Článek
Představte si, že byste se jednoho letního rána probudili a vaše město už by vám tak trochu nepatřilo.
Do autobusu se sotva vejdete. Cesta autem, která mimo sezonu zabere pár minut, se změní v kolonu. Byt ve vašem sousedství už neslouží rodině, ale střídají se v něm návštěvníci s kufry. Restaurace přizpůsobily nabídku turistům a na místě obyčejného obchodu vznikl další podnik se suvenýry.
A pak vám někdo vysvětlí, že byste měli být vlastně rádi.
Turisté přece přinášejí peníze.
Právě tento spor se v létě 2026 znovu naplno odehrává v některých z nejoblíbenějších evropských destinací. Na Mallorce vyšly do ulic desetitisíce lidí. Benátky vybírají od jednodenních návštěvníků vstupné. Barcelona hledá cestu, jak vrátit část města jeho obyvatelům, a na Kanárských ostrovech se problém dostal až na půdu Evropského parlamentu.
Na první pohled to vypadá absurdně. Proč by místo, které z turistů žije, chtělo turisty omezovat?
Odpověď je složitější, než naznačují transparenty na demonstracích.
Mallorca na hraně
Pokud existuje evropské místo, kde je dnes konflikt kolem masového turismu opravdu vidět, je to Mallorca.
V neděli 26. července 2026 prošla Palmou jedna z největších demonstrací proti dopadům masového turismu posledních let. Policejní odhad hovořil přibližně o 25 tisících účastníků, organizátoři uváděli až 70 tisíc.
Jejich požadavky nebyly namířené pouze proti přeplněným plážím.
Mluvilo se o bydlení, zhoršující se kvalitě života, pracovních podmínkách i o tom, zda ostrov vůbec dokáže další růst cestovního ruchu dlouhodobě zvládat.
O necelé dva týdny později se protestovalo znovu.
Tentokrát v Sólleru, jednom z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst ostrova. Více než 500 lidí vyšlo 8. srpna do ulic pod heslem „Sóller al límit“ – Sóller na hraně.
A jejich seznam problémů je pozoruhodný.
Nedostatek dostupného bydlení. Přetížené silnice. Nedostatečná veřejná doprava. Množství automobilů z půjčoven. Rekreační pronájmy. Spekulace s nemovitostmi. Tlak na vodní zdroje. A také proměna obchodů, které podle organizátorů stále více slouží turistům místo místním.
Jen několik dní před demonstrací organizátoři vysvětlovali, že jejich cílem není boj proti návštěvníkům.
Protestují proti systému, kvůli kterému se podle nich obyvatelé začínají ve vlastním městě cítit jako cizinci.
To je podstatný rozdíl.
Ne každý místní chce turisty pryč
Obrázky transparentů mohou vytvořit dojem, že obyvatelé Mallorky nejraději zavřou letiště a pošlou všechny návštěvníky domů.
Jenže ani mezi samotnými Mallorčany nepanuje shoda.
Majorca Daily Bulletin před červencovou demonstrací oslovil několik místních obyvatel. Část z nich podporovala omezení současného množství turistů, jiní před protestem varovali.
Důvod je jednoduchý.
Mallorca je na cestovním ruchu ekonomicky závislá.
Taxikář, provozovatel kavárny, pokojská, číšník, majitel půjčovny aut nebo člověk pracující v hotelu mohou na stejné davy turistů nahlížet úplně jinak než obyvatel, který se snaží najít dostupný byt.
Jeden z oslovených místních to shrnul v podstatě dokonale: turismus je pro Mallorku zásadní, problémem je jeho množství a způsob řízení.
Právě tady se ukazuje, proč je označení „protituristické protesty“ trochu zavádějící.
Velká část protestujících nechce ostrov bez turistů.
Chce ostrov, na kterém se dá žít i v době, kdy turisté přijedou.
Bydlení se stalo symbolem celého problému
Přeplněná pláž je nepříjemná. Přeplněné historické centrum také.
Jenže skutečný konflikt začíná ve chvíli, kdy cestovní ruch zasáhne jednu z nejzákladnějších životních potřeb – bydlení.
Právě dostupnost bytů se opakuje téměř ve všech debatách o masovém turismu.
Byt, který lze krátkodobě pronajmout návštěvníkům za vysokou cenu, může být pro majitele výnosnější než dlouhodobý pronájem místní rodině. K tomu se přidává zájem zahraničních kupujících, investiční nemovitosti a obecný růst cen.
Turismus samozřejmě není jedinou příčinou drahého bydlení. Bylo by příliš jednoduché tvrdit opak.
V některých extrémně navštěvovaných oblastech ale tlak dál zesiluje.
A právě proto už spor není jen o tom, jestli turista zabere poslední místo na pláži.
Jde o otázku, zda si člověk pracující v daném místě může dovolit v něm také bydlet.
Barcelona: město, které nechce být kulisou
Podobný konflikt řeší Barcelona.
Město patří mezi nejnavštěvovanější destinace Evropy a napětí mezi obyvateli a turistickým průmyslem už dávno není nové. Svět obletěly například záběry demonstrantů, kteří při protestu v roce 2024 stříkali na turisty sedící v restauracích vodními pistolemi.
Byl to efektní obraz.
Skutečný problém je ale mnohem méně fotogenický.
Nový akademický výzkum zaměřený na postoje obyvatel Barcelony spojuje jejich vnímání nadměrného turismu například s přeplněností, růstem životních nákladů, gentrifikací, znečištěním nebo obavami o bezpečnost.
