Článek
V úterý 12. srpna 1997 vypadalo okolí Lower Antelope Canyonu v Arizoně jako místo, kde by se člověk bleskové povodně příliš neobával.
Úzká pískovcová soutěska nedaleko města Page byla mezi turisty známá svými zvlněnými stěnami a zvláštním světlem pronikajícím shora. Na dně nebyla žádná rozvodněná řeka. Podle dobových zpráv spadlo přímo v oblasti kaňonu jen minimum deště.
Do soutěsky toho odpoledne sestoupilo dvanáct lidí.
Ven se živý dostal jediný.
Bouřka byla jinde
Právě tento detail udělal z tragédie v Antelope Canyonu jeden z nejznámějších příkladů toho, jak zrádné mohou být úzké pouštní kaňony.
K tomu, aby se člověk ocitl uprostřed povodně, totiž vůbec nemusí pršet tam, kde právě stojí.
Podle oficiální databáze amerického National Centers for Environmental Information se silná bouřka odehrávala zhruba tři až pět mil proti proudu. Intenzivní déšť se začal sbíhat do povodí a voda zamířila tam, kam ji terén přirozeně vedl.
Do Antelope Canyonu.
Úzká soutěska se v takové chvíli chová jako obrovský trychtýř.
Oficiální záznam události hovoří o mase vody vysoké zhruba 10 až 30 stop, tedy přibližně tři až devět metrů. National Weather Service později tragédii zařadil mezi významné arizonské bouře 20. století.
Kaňon se během krátké doby změnil z turistické atrakce v past.
Varování před vstupem zaznělo
Příběh je ještě složitější tím, že nebezpečí nebylo zcela nepředvídatelné.
Oficiální záznam NOAA uvádí, že jedenáct pozdějších obětí a jejich průvodce byli před vstupem varováni kvůli možnosti povodně způsobené blížící se bouřkou.
Pozdější vyšetřovací zpráva podle dobového Los Angeles Times popsala, že pracovnice vybírající vstupné turistům řekla, že vstup po bouřce může být nebezpečný. Vstup jim však nezakázala a skupina sestoupila dolů na vlastní riziko.
Z dnešního pohledu může takové rozhodnutí působit nepochopitelně.
Jenže nahoře nebyla masa vody. Turisté nestáli před rozvodněnou řekou. Přímo nad nimi se neodehrávala bouře, která by každého přiměla výlet okamžitě vzdát.
Před sebou měli především suchý pískovcový kaňon.
Čím hlouběji sestupovali, tím méně možností měli
Lower Antelope Canyon je takzvaný slot canyon – mimořádně úzká soutěska vyhloubená vodou do pískovce.
Na některých místech jsou její stěny od sebe vzdálené jen několik desítek centimetrů až několik metrů, zatímco nad člověkem se zvedají do značné výšky.
V roce 1997 navíc vypadal přístup jinak než dnes.
Turisté sestupovali pomocí systému dřevěných žebříků a lan. Jakmile se ocitli hluboko uvnitř, rychlý únik nebyl jednoduchý ani za normálních podmínek.
Když dorazila povodeň, voda žebříky smetla.
To, co turistům umožnilo dostat se dovnitř, najednou nebylo k dispozici pro cestu ven.
Voda přišla kolem třetí hodiny odpoledne
Podle dobových zpráv zasáhla povodeň skupinu kolem třetí hodiny.
Nebylo příliš času reagovat.
Voda se sevřeným prostorem valila spolu s bahnem, větvemi a dalšími troskami. V některých částech je Antelope Canyon natolik úzký, že člověk dosáhne na obě stěny současně.
Právě tam se obrovské množství vody nemá kam rozlít.
Musí pokračovat kaňonem.
Později nalezený fotoaparát poskytl děsivou představu o síle povodně. National Weather Service uvádí, že snímek z nalezeného fotoaparátu zachytil vodní stěnu odhadovanou na 50 až 80 stop.
Všech dvanáct lidí proud strhl.
Jediný člověk přežil
Jediným přeživším byl průvodce Francisco „Poncho“ Quintana.
