Článek
Nedávno mi moje známá vyprávěla, jak už ji nebaví cestovat s někým dalším. Manžel první, co na dovolené hledá je pivo. A když není, tak remcá. V časech, kdy jezdila s různými zájezdy se vždy našel někdo, kdo pouze kritizoval a zkazil náladu všem. A z poslední dovolené s kamarádkou se vrátila zklamaná.
„To snad není možné.“ Povídala mi. První z tisíce problémů byl, že čekáme na let příliš dlouho. V letadle si našla další tři důvody k nespokojenosti. To, že v Londýně převážně prší pro ni byla novinka, a to že tam jsou lidi snad ještě větší. A ta šílená drahota…
A od té doby, mám pocit, že my Češi jsme věčně všude naštvání. A ještě aby ne. Už v útlém věku nás při rodinném výšlapu bolí nožičky. Později se nám nechce na výlet a pak nechceme domů. V pubertě nám všude všechno smrdí a nikde nám nic nechutná.
Přehoupne se období, kdy z dovolené nic moc nemáme, protože ji prokalíme a jsme v limbu.
Následuje období potu, kdy se snažíme stačit našim dětem, nebo naopak krotíme jejich naštvání našim naštváním. Aneb vyrážení klínu klínem je jistě osvědčená metoda založená na prokazatelném úspěchu a uklidnění atmosféry.
Ale ta pravá nespokojenost přichází až s věkem.
Na zimních dovolených nám vadí strašná zima, velký počet lyžařů, neohleduplní snowboarďáci a drahé skipasy. To, že provozovatelé musí také hradit účty a z něčeho žít je nám u řiti. A nedej bože, když začne sněžit. To balíme kufry a jedeme domů, protože z té předražené a přelidněné lyžovačky nic nemáme.
V létě je to snad ještě horší. Šílené vedro nás vaří ve vlastní šťávě. Studené moře nás studí až moc a jinde do špinavé vody raději nevlezeme. Hluční Němci na pláži nám otravují život. Jídlo nám moc nechutná, ale řízky už nemáme, tak si dáme pro jistotu nášup, potom remcáme, že nás bolí břicho a občas se dostaví i průjem. A doma zase remcáme, že jsme přibrali.
O hluku v kempech nemluvě.
Dětské parky a herničky jsou plné dětí, na festivalech je narváno, parkoviště jsou plná aut a v zoo je moc zvířat.
A ti, co mají největší smůlu, se k tomu všemu musí ještě fotit.
Suma sumárum, na dovolené budeme jezdit stále, protože se na ni celý rok těšíme. S láskou budeme vzpomínat, ale remcání bude zřejmě na pár let součástí těchto kratochvílí.
M.R.
