Článek
Mediální svět je jeden z nejhorších světů vůbec. Je nezdravý, je v každém ohledu toxický, kdo v něm pracuje, musí mít hodně ostré lokty. Mediální svět je v mnohém podobný tomu politickému - poctivci to v něm mají hodně těžké. Svět médií a politiky se vzájemně potřebují, žijí v podivné symbióze. Kdyby novináři přestali psát o politice a politicích, velmi brzy by nastaly politikům krušné časy a pro mnohé z nich i politická smrt. Nejsi vidět, neexistuješ. Takový je zákon dnešního světa. Pokud by však politici našli jiný způsob, jak o sobě dávat vědět a nepotřebovali by média, byl by to zase konec pro nemalý počet novinářů a dokonce i mediálních domů. Jedno bez druhého zkrátka nemůže fungovat.
Chytří (možná bychom spíš měli říkat vychytralí) politici (všude po světě) proto média nakupují, protože pro politika není nic výhodnějšího, než vlastnit svá vlivná média a po všech stránkách je ovládat. Vyspělé demokracie to nedovolují, středně vyspělé to oficiálně nedovolují a ve skutečnosti své nákupy mohou takoví politici zdatně za něco schovat a začínající demokracie nebo pseudodemokracie to umožňují zcela legálně. Kam patříme my? Odpovězme si sami, stačí se dívat pozorně kolem sebe.
Není velký rozdíl mezi tím, jestli si vlivný mediální dům koupí poslanec, senátor, nebo premiér nebo jestli budou politici jako celek schvalovat pro média veřejné služby peníze na provoz ze státního rozpočtu. Taková média nejsou svobodná a nesvázaná, a z podstaty taková ani být nemohou. Právě proto, že svět politiky a médií je až nechutně moc propojen a vzájemně se potřebují, musí být jejich financování co nejvíce od sebe vzdáleno a nepropojeno. Jakmile budou politici schvalovat peníze na provoz ČT a ČRO ze státního rozpočtu, je to konec nezávislosti veřejných médií.
Nenechejme se koupit
Často mám dojem, že politici záměrně rozdmýchávají vášně, pokud jde o výši koncesionářských poplatků za televizi a rozhlas. Už zase chce televize a rozhlas víc! Ukažme si na ně! V roce 2025 platíme koncesionářský poplatek na provoz ČT celkem 135 Kč za celou domácnost a za provoz ČRO je to 45 Kč. Celkem tedy 180,- Kč za domácnost měsíčně. Vedou se vášnivé debaty o zvýšení těchto poplatků. Ministerstvo kultury navrhovalo zvýšit od roku 2025 televizní poplatek o 15 korun na 150 korun měsíčně a rozhlasový poplatek o deset na 55 korun. Hádka je tedy o 25 korun celkem. Tolik vášní kvůli pětadvaceti korunám? Na ulici si za ně dnes už pomalu nekoupíte ani párek v rohlíku. A za cenu jednoho chudšího oběda máte pro celou domácnost kompletní veřejnoprávní servis od České televize i rozhlasu na celý měsíc. Je to málo? Je to moc?
Ano, politikům se hodí takové vášně rozdmýchávat, protože by se jim líbilo, aby byla média veřejné služby placena ze státního rozpočtu. Už teď častokrát vyvíjeli na obě média nemalé tlaky, ale i přesto, že se jim leccos podařilo a mnohokrát dosáhli svého, bylo to pro ně složité a také se jim mnohokrát nezadařilo. Jakmile ale bude provoz médií veřejné služby závislý na státním rozpočtu a o výši částky na provoz budou rozhodovat politici, je to konec nezávislosti těchto médií. Kdo tvrdí cokoliv jiného, buď lže nebo se hluboce mýlí.
Český občan by se neměl nechat koupit jen proto, že nebude muset platit koncesionářské poplatky. Stojí mu ten jeden oběd za to? Nemysleme si, že by vláda brzy nepřišla s nějakým novým poplatkem nebo daní, kterou by občané vlastně mohli nově začít platit právě proto, že teď vlastně nemusejí platit koncesionářské poplatky…
Úroveň světa médií
ANO se nechalo slyšet, že vyhraje-li volby, udělá velkou revoluci ve světě médií veřejné služby. Spojí údajně ČT a ČRO a v České televizi zruší mnoho stanic, úvahy dokonce vedou až k tomu, že by zůstal zachován jen zpravodajský kanál ČT 24, dětský kanál Déčko a ČT Sport.
Jinými slovy, na trhu nám zůstanou komerční televizní stanice a jejich programová skladba. To je pozvolná cesta k úpadku, protože komerční stanice upřednostňují sledovanost jako hlavní zákon trhu. Na co se dívá velký dav, to je to, co chtějí a budou vysílat. Ne vždy to musí znamenat nekvalitu, výjimky existují. Mnoho jich však není. Bohužel obří sledovanost často znamená průměr, pořady bulvárního typu a hlavně takové, u kterých se nemusí přemýšlet. Je to podobné jako u tiskového bulváru. Na trhu máme stále ještě nemalý počet printových médií, ale nejprodávanější je bulvární deník Blesk. Kolik čtenářů si kupuje něco, co vyžaduje přemýšlení při četbě? Kolik čtenářů upřednostňuje náročná témata? Je to prakticky stejné jako se ptát, kolik Čechů je ochotných během života dál studovat, zvyšovat si průběžně kvalifikaci a pracovat na sobě. To číslo je v porovnání se zájmem o průměrná jednoduchá témata u kterých se nemusí přemýšlet až děsivě malé.
Média veřejné služby mají mimo jiné za úkol vysílat kvalitní a náročné pořady, mají za úkol udržovat intelektuální úroveň pořadů, ale také držet alespoň minimální vzdělávací poslání svých pořadů, mají za úkol věnovat se oblastem, kterým se komerční média nikdy věnovat nebudou, protože by výrobu takových pořadů nikdy nebyla schopná zaplatit. Proč? Protože počet sledujících není dost vysoký. Pokud přestane ČT vyrábět zábavné pořady a hranou televizní tvorbu, zůstane na trhu zejména kategorie pořadů typu „výměna manželek“ a průměrné seriály typu mýdlových oper. Nemusí se u toho přemýšlet a je o čem druhý den tlachat v práci.
Proč by vlastně měla zůstat zachována stanice ČT Sport? To mi tedy opravdu není jasné, když už se má vše ostatní zrušit. Á, pozor, pardon! Už mi to je jasné! Mezi politiky je zřejmě hodně fanoušků fotbalu, hokeje a tenisu. Také vazby mezi politiky a vrcholovými sportovci nejsou úplně malé, tak to je jasné, tato stanice se zrušit nesmí. Ponecháme také dětský kanál, protože by řvali rodiče, že nemají k čemu usadit své děti. No a samozřejmě necháme ČT24, politici jsou sice lecjací, ale úplní blázni (díkybohu) nejsou. Zpravodajství nám tedy ponechají. Vše ostatní prý zruší. Mediální trh si mezi sebe rozdělí komerční dravci a z ČT a ČRO zůstanou jen chudé popelky.
Na televizi se pak budou dívat jen sportovní fanoušci, odložené děti a starší senioři. Proč? Protože už teď se ví, že mladí lidé do 30 let zpravodajství v televizích nesledují, ti mezi 30 a důchodem na to nemají čas a když se chtějí dozvědět, jestli existuje svět, kouknout se na internet. Zpravodajství tedy budou v televizi sledovat jen starší senioři, protože ti jsou na to zvyklí a už se měnit nebudou.
A národ? Národ nic. Ten se spokojí se všemi těmi průměrnými zábavnými pořady, reality show a mýdlovými operami. Těch pár procent diváků, kteří touží po vyšší úrovni médií si prostě předplatí nějaké placené stanice, které jim budou vyhovovat, nebo se přeorientují třeba na sledování zahraničních televizí, což dnes v době internetu už není nic nemožného. Stačí k tomu mít kvalitní internetové připojení a ovládat cizí jazyk, což ale většinou tato skupina obyvatel ovládá.
Krvácí mi srdce, když si uvědomím, o jak velké mediální devastaci se tu vlastně bavíme.
Staly se chyby, ale…
ČT udělala mnoho chyb a zdá se, že za ně teď zaplatí svou existencí a nezávislostí. ČRO těch chyb zdaleka tolik neudělal, ale spláchne se spolu s televizí, protože tak už to hold na světě chodí. Nejvíce na to doplatí diváci, ale vlastně to nikoho moc nezajímá.
Česká televize nikdy neměla soutěžit s komerčními televizemi, což bohužel dlouhodobě a opakovaně dělala. Měla být jiná, měla se odlišit, měla naplňovat důsledně své veřejnoprávní poslání a poskytovat svou veřejnou službu bez kompromisů. Místo toho se nechala zavléct do konkurenčního boje a tím nasekala mnoho chyb.
Na druhou stranu ČT vyráběla a stále vyrábí mnoho úžasných pořadů, které z obrazovek zmizí, pokud se stane to, co ANO slibuje. Zmizí, protože jejich výroba bude pro komerční subjekty příliš drahá. Jeden příklad za všechny - třeba taková investigativní novinařina nebo výroba kvalitních dokumentárních filmů, to jsou dlouhodobé a velice nákladné projekty, na které komerční televize nemají finance. Komerční televize potřebuje vyrábět super rychle, super rychle prodávat a fungovat jako při pásové tovární výrobě. Není ovšem stejné, vyrobit 14 dílů televizního seriálu za 14 dnů nebo za 14 měsíců. V kvalitě dělá tento rozdíl opravdu mnoho.
Scenárista se v tom prvním případě tzv. ani neuprdne a ke svému scénáři se nemůže pořádně ani vrátit. Při natáčení se jede na první dobrou, většinou se nic neopakuje, herci hrají jako na běžícím pásu. Doba, kdy se nějaká scéna v komerční televizi natáčela desetkrát, aby se vypilovala do co největší dokonalosti, ta je už dávno pryč. Tohle si mohla už dovolit jen ČT a (bohužel) i ona, právě v zátahu komerčního boje, to často nedělala dost důsledně a po komerčních televizích se opičila. Kdyby se neopičila a držela se svého kopyta, každý divák by dnes věděl, co je to „veřejnoprávnost“ a v čem je ČT jiná než všechny ostatní televize. A také by měla v ruce argument, proč nesmí zaniknout její tvorba. Takhle dnes má mnohem složitější svou současnou existenci obhájit.
Pokud však nechceme, aby šel celý svět médií kvalitativně do háje, aby na televizních obrazovkách zůstal jen nekvalitní škvár a lidi se stále více a více oddávali požitkářství bez nutnosti používat hlavu a přemýšlet, pak plány ANO a některých dalších politických stran nesmíme dopustit. V Česku se kdysi zabydlelo rčení - nechci slevu zadarmo. Tak tahle sleva o nějakých 180 korun měsíčně by tedy opravdu přišla tenhle národ pěkně draho…
Anketa
Zdroje:
