Článek
Popularita ho spíš obtěžovala, než těšila. Přesto se k herectví po letech znovu vrátil a dnes vzpomíná na svou cestu jako na dobrodružství, které ho naučilo postavit se na vlastní nohy. Jako malý byl přitom Michael Dymek (63) doslova k nezastavení. V dnešní době by možná dostal nálepku hyperaktivní dítě, tehdy ale okolí jednoduše říkalo, že je to čiperný rošťák. Energii vybíjel hlavně sportem. Věnoval se plavání, atletice a později gymnastice, ve které vynikal natolik, že pravidelně vozil domů medaile.
Nekonečné prázdniny bez rodičů
Ve škole s ním ovšem pedagogové neměli jednoduché pořízení. Sám herec po letech s úsměvem vzpomínal, že v tělocvičně býval najednou na několika nářadích a učitelé z něj byli zoufalí. „Když jsme přišli do tělocvičny, tak já byl současně na šplhadle, na koze, na koni a na žíněnce, ta ze mě měla psotník,“ smál se po čase Dymek.
Právě jeho bezprostřednost a sportovní talent nakonec zaujaly filmaře, kteří hledali dětské představitele do filmu Páni kluci. Režisérka Věra Plívová-Šimková v něm okamžitě viděla ideálního představitele hlavní role nezbedného Tomáše. Natáčení se pro něj stalo jedním z nejkrásnějších období dětství. Měl pocit, jako by prožíval nekonečné prázdniny bez rodičů a školních povinností.
Líbací scéna ho nezajímala
Zatímco jeho filmová partnerka Magdalena Reifová byla podle svých slov při natáčení nervózní a tajně do něj zamilovaná, Dymek řešil úplně jiné věci. Když spolu točili slavnou líbací scénu, více než romantika ho prý zajímalo, jak obrovské lopuchy rostou kolem natáčecí lokace.
Úspěch filmu z něj udělal jednu z nejvýraznějších dětských hvězd sedmdesátých let. Objevil se také ve filmech Indiáni z Větrova, Krakonoš a lyžníci nebo v seriálu Tajemství proutěného košíku. Jenže čím známější byl, tím více mu vadila pozornost okolí. Netoužil po životě celebrity a mnohem víc ho lákalo normální fungování mezi vrstevníky.
Proto se nakonec nevydal klasickou hereckou cestou. Přestože mohl pokračovat před kamerou, rozhodl se pro studium tance na konzervatoři. Nastoupil do Československého státního souboru písní a tanců, kde poznal svou budoucí manželku Ivanu. Právě s ní později udělal jedno z nejzásadnějších rozhodnutí svého života.
V Německu se vypracoval
V roce 1988, krátce před sametovou revolucí, společně emigrovali do tehdejšího západního Německa. Čekaly je ale velmi tvrdé začátky. Dlouhé měsíce žili v utečeneckém táboře. „Dva roky jsme strávili v lágru, pracovali načerno, učili jsme se jazyk, protože německy jsme vlastně vůbec neuměli,“ vzpomínal. Michael Dymek později přiznal, že bral téměř jakoukoli práci. Uklízel, pracoval manuálně a později nastoupil jako skladník do firmy s elektronikou. Přesto se nevzdal a postupně se vypracoval až na manažerskou pozici.
Po pádu komunismu už v Německu nezůstával z nutnosti, ale z vlastního rozhodnutí. Nakonec se však s rodinou vrátil zpět do Česka, kde pomáhal budovat českou pobočku mezinárodní technologické společnosti. Z bývalého dětského herce se stal úspěšný manažer, v tehdejším Československu nakonec otevřel pobočku německé firmy a stal se z něj poměrně bohatý muž.
K showbyznysu ho to netáhne
Na umění ale úplně nezanevřel. Tanec i herectví ho provázely dál alespoň okrajově. Po letech se objevil například ve filmu Jan Palach nebo v několika televizních seriálech. Občas také spolupracoval s Národním divadlem.
Zajímavé je, že slávu nikdy nepovažoval za životní výhru. Mnohem důležitější pro něj byla rodina a obyčejný život. Se svou ženou žije dodnes a je rád, že jejich děti si vybraly civilní profese mimo svět showbyznysu, přestože zdědily umělecké nadání.
Zdroje: autorský článek s využitím:
