Článek
Kdo dnes sedne do auta, většinou jen zadá cíl do mobilního telefonu a během několika vteřin vyrazí na cestu. Navigace upozorní na kolony, přepočítá trasu a hlasem oznámí každou odbočku. Ještě před dvaceti nebo třiceti lety ale vypadala příprava na dovolenou úplně jinak.
Nejdůležitější výbavou nebyla nabíječka ani držák na mobil. Byl to papírový autoatlas nebo skládací mapa, bez kterých si cestu k Jadranu, do Alp nebo na chalupu dokázal představit jen málokdo.
Cesta začínala už doma u kuchyňského stolu
Plánování dovolené bylo malým rodinným rituálem. Na stole se rozložila mapa Československa nebo celé Evropy a několik večerů se pečlivě studovala trasa.
Řidiči hledali nejrychlejší silnice, zapisovali si důležitá města, hraniční přechody i místa, kde budou tankovat. Mnozí si trasu zvýrazňovali barevnou fixou nebo pastelkou, aby se během cesty neztratili.
Velkou oblibu si získaly autoatlasy ÚAMK, Kartografie Praha nebo rakouského vydavatelství Freytag & Berndt. V mnoha rodinách ležely celoročně v přihrádce před spolujezdcem a vytahovaly se při každé delší cestě.
Spolujezdec byl tehdejší navigací
Dnes řidiči poslouchají pokyny z mobilního telefonu. Dříve seděl vedle nich spolujezdec s obrovskou rozloženou mapou přes půl palubní desky.
Jeho úkolem bylo sledovat trasu, hlásit odbočky a upozorňovat na správné sjezdy. Kdo cestoval s rodiči k moři v 80. nebo 90. letech, nejspíš si dodnes vybaví věty jako: „Za dva kilometry doprava,“ nebo „Myslím, že jsme sjeli špatně.“
Ne vždy ale všechno vyšlo podle plánu. Stačila jediná přehlédnutá odbočka a rodina mohla místo směrem k Jadranu zamířit desítky kilometrů jinam.
Složit mapu zpátky byla skoro věda
Papírové mapy měly jednu nevýhodu. Rozložit je zvládl každý, ale složit je zpátky do původního formátu bývalo mnohem těžší.
Na parkovištích i čerpacích stanicích nebylo výjimkou vidět řidiče, kteří několik minut zápasili s přehyby a snažili se mapu vrátit do původní podoby. Často to nakonec vzdali a jen ji zmačkali do přihrádky.
Právě tahle drobnost dnes vyvolává úsměv a patří k cestování minulých desetiletí stejně jako kazety s hudbou, termoska s kávou nebo řízky zabalené v alobalu.
K moři bez mapy? To si tehdy troufl málokdo
Pro mnoho českých rodin byla vrcholem roku cesta do tehdejší Jugoslávie. Vedla přes několik států, objížďky nebyly ničím neobvyklým a dopravní informace se šířily jen pomalu.
Papírová mapa proto představovala jistotu. Pomohla najít správný směr i tehdy, když byla silnice uzavřená nebo se řidič nečekaně ocitl v neznámém městě.
Mnoho rodin si mapy schovávalo i po návratu. Na jejich okrajích dodnes zůstaly ručně psané poznámky, zakroužkovaná města nebo data jednotlivých dovolených. Staly se malou kronikou rodinných cest.
Navigace všechno změnila
Skutečný konec éry papírových map přišel až s chytrými telefony. Aplikace jako Google Maps nebo Waze dnes během několika sekund najdou nejrychlejší trasu, upozorní na kolony i nehody a okamžitě přepočítají cestu.
Přesto mnoho zkušených řidičů dodnes vozí v autě i klasický autoatlas. Nejen kvůli nostalgii, ale také proto, že funguje i tam, kde není mobilní signál nebo se vybije telefon.
Symbol cestování, na který se nezapomíná
Papírové mapy dnes z automobilů téměř zmizely. Pro generace, které vyrážely na dovolenou v 70., 80. a 90. letech, ale zůstávají symbolem doby, kdy cesta byla stejně důležitá jako samotný cíl.
Možná nebyly tak pohodlné jako dnešní navigace, ale měly své kouzlo. Člověk díky nim mnohem lépe znal trasu, více vnímal okolní krajinu a každá správně nalezená odbočka přinášela pocit malého vítězství. Právě proto na ně mnoho lidí dodnes vzpomíná s úsměvem.
Zdroje
https://www.uamk.cz/
https://www.freytagberndt.com/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Autoatlas
https://cs.wikipedia.org/wiki/Automobilová_navigace