Podle Los Angeles Times byl po povodni nalezen asi o hodinu později. Záchranáři ho objevili na bahnité římse v kaňonu. Byl zraněný a po běsnění vody se mu podařilo dostat na místo, kde už na něj proud nedosáhl.
Ostatní takové štěstí neměli.
Zemřelo jedenáct lidí: sedm Francouzů, dva lidé ze Spojených států, jeden Brit a jeden Švéd.
Některá těla se podařilo najít až během rozsáhlé pátrací operace v následujících dnech. Záchranáři prohledávali nánosy bahna a naplaveného materiálu, využívali potápěče, psy, lodě i vrtulníky.
Povodeň totiž lidi odnesla daleko od místa, kde je zastihla.
Jedné z obětí našli tělo přibližně půldruhého kilometru po proudu. Další skončily mezi obrovským množstvím naplaveného materiálu u ústí kaňonu.
Někteří byli v kaňonu kvůli jediné fotografii
Z dobových svědectví pochází ještě jeden mrazivý detail.
Quintana měl podle vyjádření cestovní společnosti TrekAmerica zavolat na pět členů své skupiny, kteří byli stále uvnitř, že je čas odejít.
Jeden pár jej však požádal, aby ještě sestoupil dolů a vyfotografoval je.
Průvodce slezl zpět.
Krátce poté dorazila voda.
Právě Quintana se nakonec stal jediným člověkem z celé dvanáctičlenné skupiny, který povodeň přežil.
Jak se může člověk utopit uprostřed pouště?
Představa smrtící povodně v rozpálené Arizoně působí paradoxně jen do chvíle, než člověk pochopí, jak slot canyony vznikají.
Voda stékající z rozsáhlého území se soustředí do stále užších míst. Právě opakované povodně během tisíců let vytvořily hladké a zvlněné stěny, které dnes turisté přijíždějí fotografovat.
To, co Antelope Canyon vytvořilo, je zároveň jeho největším nebezpečím.
Při prudké bouřce může voda dorazit z místa vzdáleného mnoho kilometrů. Turista hluboko v soutěsce přitom nemusí déšť vůbec vidět.
Nad hlavou může mít modrou oblohu.
Pak uslyší vodu.
A v úzkém kaňonu nemusí existovat místo, kam před ní utéct.
Antelope Canyon dnes vypadá jinak
Tragédie z roku 1997 zásadně připomněla riziko, které je s podobnými místy spojené.
Dnešní návštěva Antelope Canyonu už není stejná jako tehdy. Přístup je organizovaný a turisté do něj vstupují s průvodci. Původní provizorní dřevěné žebříky nahradily pevnější systémy a bezpečnost se mnohem více zaměřuje na počasí a riziko přívalových povodní.
Důvod je vidět přímo na stěnách kaňonu.
Antelope Canyon je nádherný právě proto, že jím voda po tisíciletí protékala s obrovskou silou.
Jedno pravidlo platí i téměř třicet let poté
Tragédie v Antelope Canyonu se stala před téměř třiceti lety, její princip se ale nezměnil.
V úzké soutěsce není nejdůležitější pouze počasí nad místem, kde stojíme. Rozhodující může být bouřka, kterou ani nevidíme.
To je také důvod, proč by se varování před přívalovou povodní v podobném terénu nikdy nemělo posuzovat podle toho, zda nám právě padají kapky na hlavu.
Dvanáct lidí sestoupilo 12. srpna 1997 do jednoho z nejkrásnějších kaňonů amerického jihozápadu.
Jedenáct z nich se domů nikdy nevrátilo.
A déšť, který jejich smrtící povodeň způsobil, padal především někde jinde.
Zdroje
https://www.ncei.noaa.gov/stormevents/eventdetails.jsp?id=5611379
https://www.weather.gov/psr/Arizona_historic_storms
https://www.weather.gov/media/hazstat/flood97.pdf
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1997/08/14/12-hikers-swept-away-in-arizona-flood/4fc87224-91af-4611-8aea-7d5065378157/
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1997-sep-30-mn-37819-story.html
