem odborné diskuse.
Po křtu – Bořivoj se vrací do Čech a s jeho působením je spojován kněz Kaich a vznik kostela svatého Klimenta na Levém Hradci.
Konec 9. století – Vzniká či se upevňuje význam pražského hradiště a s Bořivojem je spojována stavba kostela Panny Marie v prostoru dnešního Pražského hradu.
888/889 – Bořivoj umírá. Přesný rok jeho smrti není jistý; nejčastěji se uvádí 888 nebo 889.
895 – Po smrti velkomoravského knížete Svatopluka se česká knížata v čele se Spytihněvem znovu přiklánějí k Východofranské říši. Přemyslovská dynastie však už mezitím získala vlastní křesťanskou legitimitu.
973 – V Praze vzniká biskupství. Christianizace, která za Bořivoje teprve začínala, získává po téměř století pevnější institucionální základ.
Zdroje: autorský článek s využitím
kniha První kníže aneb Předtucha moci - Jiří Bílek
