Článek
Ostrov Kiska leží v západní části Aleutských ostrovů a během druhé světové války představovala pro Spojené státy velmi nepříjemnou připomínku toho, že válka se odehrává i na jejich území. Japonci ostrov obsadili v červnu 1942 a vytvořili zde vojenskou základnu, letiště a rozsáhlý systém obranných postavení. Po americkém vítězství na sousedním Attu v květnu 1943 bylo zřejmé, že Kiska se stane dalším cílem. Jenže zkušenost z Attu zároveň způsobila, že Američané počítali s mimořádně tvrdým odporem. Boje na Attu byly krvavé a počasí, terén i mlha proměnily ostrov v jedno z nejnáročnějších bojišť celé aleutské kampaně.
Japonci už byli pryč
Kiska měl navíc japonskou posádku několikanásobně početnější než Attu. Spojenecké velení proto připravilo operaci v rozsahu, který odpovídal očekávanému nebezpečí. Do akce bylo nasazeno více než 34 000 Američanů a Kanaďanů a před samotným vyloděním dostal ostrov obrovskou dávku leteckého i námořního bombardování. Jenže tady začal vznikat zásadní problém.
Japonské velení si totiž uvědomilo, že Kiska je po ztrátě Attu prakticky neudržitelná. Namísto dalšího sebevražedného odporu proto rozhodlo o evakuaci celé posádky. Dne 28. července 1943 dorazily do Kiska Harbor japonské křižníky a torpédoborce. Díky husté mlze se jim podařilo proklouznout kolem spojeneckého průzkumu a během necelé hodiny odvézt z ostrova přibližně 5 100 až 5 200 vojáků. Celá posádka tak zmizela, aniž by Spojenci pochopili, co se stalo.
Operace Cottage se změnila v tragédii
Hlásili nepřítele, který na ostrově nebyl
To je jeden z nejzvláštnějších momentů celé operace. Spojenecké letectvo a námořnictvo přitom Kisku dál bombardovaly. Pozorovatelé občas hlásili protiletadlovou palbu nebo známky aktivity, přestože Japonci už na ostrově nebyli. Vysvětlení nebylo jednoduché. Kiska byla zahalená mlhou, japonská zařízení byla dobře maskovaná a část údajů z průzkumu byla interpretována v souladu s tím, co velení očekávalo. Jinými slovy, informace, které mohly naznačovat japonský odchod, se nedokázaly prosadit proti přesvědčení, že na ostrově stále čeká silná posádka. A tak se rozběhla invaze, jejímž hlavním protivníkem už nebyla japonská armáda, ale vlastní očekávání.
15. srpna: invaze začíná
Ráno 15. srpna se první americké jednotky vylodily na západním pobřeží Kisky. Očekávaly střelbu, minomety, kulomety a protiútok. Nic z toho nepřišlo, ticho ovšem neznamenalo bezpečí. Vojáci postupovali v obtížném terénu, v němž se počasí rychle měnilo a viditelnost byla mizerná. Každý zvuk mohl znamenat japonskou hlídku, každý pohyb v mlze mohl být nepřítelem. Právě tento psychologický mechanismus začal pracovat proti samotným Spojencům.
Vojáci stříleli na siluety a pohyby, které považovali za japonské. Ve skutečnosti se v některých případech jednalo o vlastní jednotky. Došlo k několika incidentům přátelské palby a podle amerických vojenských historických materiálů bylo během prvních dnů několik desítek mužů zabito nebo zraněno tímto způsobem. Nebyla to však pouze otázka nezkušenosti. Svou roli sehrála kombinace několika faktorů: hustá mlha, nervozita, obrovské množství vojáků pohybujících se v neznámém prostoru, nedostatečné informace a především přesvědčení, že nepřítel musí být někde nablízku.
Nepřítel, kterého vytvářela mlha
Operace Cottage je zajímavá právě tím, že ukazuje, jak může představa nepřítele ovlivnit chování vojáků ještě předtím, než skutečně nějakého nepřítele spatří. Američané i Kanaďané byli připravováni na boj. Věděli, co se stalo na Attu, a počítali s tím, že Japonci budou své pozice bránit do posledního muže. Když pak při pohybu ostrovem zazněl výstřel nebo se v mlze objevila silueta, mozek přirozeně hledal potvrzení očekávaného nebezpečí.
Vylodění na ostrově Kiska
Výsledkem byly situace, které dnes působí téměř absurdně. Vojáci bojovali proti Japoncům, kteří už byli stovky kilometrů daleko. Vojenský historik Del C. Kostka ve studii publikované National Defense University Press popisuje Kisku jako příklad toho, jak předpoklady a chybná interpretace informací mohou ovlivnit rozhodování velkého vojenského aparátu. Podle jeho rekonstrukce utrpěli Spojenci během operace 92 mrtvých a 221 raněných.
