Článek
Na kamenné zídce sedí makak a bez hnutí pozoruje turisty. Nevypadá hladově ani vystrašeně. Spíše čeká. Dobře totiž ví, že stačí chvilka nepozornosti, pootevřený batoh nebo igelitový sáček a může se objevit něco zajímavého.
Pod ním se rozkládá město, přístav a modrá hladina Gibraltarského průlivu. Za jasného počasí jsou odtud vidět břehy Afriky, odkud pocházejí i jeho předkové.
Gibraltarští makakové nejsou zvířata vypuštěná ze zoologické zahrady ani atrakce zavřená za plotem. Volně se pohybují po svazích slavné skály a představují jedinou volně žijící populaci opic v Evropě. Dnes jich zde žije přibližně 230 v osmi stálých skupinách.
Jejich příběh ale není jen zoologickou zajímavostí. Opice se staly symbolem britského Gibraltaru, starala se o ně armáda a během druhé světové války do jejich osudu zasáhl Winston Churchill.
Nikdo přesně neví, kdo je na skálu přivezl
Makak magot neboli makak berberský pochází ze severní Afriky. Přirozené populace tohoto druhu žijí především v Maroku a Alžírsku. Gibraltar od afrického pobřeží odděluje úzký mořský průliv, přesto se sem zvířata sama pravděpodobně nedostala.
Jejich skutečný původ na skále zůstává předmětem debat.
Podle rozšířeného příběhu je mohli přivézt Maurové, kteří Gibraltar ovládali po staletí. Novější historické výzkumy však upozorňují, že pro nepřetržitou přítomnost makaků od maurské éry chybějí přesvědčivé důkazy. Je možné, že současná populace vznikla až dovozem zvířat ze severní Afriky během britské nadvlády v 18. století.
Jisté tedy není, kdo přivezl první makaky. Jisté je pouze to, že se během britské správy stali neoddělitelnou součástí Gibraltaru.
Až zmizí opice, odejdou také Britové
S makaky je spojena legenda, kterou na Gibraltaru zná téměř každý. Říká se, že dokud budou opice žít na skále, zůstane Gibraltar britský. V okamžiku, kdy poslední z nich zmizí, mají odejít také Britové.
Nikdo přesně neví, kdy a jak tato pověst vznikla. Může připomínat legendu o havranech v londýnském Toweru, podle které pád britského království nastane v den, kdy ptáci pevnost opustí.
Na Gibraltaru však stará pověra dostala během druhé světové války velmi konkrétní význam.
Skála tehdy představovala jednu z nejdůležitějších britských základen. Kdo ovládal Gibraltar, mohl do značné míry kontrolovat vstup do Středozemního moře. Současně ale počet místních makaků nebezpečně klesal.
Winston Churchill nechtěl nic ponechat náhodě
O úbytku makaků se dozvěděl britský premiér Winston Churchill. Podle oficiálních gibraltarských pramenů se o jejich osud osobně zajímal a během války byli na skálu dovezeni další jedinci ze severní Afriky.
Je obtížné určit, nakolik Churchill skutečně věřil staré legendě. Mohl však dobře chápat, jak důležité jsou symboly v době, kdy Evropa procházela válkou a Gibraltar byl strategickou vojenskou pevností.
Britové jednoduše nemohli dopustit, aby opice v takovou chvíli ze skály zmizely.
Churchillův zásah je dnes pevnou součástí místního vyprávění. Zároveň nejde jen o turistickou historku. Dovoz dalších makaků za druhé světové války uvádějí také oficiální gibraltarské zdroje.
Armáda vedla záznamy o každém narozeném mláděti
Britská armáda převzala formální péči o gibraltarské makaky v roce 1915. Vojáci jejich počet kontrolovali, zajišťovali jim přikrmování a vedli podrobné záznamy.
Existovala dokonce zvláštní funkce vojáka odpovědného za opice. Správce zapisoval narozená mláďata, sledoval zdravotní stav skupin a dohlížel na přidělování potravy. Některá zvířata dostávala jména podle guvernérů, důstojníků či dalších významných osobností.
