Článek
Zmiňovaná pedagožka je má dobrá kamarádka, maminka tří dospěláků a prošlo ji pod rukama tisíce dětí ve speciálně pedagogickém centru, jelikož má v oboru více než patnáctiletou praxi.
S dětmi odvádí ohromný a úctyhodný kus práce a já se od ní nikdy nepřestanu učit. Základ jejího přístupu tkví v tom, že nikdy nepracuje pouze s dítětem, ale převážně s rodiči.
Přála si však zůstat v anonymitě, říkejme ji proto třeba Zdeňka. Dovolte mi převyprávět výtah z několika našich rozhovorů a jejího vyprávění.
...
Jmenuji se Zdeňka, je mi 49 let. Mám tři děti, kterým je 21, 19 a 16.
Když byly děti maličké, byl to mazec, bylo to náročné a já byla několikrát frustrovaná tak, že jsem myslela, že to nezvládnu. Ale neznamenalo to, že bych své děti nemilovala. První dvě byly plánované, třetí přišlo přes antikoncepci, ale i tak jsme se s velkou láskou a odhodláním postarali.
Prošli jsme s manželem nespočtem krizí, nevyspáním a pocitem, že náš život je enormně vyčerpávající. Brzy, v zájmu dětí jsme však začali hledat systém, který by dával smysl.
Našli jsme ho. I přesto, že můžete mít momentálně pocit, že je to šílené, náročné a frustrující. Přejde to. Skutečně přijde doba kdy budete mít čas na sebe, klidný večer a pohodový den. Spousta hádek s manželem vycházela pouze z naší únavy nebo z toho, že jsme nestihli mít čas sami na sebe a na své věci nebo že jeden z nás měl pocit, že všechno táhne sám.
Bohužel z tohoto důvodu často dochází k rozvodům, mnohdy zbytečně. Neboť partnerství a rodičovství jsou dvě různé věci. Často jsou dva lidé pro sebe skvělými partnery, ale začíná to vřít v rodičovství. Být tátou a mámou je extrémně náročné, ale pořád jsou to vaše role. Čili můj muž byl pořad ten Petr, do kterého jsem se bláznivě zamilovala a užívala si s ním svobody a já jsem stále byla ta Zdeňka, kterou on požádal o ruku.
„Jen“ nám přibyly dvě důležité role - máma a táta, které byly častokrát přirozeně silnější než naše původní já, které ale nikam nezmizelo.
V moment, kdy jsme si tohle uvědomili, jsme začali mnohem více táhnout za jeden provaz. A ustáli jsme to.
Další věc, která neplatila jen u nás, ale platí i u spousty mých klientů (záleží na diagnóze!, berme zdravé děti nebo ty s mírnějšími komplikacemi) je, že pokud je v pohodě maminka, je v pohodě i dítě.
Maminky vykašlete se na řeči a pohledy typu:
„Nech ho vyřvat.“
„Polož ho do postýlky ať usne.“
„Tak mu jednu plácni.“
„Děláš to špatně, měla bys to dělat jinak.“
„To jako zase nejí?!“
A moje oblíbená: „Nechovej ho furt, zvykne si na to.“…Na ní vždycky odpovídám: „Až si sedneš na záchod a bude se ti chtít na velkou, tak to ještě deset minut drž, ať si nezvykneš, že se můžeš vyprázdnit hned.“ Stejně absurdní totiž ten argument je.
Proč? Protože potřeba lásky a bezpečí je pro miminko a malé dítě enormně silná potřeba, a zároveň každé dítě je jiné, je vaše a vy víte kolik doteků a něhy potřebuje. Ne někdo jiný, cizí. Vy jste maminka, vy víte nejlíp, co na vaše děťátko platí a nenechte si do toho nikým mluvit. I já jsem si vyslechla spoustu nevyžádaných rad od švagrové, maminky, sestry, tchýně, kamarádek a NIKDY to nebylo lepší než to, jak jsem to cítila já.
Kvůli těmto radám jsem i o sobě často pochybovala - chyba. Vy jste maminka a vy to víte nejlépe.
Dalším problémem je, že jsme se jako společnost dostali do bodu, kdy se vzájemně soudíme a hodnotíme. Řešíme velmi hloupě věci, do kterých nám nic není typu:
„Plánujete miminko?“
„Kdy bude druhé?“
„A do třetice ta holčička ne?“
„A už spí sám v posteli? A leze už? Chodí?“
„To jí jako tolik sladkého? A má ještě plenku? To je teda ostuda.“
„Kdy ho dáte do školky? To ještě nechodí? To bude mít odklad jo?“
A tak stále dokola až do zblbnutí. Nejen, že jsou těmito otázkami mnohé maminky nebo budoucí maminky týrané, ale jsou pokládány lidmi, kterým do toho vůbec nic není. A proto se tímto vůbec nenechte rozhodit, radím univerzální odpověď: máme se dobře. A věřte, že už se dotyčná/ý nikdy takto nezeptá.
