Článek
I přesto se dnes však mnoho jejich obdivovatelů shoduje, že je její osobnost téměř zapomenutá. Důvodem může být fakt, že myšlenky, které prosazovala ovlivnily mnohé velikány. Ti se jimi později inspirovali ve svých dílech a byli více slyšet a vidět. Jednou z nich byla i známá lékařka a pedagožka Maria Montessori, se kterou si roky dopisovaly a sdílely své úvahy.
Ellen Key byla švédská pedagožka, myslitelka a spisovatelka, přičemž její díla jsou ve velké míře odborná a nedostala se tak do podvědomí široké veřejnosti jako například beletristické texty. I tak je ale stále Ellen Key velmi významnou osobností švédské literatury, která dostála mezinárodnímu odkazu.
Možná i z tohoto důvodu byl v poslední době, zejména ve Švédsku, obnoven zájem o její polozapomenutá díla a lze pozorovat snahy o jejich „znovu vytažení“ na svět a propojit je s problémy současné doby.
Zdá se být pravdou, že jako rodiče, pedagogové a všichni, co máme co dočinění s dětmi hledáme nejlepší možné způsoby, metody a přístupy jak děti vést, vychovávat a vzdělávat. Jak uzpůsobit a reformovat naše školství. Jak formovat další generace tak, aby to nebyla cesta do záhuby.
Na druhé straně ale někteří máme své principy, které máme silně zakódované od minulých generací a přenášíme je dál, dumajíc nad tím, jak je to vlastně správně.
Nebo bohužel je nám to je jedno. Minulé generace vyrostly, tak co by to dnešní děti měly mít jinak. Také přeci vyrostou. Přirozeně, každý kdo má dostatek živin fyzicky vyroste, ale nesmíme zapomínat na duševní, emociální a sociální růst.
Zásadní myšlenky a odkaz
Jedním z nejvýznamnějších pedagogických děl Ellen Key je Století dítěte (1900), ve kterém se autorka zabývá v té době novým pojetím výchovy dalších generací. Právě zde (i v dalších esejích) se zaměřuje na jedinečnost každého dítěte a mimo jiné i na pojem domova.
Ellen si již před více než sto lety uvědomovala důležitost a nutnost vnímání těchto dvou aspektů. A podívejme se, kde jsme dnes. Je třeba kriticky říct, že v mnoha školách se velmi vytížené paní učitelky potýkají s více než pětadvaceti prvňáčky, kde se velmi těžko hledá čas na rozvoj oné jedinečnosti. I přesto, že každé dítě jednoznačně jedinečné je.
Ale co hůř. Ellen Key prezentovala pojem domova jako místo, kde se setkávají muž a žena coby dvě vývojově rozličné osobnosti s jinými povahovými rysy, které přímo ovlivňují své dítě. Tyto osobnosti se navzájem pevně doplňují a vytváření vyšší celek - rodinu, bezpečné místo, lásku, souhru, domov…
Dnes tady máme statistiky, které říkají, že v roce 2010 bylo zaznamenáno 50% sňatků končících rozvodem. Čili pokud v těchto manželstvích byly děti, tak v polovině případů začaly postrádat buď jednoho z rodičů nebo pevný domov v rámci střídavé péče. Jen pro doplnění informací, za rok 2023 připadlo na 48 268 sňatků 19 453 rozvodů.
Tyty dvě skutečnosti považovala za zcela zásadní. A jak je zřejmé, ani za více než sto let jsme se nijak zvlášť neposunuli.
Co je dále klíčové v jejím přístupu? Obecněji a zjednodušeněji, z pohledu Ellen Key výchova neznamená direktivní příkazy a rozkazy pod výhružkou násilí, jak je v dnešní výchově známe. „Okamžitě si pojď uklidit ty hračky, nebo už dostaneš na zadek!“
Ale neznamená to ani to, umetat dítěti cestičku, aby se neumazalo a nezažilo žádný stres a všechno dělat za něj.
Neznamená to očekávat, že dítě bude takové, jak chceme my a bude se chovat tak, jak je žádoucí. Že bude spinkat, kdy se to hodí nám, že bude vynikat v tom, co je v našich představách, a že nebude toužit zkusit to, co my mu zakážeme. Opak je pravdou.
Díky úsilí několika osob dnes máme k dostání publikaci s názvem Století nového dítěte - Úvahy o výchově. V této knize máme možnost nahlédnout do jejích myšlenek i ze současné perspektivy.
