Článek
Není to tak dávno, co mi kamarádka působící jako výchovná poradkyně vyprávěla, že do první třídy nastupují děti, které často obtížně artikulují, třeťáci tráví přestávky schováváním se před učiteli s telefonem v ruce a páťáci jsou otrávení z tělocviku.
Člověk nemusí být odborník, aby si všiml, že těchto prvků přibývá.
...
Čas od času se potkáváme s jednou známou, maminkou tříleté holčičky. Vždy jsme na sebe narazily náhodně, až to bylo úsměvné. Tak jsme z toho udělaly nenáhodná setkání.
„Sárinka je moc hodná, nemám s ní sebemenší problém. Sní všechno, co jí nandám. Jen je dost baculatá a nechce moc mluvit, no. Myslíš, že to vadí?“ Ptala se mě nedávno Marika.
A jelikož vím, že se pohybuje v oblasti financí a je v tom vážně dobrá, řekla jsem jí: „To je asi jako kdybych se zeptala já tebe, hele, měsíčně nevycházíme, plácáme to, jak se dá a stěží nám zbyde na nájem, vadí to?“
Marika zaraženě koukala a já ji poprosila, ať mi řekne, co s malou obvykle přes den dělají. Jen pro doplnění informací, jsou spolu samy. Tatínek je opustil ještě před porodem a pro Mariku to znamenalo pracovat při mateřské. K rodičům nemohla, mají malý byt. Takže práce nebo azylový dům. Jako každá maminka chce pro své dítě to nejlepší a má se co otáčet. Skutečně dělá, co může, a není to ten typ matky, kterou by její dítě obtěžovalo.
Pustila se tedy do vyprávění.
"Rozdíl je v tom, jestli ten den pracuji (home office) nebo ne. Pracuji zhruba 3-4 dny v týdnu. Malá půjde do školky až od září, občas ji hlídá mamka. No, když nemám práci, společně si užíváme snídani, uděláme hygienu a buď jdeme ven nebo společně vaříme. Po obědě chodí někdy spát, někdy ne. Snažím se s ní číst knížky, skládat puzzle, být venku, ale to víš, televizi zná. Když ušetřím, jdeme do zoo, do herny apod. Motoricky je šikovná, často chodíme do bazénu. Každý večer čteme pohádky před spaním, užíváme si koupání.
Dny, kdy musím pracovat, jsou horší. Vařím den předem, ráno si uděláme snídani a poté si hraje v obýváku, často za chodu televize, a já pracuji a kontroluji ji od stolu z kuchyně. Snažím se zvládnout po obědě procházku a když potom usne, já pracuji v klidu dál, ale když ne, má stejný režim jako dopoledne. Vím, že někdy kouká na televizi opravdu dlouho a taky si často říká o sladkosti, ale já pracovat opravdu musím a doufám, že mi z téhle situace pomůže školka. Chci, aby měla pohyb a jedla zdravě, sní veškerou zeleninu, vše, co jí dám, ale jí opravdu hodně a musím se přiznat, někdy jí dám něco dobrého, protože vím, že bude klid. Když nepracuji, telefon nedostává, ale když musím pracovat, občas jí ho dovolím. Uklízím večer, když spinká," říká trochu vyčítavě, ale vyčerpaně Marika.
Nikdo z nás ji nemůže soudit, jelikož nemáme obuté její boty, ale asi kde kdo vidí, co je jádro problému.
Malou Sárinku znám, nemá žádnou vadu řeči, artikuluje adekvátně ke svému věku, rozumí mluvě. Odpovídá v celých větách, ale nenamluví toho tolik jako ostatní děti. Marika si nemůže dovolit platit soukromou skupinku a do státní školy se Sára zatím nedostala.
A tak ji podporuji, nesoudím. Snažím se doporučit taneční kroužek pro malé děti, který není tolik finančně náročný, a radím to, co by řekl každý. Snažit se omezit sladké a obrazovky, i když vím, že to v tomto případě není tak snadné. A tak jen dodávám: „Důležité je to, čeho je víc, zda je víc pohybu, zdravé stravy, čtení, společného času při hře a venku, než televize a sladkého.“
A dál si povídáme o tom, že je super mít kolem sebe mámu na pohodu, která nesoudí, vyslechne a jede na stejný lodi. A já vím, že Marika už má dokonalý přehled toho, čeho je víc, respektive ví přesné konkrétní časy aktivit a snaží se o dobrou organizaci. Jsou to její přední stránky, a proto je tak dobrá ve financích.
Ovšem když se vrátíme k informacím na začátku článku, dává mi to čím dál větší smysl. Skutečně je důležité to, čeho je víc. Zda dokážeme dětem vykompenzovat čas strávený na telefonu společně stráveným časem. Ukázat jim něco lepšího než tablet. Zda více chválíme, než kritizujeme. Zda pohádky více čteme nebo vyprávíme, než tupě sledujeme. A zda je více toho, kdy k něčemu smysluplně dítě směřuje, než toho, že se nudí.
Pak by bylo i více toho, že bychom další generace tolik nekritizovali a více chválili, protože ať chceme nebo ne, děti jsou zrcadlem rodičů.