S tím souvisí i to, že pokud známe maminku, která má děti jako ze žurnálu, čisté, maminka doma dennodenně vaří, má naklizeno a ještě k tomu dobře vypadá, máme tendenci ji považovat za supermámu. Ale přeci to, jak vypadám, zda mám dokonale vytřenou podlahu a nažehlené oblečení neurčuje to, jaká jsem máma. Úklid nemusí být vždy stoprocentní, také vždy nemusí být dokonalé bio jídlo a rozhodně můžete mít neumyté vlasy a flek na tričku jako já, zhruba první čtyři roky mateřství. Důležitá je pohoda doma.
Maminky nesuďme se navzájem, nemoralizujme, nedávejme rady, když se nás nikdo neptá a spíše se podporujme. :)
Věřte, že každá jsme jiná, jinak odolná a máme jiné okolnosti. Výchova dětí bude zcela jiná pro maminku v 3kk, kdy se bude muset s každou výpravou ven navlékat, chystat, balit více věcí než pro maminku v domku se zahradou, kde se jednoduše vyběhne v teplákách. Jiné to bude pro maminku, která má blízko babičku nebo obě, sestru, kamarádku, manžela s ideální pracovní dobou a pro maminku, která je minimálně osm hodin denně s děťátkem úplně sama. Roli hrají i finance, to jestli je děťátko zdravé, …
Asi poslední věc: „Nechápu, co na tom nezvládáš, když to dřív všechny mámy zvládly.“
Toto je absolutně scestná věta, kdy není možné posuzovat dvě naprosto odlišné doby.
Dříve, ve věku když já jsem byla malá žily rodiny více pospolu. Ve vesnici se všichni dobře znali. Mě když nehlídala babička, která byla už dávno v důchodu, byla k dispozici druhá v sousední vesnici. Dnes? Je pomalu zázrak, když je jedna fungující babička, která ovšem chodí do práce. Rodiny od sebe klidně bydlí 100 km. Rodinné vztahy se mění.
Můj tatínek byl zase téměř každé odpoledne na hlídání u paní z vesnice, která byla v důchodu a neměla děti a tak hlídala ty vesnické. Švagrová, která vyrůstala ve městě si na základní škole vydělávala pár korun tím, že vozila s kamarádkou kočárky po sídlišti. Dnes si jen stěží dovedeme představit, že dáme dítě někomu cizímu.
Dříve se děti daly do postýlky a maminky si dělaly co potřebovaly. Žilo se ve dvou místnostech a děťátko na maminku vidělo. Byla různá sedátka a chodítka, ve kterých si děti vyhrály v přítomnosti jednoho z rodičů a dnes už víme, že jsou tyto typy „pomůcek“ špatně.
Žilo se více komunitně, a i když byla maminka sama, vyšla ven a všude kolem byli sousedé, jiné maminky a lidé si byli skutečně blíž. Typické je například Slunce, seno. Lidé dělali v místně domova, chodili domů na oběd a nestávalo se, že by maminka byla celé dny sama. Dnešní doba je pro maminku mnohem náročnější než byla dřív.
Ano, můžete namítat, že dřív maminky nedisponovaly myčkami, robotickými vysavači, sušičkami a dalšími vychytávkami. Ale také nebyl takový tlak na dokonalost všeho.
A hlavně, každá doba má něco do sebe. Má své plusy i mínusy. Pravdou je, že ať se jedná o současnost nebo minulost, maminky to zvládaly a zvládají úplně stejně teď jako před lety. Maminky dříve byly mnohdy nevyspalé a unavené jako maminky dnes a zvládly to tak jako to zvládnete vy. A další generace si bude říkat to samé…jak jen to dřív zvládaly? Není totiž žádná generace matek, která by to na plné čáře nezvládla, jen je to mnohdy vyčerpávající.
Proto závěrem, nejste jediné frustrované a nevyspalé, navíc to přejde. Partnerství a rodičovství jsou dvě odlišné věci a mimochodem, z partnerství se sice můžete rozvést, ale z rodičovství nikoliv. Mluvte o tom a pokud máte možnost, nechte si pomoct. Neřešte stoprocentní úklid a vzhled. Většina z nás nemá naklizeno a máme kila navíc, no a co. Dnem i nocí se staráme o děti, (nebo jsme se staraly), které potřebují lásku a něhu a to je priorita.
A že vás to někdy nebaví a pochybujete? To je přeci úplně normální. :)
Zdeňka a M.R.