A jaké historické poklady se můžeme dočíst? Všimněte si, jak jednoduše je lze aplikovat v dnešní době, i přesto, že se jedná o více než sto let staré myšlenky. Stručněji:
- Vychovatel (rodič chcete-li) si přeje, aby dítě bylo okamžitě zcela vychované a dokonalé; vnucuje mu sebeovládání, ukázněnost, upřímnost - ale dospělí se těmto vlastnostem často překvapivě rychle odnaučí.
- Pouze ten, kdo si dokáže s dětmi hrát, je schopen je i něco učit.
- Je třeba se dítětem uchvátit, stejně tak jako je ono uchváceno prostou existencí a poznáváním okolního světa.
- Mnozí oplývají krásnými slovy o rozvoji jedince, ovšem k dětem se chovají, jako by neměly žádný vlastní rozum, ale narodily se pouze proto, aby rodiče byli šťastní, pyšnili se a radovali se z nich...Avšak chceme-li z dítěte vychovat platného člena společnosti, jediným správným východiskem je, že se k němu budeme odpovídajícím způsobem chovat.
- Z dítěte se nic „vytlouct“ nedá. Naopak se do něj ale dá vtlouct mnohé, co k životu nepotřebuje.
- Když malý chlapec uhodí sestřičku, matka pak uhodí jeho a myslí si, že chlapec pochopí rozdíl mezi ránou, kterou dostal, a tou, kterou uštědřil, a porozumí tomu, že první je spravedlivý trest, zatímco druhá ošklivý čin! Dětská logika je mnohem hlubší a dítě vnímá, že se jedná o stejnou věc, ale matka ji jen jinak pojmenovala.
- Nejsilnějším „konstruktivním“ prvkem ve výchově člověka je pevný, klidný řád domova, jeho mír a krása. Srdečnost a radost z práce a nepřítomnost marnivosti v rodině přispívají k rozvoji dobroty, pracovitosti a prostoty dítěte.
- Je potřeba začít pro děti v určitých směrech dělat tisíckrát více a v jiných ohledech stotisíckrát méně.
- To, co dnešní děti potřebují zejména, jsou vážně míněné domácí práce, úkoly, které musí splnit za každou cenu, o svátcích i ve všední den: uspořádané pracovní návyky a žádný dohled v případech, kdy si mohou poradit samy. Kolem dnešního školáka pobíhá matka i služky, aby se stihl připravit do školy a na nic nezapomněl, ale dítě má mít každý den před odchodem do školy čas uklidit si v pokoji, vykartáčovat si šaty a nikdo by mu neměl školní záležitosti připomínat. Rodina a škola by měly spolupracovat a nechat dítě, aby samo neslo následky svých opomenutí.
Podobných myšlenek je plná kniha a je více než úžasné, jak některé hrají do karet současným dětských psychologům, rodinným terapeutům a dalším odborníkům. Jejich dogmata často vysvětlují, jak důležité je vést dítě k samostatnosti a chápání hranic a pravidel. Nikoliv však zlostí, křikem a násilím, ale něžným, ukázkovým a spravedlivým způsobem. Protože se děti učí hlavně to, co žijí.
Další věc je ta, že rodiče často k odborníkům přichází s tím, že potřebují pomoci změnit své dítě, pomoci s ním. Ovšem nepůjde to, pokud nezmění i svůj vlastní přístup. Je více než nutné začít u sebe.
Máme tedy generaci dětí, kteří jsou již dnešní dospěláci, a byli vychováváni velmi přísně. Postupně je vystřídaly generace, které mohly všechno a nemusely nic. Do toho se mísí generace dětí ve střídavé péči, která se s tím musí popasovat. A nyní se snažíme pátrat po tom nejlepším způsobu. A jak jsem napsala v úvodu, kdybychom více četli, nemuseli bychom tolik objevovat.
Pozn.: Pokud někoho zajímá pohled na školství a jeho reforma, doporučuji kapitolu z knihy s názvem Vraždění duší ve školách.
M.R.
Zdroje:
KEY, Ellen, SOMOGYI, Viola (ed.). Století nového dítěte: úvahy o výchově. Praha: Portál, 2022. ISBN 978-80-262-1953-8.
KEY, Ellen. Pohádky z šípkového keře. Ilustroval Sofie HELFERT, přeložil Viola SOMOGYI. Praha: Stanislav Juhaňák - Triton, 2020. ISBN 978-80-7553-849-9.
ELIÁŠOVÁ, Markéta. Analýza vybraných děl Ellen Keyové a Gregora Paulssona a jejich vliv na podobu švédského designu. Magisterská diplomová práce. Brno: MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Skandinávská studia, 2014.