Armáda se o makaky starala až do roku 1991, kdy odpovědnost převzala civilní správa.
Dnes jejich populaci spravují ochranáři a veterináři ve spolupráci s gibraltarskou vládou. Zvířata dostávají každý den potravu a vodu, jejich zdravotní stav se sleduje a počet je regulován také pomocí antikoncepce.
Roztomilý výraz může turisty snadno zmást
Makak sedící několik kroků od člověka působí téměř jako ochočené zvíře. Lidí se většinou nebojí, protože je potkává každý den. Dokáže rozeznat obaly od jídla, otevřít nezajištěný batoh a využít chvíle, kdy turista nedává pozor.
Právě častý kontakt s návštěvníky však představuje jeden z největších problémů.
Makakové zůstávají divokými zvířaty. Mohou kousnout nebo škrábnout, zvláště pokud si zvyknou spojovat člověka s potravou. Gibraltarské úřady proto zakazují jejich krmení. Za porušení zákazu může být uložena pokuta 500 liber. Zakázáno je také úmyslné dotýkání se zvířat nebo jejich rušení.
Krmení navíc poškozuje jejich zdraví a mění přirozené chování. Úřady upozorňují, že nevhodné lidské potraviny mohou u makaků přispívat například k cukrovce.
Nejbezpečnějším pravidlem proto je nic jim nenabízet, nedotýkat se jich a jídlo schovat ještě před vstupem do míst, kde se pohybují.
Ocas jim nechybí kvůli žádné nehodě
Makakové berberští mají ještě jeden charakteristický znak. Nemají viditelný ocas, přesněji řečeno je jejich ocas pouze zakrnělý. V angličtině se jim proto tradičně říká „Barbary apes“, přestože zoologicky patří mezi makaky.
Žijí ve složitých společenských skupinách. Vztahy upevňují vzájemnou péčí o srst a nezvykle významnou roli při péči o mláďata zastávají také samci.
Makak sedící na zábradlí tedy není osamělým zlodějem čekajícím na turistovu svačinu. Patří do skupiny s vlastní hierarchií, vazbami i pravidly.
Největší hrozbou dnes nemusí být nedostatek potravy
Makakové na Gibraltaru dostávají potravu každý den a jejich populaci sledují odborníci. Přesto jejich soužití s lidmi není bez problémů.
Každoročně kolem nich projdou statisíce návštěvníků. Mnozí chtějí fotografii z co nejmenší vzdálenosti a někteří navzdory zákazům zvířata krmí.
Makakové se pak mohou naučit jídlo od lidí vyžadovat, přibližují se k městu a ztrácejí přirozený odstup. Gibraltarská vláda proto posiluje dohled a snaží se omezovat nelegální krmení i nevhodné kontakty s turisty.
Strážci skály, kteří přežili války i obléhání
Gibraltar nabízí vojenské tunely, jeskyně, strmé útesy i výhled přes průliv až k Africe. Mnoho návštěvníků si však nakonec nejvíce pamatuje právě setkání s makaky.
Možná proto, že nikde jinde v Evropě podobnou scénu neuvidí. Divoká opice sedí na britské pevnosti, pod ní plují lodě mezi Evropou a Afrikou a její existence je už po generace spojena s osudem celého území.
Makakové přežili války, obléhání i odchod vojenských posádek. Dnes jsou chráněni, sledováni a pravidelně přikrmováni. Jejich další přítomnost na skále tak zřejmě nezávisí na legendě, ale hlavně na rozumném chování lidí.
Britové si je přesto nejspíš budou dál dobře hlídat. Protože některé pověsti je lepší nikdy neprověřovat.
Zdroje:
https://www.gibraltar.gov.gi/environment/ape-management
https://www.visitgibraltar.gi/barbarymacaques
https://www.nhm.ac.uk/discover/barbary-macaques-europe-and-north-africas-last-monkeys.html
https://www.gonhs.org/wildlife/fauna/barbary-macaques
https://www.gibraltar.gov.gi/new/sites/default/files/1/15/Upper_Rock_Nature_Reserve_Management_Action_Plan.pdf
