Článek
Kim Peek se narodil 11. listopadu 1951 v Salt Lake City. Už v dětství bylo zřejmé, že se jeho vývoj od ostatních dětí výrazně liší. Jeho rodiče dostali doporučení, aby byl umístěn do ústavu, protože lékaři předpokládali, že jeho mentální postižení mu nedovolí vést samostatný život. Otec Fran Peek se však rozhodl jinak. Syna si ponechal doma a postupně zjistil, že za jeho zjevnými omezeními existují schopnosti, které se vymykaly běžné představě o lidské paměti.
Uchovával informace z obrovského množství textů
Peek se později stal jedním z nejpozoruhodnějších známých případů takzvaného savant syndromu. Jde o stav, při němž člověk s výraznými vývojovými nebo kognitivními omezeními současně disponuje mimořádnou schopností v určité oblasti. U Peeka nešlo o jediný izolovaný talent. Jeho mimořádná paměť zasahovala do celé řady oblastí – od literatury a historie přes geografii a sport až po hudbu, čísla a kalendářní výpočty.
Rozsah jeho paměti byl na celém případu nejpůsobivější. Zdroje uvádějí různé počty knih, které měl přečíst a zapamatovat si, od více než 6 000 až po přibližně 12 000 svazků. Rozdílná čísla pravděpodobně souvisejí s tím, že jeho repertoár v průběhu života rostl a jednotlivé zdroje používaly jiné odhady. Nejde tedy o rozumné tvrzení, že bychom znali přesné číslo. Podstatné je něco jiného: Peek dokázal informace z obrovského množství textů uchovávat a následně je z paměti vybavovat s přesností, která působila téměř neuvěřitelně.
Při čtení četl každým okem jinou stránku
Ještě podivuhodnější byla rychlost, s jakou dokázal číst. O Peeka se tradovalo, že při čtení využíval obě oči současně, přičemž každým okem sledoval jinou stránku. Měl přečíst stovky stran během desítek minut. Guardian například popsal případ knihy The Hunt for Red October: Peek ji měl přečíst za něco přes hodinu a o několik měsíců později dokázal na požádání citovat pasáž obsahující jméno ruského radisty.
Je však důležité nepodlehnout představě, že Peek jednoduše vlastnil „fotografickou paměť“ v populárním smyslu slova. Označení fotografická či eidetická paměť je v podobných případech zavádějící. Jeho schopnost byla mnohem komplexnější a vědci se právě proto snažili zjistit, jak jeho mozek informace zpracovává. Peekův případ byl zajímavý nejen množstvím uložených dat, ale především neobvyklým způsobem, jakým je dokázal organizovat a vybavovat.
Jeho znalosti navíc nebyly omezeny na knihy. Dokázal si zapamatovat telefonní předvolby a poštovní směrovací čísla amerických měst, mapy a dopravní trasy. Když se ho někdo zeptal na cestu mezi dvěma místy, mohl využít obrovské množství geografických údajů uložených v paměti. Znal také historická data a dokázal provádět takzvané kalendářní výpočty – například určit den v týdnu pro konkrétní datum.
Měl problémy s obyčejnými věcmi
Tady se ukazuje jeden z nejzajímavějších paradoxů jeho příběhu. Paměť neznamená totéž co porozumění. Peek dokázal uchovávat obrovské množství konkrétních informací, ale měl potíže s abstrakcí a některými běžnými každodenními úkony. Měl problém s jednoduchými činnostmi, jako bylo zapínání knoflíků, a potíže měl i s pochopením některých přenesených významů.
Tento rozdíl je pro pochopení savant syndromu zásadní. Lidská inteligence není jedna schopnost, kterou lze jednoduše seřadit na stupnici od nízké po vysokou. Zahrnuje paměť, abstraktní myšlení, jazyk, sociální poznávání, plánování, motoriku a řadu dalších procesů. U člověka, jako byl Peek, mohly některé oblasti fungovat mimořádně výkonně, zatímco jiné byly výrazně omezené. Právě tento nerovnoměrný profil dělá jeho případ tak zajímavým pro neurovědu.