Nejhorší rána přišla z moře
Největší jednorázovou ztrátu však nezpůsobila přátelská palba ani japonská past. V noci ze 17. na 18. srpna 1943 hlídkoval u Kisky americký torpédoborec USS Abner Read. Loď narazila na minu, která jí prakticky odtrhla záď. Následky byly katastrofální. Zahynulo nebo bylo pohřešováno 71 členů posádky a dalších 47 mužů bylo zraněno. Torpédoborec sice nebyl ztracen a podařilo se jej odtáhnout k opravám, ale jediný výbuch způsobil více obětí než samotné pozemní střety.
Je důležité právě zde rozlišovat mezi jednotlivými čísly, která se u operace Cottage objevují. Některé zdroje uvádějí 313 spojeneckých obětí v širším smyslu, jiné pracují s 92 mrtvými a 221 raněnými. Rozdíl souvisí mimo jiné s tím, zda zdroj započítává všechny druhy ztrát v rámci operace a jak klasifikuje jednotlivé incidenty.
Co vlastně Spojenci dobyli?
Do 18. srpna bylo definitivně jasné, že japonská posádka na Kisce není. Spojenci objevovali opuštěné bunkry, sklady, tunely a další pozůstatky japonské základny. Místo očekávané bitvy začalo rozsáhlé pročesávání ostrova a odstraňování min a nastražených náloží. Kiska tak představovala paradox. Z vojenského hlediska Spojenci splnili svůj hlavní cíl – ostrov získali. Jenže ho získali bez jediné skutečné pozemní bitvy s japonskou posádkou.
Japonci navíc provedli evakuaci mimořádně úspěšně. Americké velení nedokázalo včas správně vyhodnotit informace, které k odchodu Japonců směřovaly, a následná invaze tak proběhla podle scénáře připraveného pro úplně jinou situaci. Operace Cottage se tak stala pro americké velení nepříjemnou událostí. Propaganda a veřejnost mohly jen obtížně vysvětlovat, proč armáda potřebovala desetitisíce mužů k obsazení ostrova, na kterém už žádný nepřítel nebyl.
Z vojenského pohledu ale nebyla operace úplně zbytečná. Spojenecké jednotky získaly zkušenosti s rozsáhlým obojživelným výsadkem, logistikou, koordinací pozemních a námořních sil i pohybem v extrémním prostředí. Zkušenosti z Aleut byly následně využitelné v dalších operacích v Tichomoří. Ještě důležitější byla širší lekce. Kiska ukázala, že nestačí mít obrovskou převahu v počtu vojáků, lodí a letadel, rozhodující může být schopnost správně interpretovat informace.
Operace, ve které vyhrála nepřítomnost
Cottage proto není jen bizarní epizodou druhé světové války. Je to ukázkový případ toho, jak nebezpečné může být rozhodování založené na předpokladu, který se nikdo dostatečně nepokusí zpochybnit. Japonci na Kisce nezvítězili v boji. Naopak, ostrov opustili a nechali ho Spojencům. Přesto se jim podařilo způsobit Spojencům ztráty tím, že po sobě zanechali miny, nástrahy a především nejistotu. Ta nakonec udělala z prázdného ostrova nebezpečné bojiště.
Operace Cottage tak zůstává jedním z nejpodivnějších příběhů války v Tichomoří: více než 34 000 vojáků přišlo dobýt ostrov, který už dávno nikdo nebránil. Přesto na něm zemřeli a byli zraněni stovky mužů. Největším nepřítelem přitom nebyla japonská armáda, ale mlha, miny, chaos a přesvědčení, že protivník musí být někde před nimi.
Časová osa operace Cottage
- 6. června 1942 – Japonské jednotky obsazují Kisku a vytvářejí zde vojenskou základnu.
- 11.–29. května 1943 – Američané dobývají sousední Attu. Těžké boje přesvědčí Japonce, že obrana Kisky by byla mimořádně nákladná.
- Červenec 1943 – Spojenecké letectvo a námořnictvo intenzivně bombardují Kisku. Současně se množí náznaky, že japonská aktivita na ostrově slábne.
- 28. července 1943 – Japonské lodě v husté mlze evakuují z Kisky celou posádku, přibližně 5 100–5 200 mužů. Spojenci si toho nevšimnou.
- 12. srpna 1943 – Probíhá další rozsáhlé spojenecké bombardování ostrova. Japonská posádka je už téměř tři týdny pryč.
- 15. srpna 1943 – Začíná operace Cottage. Americké jednotky se vyloďují na Kisce bez odporu.
- 16. srpna 1943 – Na ostrov přicházejí kanadské jednotky. V mlze dochází k incidentům přátelské palby.
- 17.–18. srpna 1943 – USS Abner Read najíždí na minu. Zahyne nebo je pohřešováno 71 námořníků a 47 dalších je zraněno.
- 18. srpna 1943 – Spojenci definitivně potvrzují, že japonská posádka byla evakuována.
- 24. srpna 1943 – Kiska je oficiálně prohlášena za zabezpečenou. Spojenci začínají ostrov využívat jako základnu.
