Článek
Náramek na zápěstí, snídaně, oběd i večeře připravené, drink u bazénu a odpoledne něco sladkého. Člověk může strávit celý týden v hotelu a kromě spropitného neutratit téměř nic navíc.
Právě v tom spočívá kouzlo all inclusive. Před odletem víte, kolik vás dovolená bude stát, nemusíte několikrát denně počítat ceny v restauracích a rodiče nemusí řešit každou zmrzlinu nebo limonádu zvlášť.
Stačí ale vyjít z hotelové brány.
O pár ulic dál čeká majitel restaurace na hosty. Vedle něj má někdo malý obchod, další člověk nabízí výlety, pronajímá auto nebo prodává místní výrobky. Turistů jsou všude tisíce, hotely mohou být plné – a přesto není vůbec jisté, že se jejich peníze dostanou také sem.
To je jeden z paradoxů all inclusive turistiky.
Turista přijel. Ale peněženku nechal v hotelu
Problém je vlastně ukrytý přímo v principu tohoto typu dovolené.
Když má host jídlo, pití, lehátko, bazén a často i zábavu zaplacenou předem, jeho motivace utrácet mimo hotel přirozeně klesá.
Proč platit za oběd v taverně, když na vás v hotelu čeká bufet? Proč večer hledat bar ve městě, když jsou nápoje součástí pobytu? A proč kupovat další služby, když hotel nabízí vlastní program?
Neznamená to, že hosté all inclusive resortů nikdy nevycházejí ven. Samozřejmě chodí na výlety, nakupují nebo navštěvují restaurace. Výzkumy ale ukazují, že obavy místních podnikatelů nejsou úplně vycucané z prstu.
Studie publikovaná v odborném časopise Tourism Management se zabývala ekonomickým dopadem all inclusive na Kypru. Autoři sledovali výdaje turistů uvnitř i mimo jejich ubytování a dospěli k závěru, že ekonomický přínos tohoto modelu pro místní ekonomiku je problematický a nejednoznačný.
Jinými slovy: plný hotel ještě automaticky neznamená plné restaurace a obchody v jeho okolí.
Kam zmizí peníze za zájezd?
Tady je potřeba opravit jednu rozšířenou představu. Peníze, které zaplatíme za zájezd, samozřejmě nezmizí.
Rozdělí si je různé části dlouhého řetězce.
Platíme dopravu, cestovní kancelář nebo tour operátora, hotel, zaměstnance, potraviny, energie, údržbu, prádelnu a mnoho dalších služeb. Otázka tedy není, zda peníze někdo dostane, ale kde nakonec skončí.
Pokud hotel zaměstnává místní obyvatele, odebírá zeleninu od okolních pěstitelů, maso od místních dodavatelů a využívá služby firem z regionu, může z každého návštěvníka těžit poměrně široká část místní ekonomiky.
Jestliže je ale velká část dodavatelského řetězce mimo region a turista zároveň téměř nic neutratí za branami hotelu, ekonomický efekt se rozptýlí úplně jinak.
Ekonomové pro tento jev používají pojem „tourism leakage“, tedy zjednodušeně únik části příjmů z cestovního ruchu mimo ekonomiku destinace. Vznikat může například kvůli dovozu zboží, zahraničnímu vlastnictví nebo tomu, že část turistického řetězce sídlí úplně jinde.
Tisíc pokojů v jižním Turecku
Zajímavý pohled přinesla studie velkého all inclusive resortu v jižním Turecku.
Výzkumníci společně s TUI UK & Ireland analyzovali ekonomický řetězec hotelu s přibližně tisícovkou pokojů. Nezajímalo je pouze, kolik hosté zaplatili. Sledovali, kdo z jejich peněz skutečně profituje.
Právě takový pohled ukazuje, proč není fér jednoduše prohlásit, že all inclusive místním nic nepřináší.
Přináší.
Hotely potřebují stovky pracovníků, nakupují obrovské množství potravin a využívají služby dalších firem. Výzkumníci proto hledali možnosti, jak vazby mezi velkým resortem a místní ekonomikou ještě posílit.
To je možná důležitější než samotná nálepka „all inclusive“.