Některá místa ve městě se přitom změnila natolik, že je část obyvatel přestala běžně používat.
Turisté přijíždějí za „autentickou Barcelonou“. Jenže čím více prostoru se přizpůsobí právě jim, tím méně autentického běžného života v něm může zůstat.
Je to zvláštní paradox cestování.
Návštěvník hledá místo, kde žijí místní. Jeho vlastní přítomnost ale může přispívat k tomu, že místní z nejnavštěvovanějších částí postupně mizí.
Kanárské ostrovy: problém už řeší i Brusel
Podobné stížnosti přicházejí z Kanárských ostrovů.
Petice týkající se dopadů nadměrného turismu se v roce 2026 dostala až k Evropskému parlamentu.
Její autorka upozorňovala mimo jiné na spekulace s nemovitostmi, rostoucí ceny bydlení, tlak na obyvatele, poškozování životního prostředí a zatížení veřejných služeb, dopravy či odpadového hospodářství.
Mezi požadavky patřilo omezení další výstavby hotelů a turistického ubytování nebo zavedení ekologické turistické daně.
Evropská komise ve své reakci připomněla důležitou věc: regulace cestovního ruchu je do značné míry záležitostí místních, regionálních a národních orgánů.
Jinými slovy – jednoduché evropské tlačítko „méně turistů“ neexistuje.
Benátky už za jednodenní návštěvu vybírají peníze
Benátky zvolily jinou cestu.
Město už několik let testuje poplatek pro jednodenní návštěvníky. V roce 2026 se systém rozšířil na 60 vybraných dnů od 3. dubna do 26. července.
Kdo zaplatil s dostatečným předstihem, platil pět eur. Při pozdějším nákupu se částka zvýšila na deset eur.
Samotná existence vstupného do živého města působí zvláštně.
Benátky ale řeší problém, který je možná předobrazem budoucnosti dalších slavných destinací: jak zabránit tomu, aby se historické město postupně změnilo v kulisu pro návštěvníky.
A debata pokračuje.
Nový benátský starosta Simone Venturini v létě 2026 přišel s myšlenkou dynamického systému, který by v nejvytíženějších dnech umožnil zvýšit poplatek pro jednodenní návštěvníky až na 50 eur.
Zatím jde o návrh, nikoliv o cenu, kterou by turisté běžně platili.
I samotná diskuse o tak vysoké částce ale ukazuje, kam se situace posunula.
Turista je snadný terč
Na celé debatě je jeden problém.
Turista je vidět.
Stojí s kufrem v metru, zabírá místo v autobuse, fotografuje se u domu, před kterým místní každý den chodí do práce, a sedí v restauraci, kde se před lety možná scházeli obyvatelé čtvrti.
Je proto snadné ukázat právě na něj.
Jenže člověk, který si koupil letenku na Mallorku nebo víkend v Barceloně, nevytvořil místní bytovou politiku. Nerozhodoval o počtu hotelových lůžek. Nevydával licence krátkodobým pronájmům a neurčoval, kolik dalších návštěvníků může destinace zvládnout.
Pouze využil nabídku, kterou dostal.
Ostatně i organizátoři srpnové demonstrace v Sólleru zdůrazňovali, že protest není proti turistům samotným.
Je proti modelu, v němž je neustálý růst počtu návštěvníků považován automaticky za úspěch.
Kde tedy leží hranice?
To je otázka, na kterou zatím nikdo nemá jednoduchou odpověď.
Když turistů přijede málo, lidé pracující v cestovním ruchu mohou přijít o příjem.
Když jich přijede příliš mnoho, může se místo začít měnit způsobem, který jeho obyvatelům přestane vyhovovat.
A právě tato hranice bude v příštích letech jedním z největších témat evropského cestování.
Turistické daně. Regulace krátkodobých pronájmů. Omezení počtu návštěvníků. Dražší vstup. Rezervace předem. Regulace automobilů.
Opatření, která by ještě před několika lety působila téměř nepředstavitelně, se postupně stávají realitou.
„Nechte nás žít“ možná vystihuje situaci lépe
Když člověk vidí fotografie z demonstrací na Mallorce nebo nápisy namířené proti turismu, může získat nepříjemný pocit.
Jsem tam ještě vůbec vítaný?
Ve většině případů není odpovědí jednoduché ne.
Místní dobře vědí, že návštěvníci přinášejí práci a peníze. Mnozí z cestovního ruchu sami žijí. Zároveň ale stále hlasitěji říkají, že ekonomický přínos nemůže být jediným měřítkem úspěchu.
Možná tedy nejde ani tak o vzkaz „turisté, nejezděte“.
Spíš o něco mnohem pochopitelnějšího:
Přijeďte. Podívejte se. Dejte si večeři, vykoupejte se v moři a užijte si dovolenou.
Ale nezapomínejte, že to, co je pro vás na týden prázdninovou kulisou, je pro někoho jiného domov.
A ten musí fungovat i poté, co odletí poslední letadlo letní sezony.
Zdroje
https://www.tagesschau.de/ausland/europa/mallorca-massentourismus-proteste-100.html
https://www.majorcadailybulletin.com/news/local/2026/08/08/144791/mallorca-protest-against-mass-tourism-kicks-off-soller.html
https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/PETI-CM-786928_EN.pdf
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2211973626000516
https://whc.unesco.org/document/224738
