Článek
Měl to být jeden z nejhezčích večerů její cesty. Djanaya Hampton seděla nedaleko Eiffelovy věže, čekala na západ slunce a užívala si narozeninový výlet do Paříže. Byla sama, ale cestování bez doprovodu pro ni nebylo ničím neobvyklým.
O několik hodin později seděla v pařížském metru, plakala a snažila se přijít na to, jak uniknout mužům, o nichž byla přesvědčená, že ji sledují.
Djanaya dnes věří, že se mohla stát obětí obchodování s lidmi. Co přesně muži zamýšleli, se však nikdy nepodařilo prokázat.
Začalo to obyčejným rozhovorem
Djanaya Hampton pochází z Austrálie a sólo cestu si dopřávala jako dárek k narozeninám. Tentokrát slavila devětadvacáté.
Jednoho večera se vydala k Eiffelově věži. Právě tam ji podle jejího pozdějšího vyprávění oslovili dva neznámí muži.
Začali se vyptávat. Zajímalo je, odkud pochází, co v Paříži dělá a zda cestuje sama. Zvali ji na večírek a chtěli se s ní také fotografovat.
Djanaya odpovídala opatrně. Něco jí na celé situaci nebylo příjemné.
Pak si podle svých slov všimla dalšího člověka, se kterým měl jeden z mužů komunikovat a ukazovat jejím směrem. Později v podcastu Life Uncut popsala také moment, kdy měla vidět předávání peněz.
Nevěděla, co přesně se děje. Rozhodla se ale, že na místě nezůstane.
Zavolala své nejlepší kamarádce a nechala ji na telefonu.
Nešla rovnou do metra
Djanaya měla strach, že ji někdo sleduje. Místo toho, aby okamžitě zamířila do hotelu, se proto podle svého vyprávění nějakou dobu pohybovala po veřejných místech a procházela restauracemi. Chtěla zjistit, zda se za ní někdo skutečně drží.
Teprve potom zamířila k metru.
Právě tam se situace začala měnit v něco mnohem děsivějšího.
Jednoho z mužů, které předtím viděla, měla spatřit znovu. Tentokrát navíc podle ní nebyl sám.
Djanaya začala mít pocit, že se kolem ní pohybuje skupina mužů, jejichž přítomnost není náhodná.
Rozhodla se je setřást.
Vystoupila z vlaku. Oni také
Začala měnit vlaky a vystupovat na různých zastávkách. Pokud by muži cestovali stejným směrem jen náhodou, jejich cesty by se dříve nebo později měly rozejít.
Podle Djanayina vyprávění se ale objevovali znovu.
V jednu chvíli už si myslela, že se jí podařilo je ztratit. Nastoupila do dalšího vlaku a na okamžik se jí ulevilo.
Pak je měla spatřit znovu.
Tehdy už přestala zvládat strach, který se do té chvíle snažila držet pod kontrolou.
V téměř prázdném vagónu se rozplakala.
Byla sama v cizím městě a nevěděla, co muži chtějí ani jak dlouho ji budou následovat.
Pomohl jí úplně cizí člověk
Jejího stavu si všiml jiný cestující.
Podle Djanayina vyprávění mluvil španělsky a snažil se zjistit, co se děje. Podařilo se mu komunikovat také s její kamarádkou, kterou měla Djanaya stále na telefonu.
Muž se rozhodl, že ji nenechá samotnou.
Pomohl jí vystoupit z metra a doprovodil ji tak, aby se bezpečně dostala k objednanému Uberu.
Djanaya později mluvila o tom, že právě setkání s tímto cizincem mohlo být v celé situaci rozhodující.
Co by se stalo, kdyby ve vagónu nebyl, neví.
Z Paříže nakonec odletěla dříve
Ani následující den Djanaya událost nepovažovala za uzavřenou.
Podle svého svědectví se obrátila na australskou konzulární pomoc v Paříži a popsala, co se jí předchozí večer stalo. Tvrdí, že dostala doporučení omezit pohyb po městě, nepoužívat veřejnou dopravu a Francii co nejrychleji opustit.
Pobyt proto zkrátila.
Místo narozeninových vzpomínek na Paříž si domů odvážela především otázku, na kterou dodnes nezná odpověď.
Co po ní ti muži vlastně chtěli?
Byli to skutečně obchodníci s lidmi?
Djanaya je přesvědčená, že se mohla stát terčem obchodování s lidmi. Právě tak svou zkušenost později popsala a pod tímto označením se její příběh začal šířit také na sociálních sítích.
Je ale důležité dodat, že tato část příběhu není nezávisle potvrzena.
Ve veřejně dostupných informacích není stanovisko francouzské policie, které by potvrzovalo, že muži patřili k organizované skupině obchodníků s lidmi nebo že plánovali Djanayu unést.
To, že se málem stala obětí traffickingu, je tedy její přesvědčení založené na tom, co během večera zažila. Skutečný motiv mužů zůstává neznámý.
O zážitku dlouho nedokázala mluvit
Djanaya svůj příběh nezveřejnila okamžitě. Na sociálních sítích ho popsala až s odstupem více než roku. V létě 2026 její vyprávění získalo značnou pozornost a následně vystoupila také v australském podcastu Life Uncut.
Reakce byly různé.
Část lidí jí psala o vlastních nepříjemných zkušenostech během cestování. Jiní upozorňovali právě na to, že z popsaných událostí nelze s jistotou vyvodit, že šlo o obchodníky s lidmi.
Djanaya ale svým příběhem chtěla upozornit především ženy cestující samostatně na jednu věc: pokud jim nějaká situace připadá nebezpečná, neměly by svůj pocit ignorovat jen proto, že zatím nemají důkaz, že se skutečně něco děje.
Ona sama se už nejspíš nikdy nedozví, proč se stejní muži podle jejího vyprávění objevovali na různých místech a co by následovalo, kdyby se jí nepodařilo dostat pryč.
Možná právě to je na jejím příběhu nejznepokojivější.
Zdroje:
https://play.listnr.com/podcast/life-uncut/episode/i-was-almost-human-trafficked-in-paris–uncut-with-djanaya-hampton
https://podcasts.apple.com/ie/podcast/i-was-almost-human-trafficked-in-paris-uncut-with/id1472126503?i=1000784653769
https://amplify.upworthy.com/two-strangers-approached-a-woman-near-the-eiffel-tower-during-her-solo-birthday-trip-moments-later-their-behavior-made-her-fear-the-worst