Rozhoduje totiž také to, odkud pocházejí rajčata na hotelovém bufetu, kdo pere tisíce ručníků, kdo hotel opravuje a komu patří firmy, které resort zásobují.
Za branou hotelu může být úplně jiný svět
Stačí se projít některými typickými letovisky.
Na jedné straně může stát rozsáhlý resort s několika restauracemi, bary, obchody, bazény, animačním programem a vlastní nabídkou výletů. Je to téměř malé město.
A právě to je jeho největší výhoda i problém.
Host vlastně nemusí odejít.
Dřívější práce zabývající se tureckou riviérou upozorňovaly právě na negativní dopady all inclusive systému na některé podniky v okolí hotelů. Novější výzkum ze Side z roku 2024 se k tématu znovu vrátil a zkoumal dopady tohoto systému na místní podniky prostřednictvím průzkumu mezi 427 pracovníky podniků v oblasti Manavgatu a Side.
Spor tedy není nový. Turecko s masovým all inclusive pracuje dlouhá léta a současně dobře ukazuje jeho dvě tváře.
Velké resorty dokážou přivézt obrovské množství lidí, vytvořit pracovní místa a zajistit destinaci stabilní turistickou poptávku. Současně ale koncentrují velkou část turistické spotřeby na jediném místě.
Proč tedy destinace all inclusive vůbec chtějí?
Protože druhá strana příběhu je stejně důležitá.
Bez velkých hotelů by do některých oblastí jednoduše nepřijelo tolik lidí. Resort zaměstnává recepční, kuchaře, číšníky, pokojské, zahradníky, techniky i řidiče. Potřebuje potraviny, energie, servis a dopravu.
A velké cestovní kanceláře dokážou do destinace přivést tisíce klientů za sezonu.
All inclusive navíc pomáhá prodávat dovolenou lidem, kteří chtějí znát konečnou cenu předem. Pro rodinu s dětmi může být představa, že většinu výdajů zaplatí už doma, velmi lákavá.
Není proto příliš užitečné rozdělit svět na zlé resorty a hodné místní podnikatele.
Zajímavější otázka zní: kolik z peněz, které turista utratí za dovolenou, se skutečně dostane mezi lidi v místě, kam přijel?
Turista za to vlastně nemůže
Je snadné začít ukazovat prstem na člověka s hotelovým náramkem.
Jenže turista si jednoduše koupil službu, která mu vyhovuje. Pokud zaplatil za snídani, oběd a večeři, těžko po něm chtít, aby si z pocitu odpovědnosti zaplatil druhou večeři v restauraci za rohem.
Odpovědnost leží mnohem více na tom, jak je turistický systém nastavený.
Resort může nakupovat lokálně. Může spolupracovat s okolními restauracemi, farmáři a průvodci. Cestovní kancelář může nabízet výlety provozované místními podnikateli. A destinace může turistům dát důvod hotel alespoň na část dne opustit.
Právě propojení resortů s okolní ekonomikou patří mezi cesty, které zmiňují i odborné práce zabývající se ekonomickými dopady all inclusive.
Možná stačí jeden večer vyjít ven
Tohle všechno neznamená, že bychom se měli all inclusive dovolených vzdát.
Jejich popularita má dobrý důvod. Jsou pohodlné, předvídatelné a zejména rodinám dokážou ušetřit spoustu každodenního rozhodování.
Jen možná stojí za to občas sundat hotelový náramek alespoň pomyslně.
Dát si večeři v malé rodinné restauraci. Koupit ovoce na trhu. Zajít do pekárny, kde nakupují místní. Výlet objednat u místního průvodce nebo si dát kávu v kavárně za rohem.
Ne proto, že by turista měl mít kvůli své dovolené špatné svědomí.
Ale proto, že právě za zdí resortu často začíná místo, kvůli kterému jsme letěli stovky nebo tisíce kilometrů.
A možná by byla škoda poznat z celé země jen hotelový bufet.
Zdroje
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0261517719302523
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/13032917.2014.947299
https://ktisis.cut.ac.cy/entities/publication/8abee91e-9efe-4188-a6d0-b849ca79495f
https://acikerisim.comu.edu.tr/items/1c3e29ae-8a25-46ee-ae8e-493ad7327ae3/full
https://tezara.org/theses/884704
