Článek
Na konci první světové války se rozsáhlé území Ruska proměnilo v neklidnou šachovnici, na níž se střetávaly armády, ideologie i osobní ambice. Do tohoto prostoru vstoupili českoslovenští legionáři, původně vojáci bojující za rozpad Rakouska-Uherska a vznik vlastního státu. Místo rychlého návratu domů se však ocitli uprostřed občanské války, která je na dlouhé měsíce uvěznila mezi Uralem a Tichým oceánem. Ovládli klíčové úseky Transsibiřské magistrály a tím i tepnu, bez níž se v této části světa nedalo efektivně pohybovat ani bojovat.
Silná vyjednávací pozice
Právě kontrola magistrály dala legionářům mimořádnou moc. V jejich rukou se postupně ocitly nejen transporty vojska a zásob, ale i něco mnohem cennějšího, vlaky převážející ruský státní poklad. Tento poklad, tvořený především zlatými rezervami carského Ruska, byl během revoluce a následného chaosu přemisťován z místa na místo, aby nepadl do rukou bolševiků. Nakonec skončil pod kontrolou sil vedených admirálem Alexandrem Vasiljevičem Kolčakem, který se v Omsku prohlásil nejvyšším vládcem Ruska.
Kolčakova vláda však stála na vratkých základech. Jeho armáda postupně ztrácela půdu pod nohama a bolševici nabývali na síle. Legionáři, kteří s ním zpočátku spolupracovali, si stále více uvědomovali, že ruská občanská válka není jejich válkou. Jejich cílem bylo přežít a dostat se zpět do vlasti. V okamžiku, kdy drželi v rukou železnici i transporty se zlatem, se ocitli v jedinečné vyjednávací pozici.
L. W. F. Model V Tractor je americký dvoumístný cvičný a pozorovací dvouplošník používaný i československými legiemi v Rusku
Cesta zpátky do Evropy
Rozhodující okamžik přišel na přelomu let 1919 a 1920. Kolčak ustupoval na východ a jeho situace byla beznadějná. Legionáři začali jednat s představiteli místních mocenských struktur i s bolševiky o podmínkách svého odjezdu. Součástí těchto jednání bylo i vydání samotného Kolčaka. Tento krok bývá někdy označován za zradu, jindy za pragmatické rozhodnutí v bezvýchodné situaci. Jisté je, že Kolčak byl následně v Irkutsku popraven a jeho éra definitivně skončila.
Zatímco osud admirála byl zpečetěn, legionáři zahájili dlouhou a komplikovanou evakuaci. Transporty s tisíci mužů postupně mířily do Vladivostoku, odkud odplouvaly lodě směrem do Evropy. Cesta trvala měsíce a byla plná nejistoty. Ne všichni se dočkali návratu, mnozí padli, jiní zmizeli v chaosu války nebo skončili v zajetí.
Po návratu do nově vzniklého Československa byli legionáři vítáni jako hrdinové. Jejich podíl na vzniku republiky byl nepopiratelný. Zároveň se však začaly objevovat otázky, které dodnes nezmizely. Mohli si z Ruska přivézt i část pokladu, který měli po určitou dobu pod kontrolou?
Kam zmizel carský poklad?
Osud Kolčakova zlata totiž zůstává nejasný. Část byla prokazatelně předána bolševikům, něco se ztratilo během transportů a zbytek obestírá řada legend. Jedna z nich tvrdí, že vagony se zlatem skončily na dně Bajkalského jezera, když se pod nimi prolomil led. Jiná verze mluví o tom, že zlato zmizelo v Mandžusku nebo severní Číně. A pak je tu teorie, která se pravidelně vrací, a to, že si část pokladu ponechali právě českoslovenští legionáři.
Znak Československé obce legionářské. Barevná varianta z roku 2014 vycházející z původního znaku z roku 1924
Podezření posiluje i vznik Legiobanky, která po válce disponovala značným kapitálem a sehrála důležitou roli v ekonomice první republiky. Kritici poukazují na to, že takový finanční základ musel mít výrazný zdroj. Legiobanku prostě museli z něčeho financovat, nešlo si jen tak říct, že otevřou banku bez poměrně velkého kapitálu. Zastánci legionářů naopak argumentují, že šlo o kombinaci státní podpory, zahraničních úvěrů a hospodářské aktivity samotných legionářů. Právě ta aktivita ale mohla být i ve smyslu, že si tam v podstatě „uložili“ to, co si přivezli z Ruska.
Mohlo dojít k přesunu majetku
Moderní historický výzkum se k teorii o systematickém rozkradení pokladu staví spíše skepticky. Většina zlata byla evidována a předána pod dohledem spojeneckých misí. Podstatné je ale slovo „většina“. To totižne vylučuje, že v chaosu občanské války mohlo dojít ke ztrátám nebo neoficiálním přesunům majetku. A jsme zase zpět u vzniku Legiobanky a zázračně bohatých legionářů. Mýtus? Možná. Nebo také ne.
Příběh československých legionářů každopádně zůstává fascinující směsicí odvahy, politických rozhodnutí i nejasností. Byli to vojáci, kteří se ocitli tisíce kilometrů od domova a museli se rozhodovat v situacích, kde neexistovala ideální řešení. Otázka ruského pokladu zůstává otevřená, ale spíše jako historická záhada než jako jednoznačně prokázaný fakt.
Časová osa: Legionáři, Kolčak a ruský poklad
1914–1917
Vznikají československé legie v Rusku jako součást boje proti Rakousku-Uhersku. Postupně sílí a získávají vojenský význam.
1917 (říjen)
Bolševická revoluce zásadně mění situaci v Rusku. Legionáři se ocitají v nejistotě a začínají plánovat odjezd domů přes Sibiř.
1918 (jaro–léto)
Legionáři ovládají velké úseky Transsibiřské magistrály. Stávají se klíčovou silou v oblasti a dostávají pod kontrolu důležité transporty.
1918 (léto–podzim)
Do hry vstupuje Alexandr Vasiljevič Kolčak, který postupně získává moc na Sibiři a kontroluje ruský státní poklad, tedy zlaté rezervy carského Ruska.
1919
Zlato je převáženo po magistrále ve vlacích. Legionáři kontrolují tratě i pohyb těchto transportů, čímž získávají zásadní vliv.
1919 (podzim)
Kolčakova armáda se hroutí pod tlakem bolševiků. Situace na Sibiři se rychle zhoršuje.
1919/1920 (zima)
Legionáři začínají vyjednávat s různými stranami konfliktu o bezpečném odjezdu. Součástí jednání je i otázka Kolčakova osudu.
1920 (leden)
Kolčak je zajat a předán místním úřadům, následně bolševikům. Krátce poté je popraven v Irkutsku.
1920 (průběh roku)
Probíhá postupná evakuace legionářů přes Vladivostok. Transporty odvážejí tisíce vojáků zpět do Evropy.
1920 (září)
Odplouvají poslední velké transporty legionářů z Vladivostoku. Tím končí jejich anabáze v Rusku.
Po roce 1920
V nově vzniklém Československu vzniká Legiobanka, která disponuje značným kapitálem a podporuje ekonomiku státu.
20. století – dodnes
Objevují se různé teorie o osudu ruského zlata. Od verzí o ztracených vagonech v Bajkalské jezero až po spekulace, že část pokladu skončila u legionářů. Definitivní odpověď však chybí.
Zdroje: Autorský článek s využitím