Nebyl případem klasického autismu
Pozoruhodná byla také anatomie jeho mozku. Peek se narodil s makrocefalií a vrozenými abnormalitami mozku. Jednou z nejčastěji zmiňovaných charakteristik byla agenese corpus callosum, tedy nepřítomnost hlavního svazku nervových vláken spojujícího levou a pravou mozkovou hemisféru. Jeho případ proto přitahoval pozornost neurologů, kteří se snažili zjistit, zda právě odlišná organizace mozku mohla nějak souviset s jeho mimořádnými schopnostmi.
Ovšem absence corpus callosum sama o sobě nevysvětluje vznik „geniální paměti“. Lidé s touto abnormalitou mohou mít velmi rozdílné schopnosti a obtíže. Výzkum savantů obecně ukazuje, že podobné výjimečné schopnosti nelze redukovat na jednoduché schéma typu „poškozená část mozku způsobila genialitu“. Spíše jde o komplexní výsledek vývoje mozku, kompenzačních mechanismů, specializace některých funkcí a způsobu, jakým člověk informace zpracovává.
Zajímavé je také to, že se kolem Peeka v průběhu let měnil pohled na jeho diagnózu. Často je označován jako autistický savant, především proto, že právě tak byl později prezentován i jeho filmový protějšek. Peek ale nebyl jednoduše případem klasického autismu. Darold Treffert, psychiatr a jeden z předních odborníků na savant syndrom, uváděl, že Peek měl vývojové postižení související s vrozenými abnormalitami mozku, přičemž jeho sociální a behaviorální projevy mohly některé rysy autismu připomínat.
Hollywood vytvořil jinou postavu
Zde se skutečný Kim Peek od filmového Raymonda Babbitta začíná výrazně odlišovat. Barry Morrow se s Peekem setkal v roce 1984. Peek tehdy Morrowa fascinoval tím, že znal informace o jeho předchozí tvorbě a dokázal odpovídat na nejrůznější otázky. Morrow později vytvořil příběh, který se stal základem filmu Rain Man.
Hollywood však z několika skutečných vlastností vytvořil úplně novou postavu. Raymond Babbitt nebyl životopisným portrétem Kim Peeka. Filmový hrdina dostal autismus, specifické stereotypní chování, problémy s komunikací i dramatickou rodinnou zápletku. Kim Peek naopak nebyl člověkem, který by žil celý život izolovaný od společnosti. Po uvedení filmu se spolu s otcem stal veřejně známou osobností a cestoval po Spojených státech i dalších zemích, kde předváděl své schopnosti a mluvil s lidmi o odlišnostech lidského mozku.
Film přitom změnil i samotný Peekův život. Člověk, kterého kdysi lékaři považovali za kandidáta na ústavní péči, se stal mezinárodně známou osobností. Setkával se s vědci, novináři, studenty i veřejností. Jeho otec Fran Peek mu přitom zůstal celoživotním průvodcem a pomáhal mu orientovat se ve světě, který pro něj nebyl zdaleka tak intuitivní jako svět knih, čísel a faktů.
Stal se z něj sociální experiment
V druhé polovině života se proto z Peeka stal nejen objekt vědeckého zájmu, ale také určitý sociální experiment. Jeho příběh ukazoval, co se může stát, když člověka nepřestaneme definovat jeho postižením a současně mu umožníme rozvíjet to, v čem je mimořádný. Jeho otec se odmítl smířit s představou, že Kimův život musí být předem určen jeho omezeními. A právě podpora rodiny byla pravděpodobně stejně důležitou součástí jeho životního příběhu jako samotné neurologické zvláštnosti.
Kim Peek zemřel 19. prosince 2009 ve věku 58 let na srdeční infarkt. V okamžiku smrti už nebyl pouze předobrazem hollywoodské postavy. Byl známým případem, který pomohl popularizovat savant syndrom a přiměl veřejnost i vědce přemýšlet o tom, jak přesně lidský mozek rozděluje své schopnosti. Na Peeka je proto možná zajímavější dívat se nikoli jako na „člověka s nadpřirozenou pamětí“, ale jako na důkaz, že lidská kognice není jednotný balík schopností.
Zdroje: autorský článek s využitím
