Článek
To rozhodně. V prvé řadě by to ale prospělo realitním makléřům, realitkám a bankám. Proč? Protože by to mnoho lidí vyhnalo z domovů, byli by přinuceni své nemovitosti prodat a realitní makléři by si na provizích pěkně namastili kapsy. Ti, kteří by tyto nemovitosti kupovali, by se zase ve většině případů museli zadlužit, protože by na nákup často čerpali hypotéky. Pro realitky a banky skvělý byznys.
Zřejmě proto tyto rozumy rozdává odborník na reality a hypotéky. Chápu, že jemu by se to moc líbilo. Ohání se okolními zeměmi a argumentuje, že je to jinde takto běžné. Každý si dnes dovede vytáhnout hlavně ty argumenty, které se mu hodí do krámu.
Já nebudu dávat za příklad země, se kterými nemám zkušenosti. Mohu ale porovnávat s Nizozemskem, kde jsem roky žila, ovládám dobře tamní jazyk a navíc, tahle malá zemička na severozápadě Evropy je nám v mnohém podobná. Například svou velikostí, ale také snahou po určitém vyváženém sociálním přístupu v politice. V mnohém nám na druhou stranu podobná není, protože je vyspělejší a mohli bychom se od ní dost učit. Jak to tedy mají s daní z nemovitostí v zemi, o které se obecně ví, že tam obyvatelé platí poměrně vysoké daně?
Daň z nemovitostí je v Nizozemsku, podobně jako i jinde, daní z nemovitých věcí. Jedná se o domy, byty, obchody, provozovny nebo hospodářské prostory. Roční daň z nemovitosti platí obci pouze vlastníci domů a vlastníci a uživatelé nebytových prostor (obchody, provozovny nebo hospodářské prostory). Nájemci daň neplatí.
Výše daně z nemovitosti závisí na několika faktorech: Zásadní je tržní hodnota nemovitého majetku a výše sazby daně z nemovitosti, kterou ročně stanovují (podobně jako u nás) obce. Sazba daně z nemovitosti je procentem z tržní hodnoty nemovité věci. Jde o hodnotu vypočtenou k 1. lednu předchozího roku. Pro rok 2024 bude tedy každá obec používat hodnotu z 1. ledna 2023. Výše sazby daně z nemovitosti závisí na celkovém výnosu daně z nemovitosti požadovaném obcí. Tuto částku každoročně stanovuje zastupitelstvo jednotlivých obcí. Pokud je stanovený výnos daně z nemovitosti stejný jako v loňském roce, ale ceny nemovitostí rostou velmi rychle, procento daně z nemovitosti se sníží. V opačném případě bude celkový příjem pro obec vyšší než částka stanovená zastupitelstvem obce. To funguje i obráceně. Při stejném výnosu daně z nemovitosti, ale klesajících cenách nemovitostí, musí procento daně z nemovitosti vzrůst, aby bylo dosaženo požadovaného výnosu. Výše výměru daně z nemovitosti tak v Nizozemsku závisí na zvýšení hodnoty samotné nemovitosti a na výnosu daně z nemovitosti stanoveném každou obcí.
Kolik tedy Holanďané platí?
Pro rok 2024 je sazba pro domácnosti 0,09373 % ze stanovené tržní ceny nemovitosti (tedy domu, bytu, chaty, chalupy apod.). To znamená, že v roce 2024 zaplatí každý vlastník 93,73 eur na dani z nemovitosti za každých 100 000 eur hodnoty nemovitosti (s výjimkou několika provincií na severu Nizozemska, kde jsou sazby trochu odlišné). Průměrná cena domu / bytu v Nizozemsku byla v 1. čtvrtletí letošního roku 432 000 eur. Vyjdeme-li z tohoto údaje, pak rodina střední třídy zaplatí za své vlastnické bydlení na dani z nemovitosti v průměru něco kolem 400 eur ročně.
Odborník by nám teď jistě chtěl připomenout, že to je něco přes deset tisíc korun. Přepočítávání na koruny je ale velmi špatný a zavádějící způsob jak si ukázat, kolik lidé skutečně platí a kde vlastně platí více. Kromě toho je dobré poznamenat, že pořád jde o deset tisíc a ne o statisíce, které by odborník rád viděl.
V Nizozemsku bude podle odhadu Central Planning Bureau (CPB) průměrný příjem v roce 2024 činit 44 000 eur hrubého ročně. To je zhruba 3 666 eur hrubého měsíčně. To je přibližně 3000 eur čistého.
Pro představu, učitel na základní škole si letos v Nizozemsku vydělá v průměru 2 997 € měsíčně. Středoškolský učitel vydělává v průměru 3 494 eur měsíčně (oboje hrubého).
Co stojí jídlo?
Když jsem před mnoha lety v Nizozemsku žila, obrovský rozdíl oproti Česku byl v nákladech za jídlo. Bylo realtivně levné a velmi kvalitní. Nemuseli jsme se na ničem omezovat, kupovali jsme tu nejkvalitnější zeleninu, ovoce, sýry i maso, všeho jsme měli dostatek a nikdy se nestalo, že bychom si nějaké jídlo nemohli koupit. A co bylo nejdůležitější, z celkového měsíčního příjmu šlo o minimální položku. Jak to tedy vypadá dnes?
Obecně platí, že rodiny bez dětí utratí za potraviny v průměru 350 až 500 eur měsíčně. U rodin s jedním dítětem se tato částka může zvýšit na 450 až 600 EUR, zatímco rodiny s více dětmi mohou utratit 600 až 800 EUR nebo více. Záleží samozřejmě na náročnosti, ale pokud utratí rodina položku na dolní hranici (350/450/600), vůbec nic nikomu chybět nebude a je třeba poznamenat, že o takovém nákupu, tedy myšleno z hlediska kvality a množství jídla, se žádnému Čechovi ani nezdá. Prakticky by to totiž znamenalo, že při průměrném příjmu 3 666 eur hrubého měsíčně, pokud by vydělával jen jeden z rodičů, vydá pětičlenná rodina přibližně šestinu příjmu za špičkové potraviny v dostatečném množství.
Očekávaná průměrná mzda v ČR v letošním roce je 43 967 korun hrubého. Kdyby měla pětičlenná česká rodina vydat šestinu tohoto příjmu za potraviny, bude to měsíčně dělat přibližně 7 327 korun. To je cca 1800 týdně. Ať si každý sám odpoví, jestli za takovou cenu nakoupí tu nejvyšší kvalitu potravin a nic si nebude muset odepřít (v této ceně není alkohol a cigarety). A o tom to je.
Není od věci také poznamenat, že například výše přídavků na děti je v Nizozemsku tak příjemná, že jsem za ně dítěti kupovala oblečení a boty. Žádné jiné peníze jsem na oblečení a boty pro dítě nikdy nepotřebovala, vše se dalo, rok co rok, krásně pokrýt z přídavků na dítě. V Nizozemsku se přídavek vyplácí kvartálně a v letošním roce dělá na jedno dítě v závislosti na jeho věku od cca 280 do cca 400 eur. Na příspěvek má nárok každé dítě do 18 let věku, a to bez ohledu na příjmy rodiny.
Jak se komu a co hodí
Nejde vzít daň z nemovitosti a začít vykřikovat, že je v Česku nízká. Až budou v Česku stejně vysoké platy, jako v těch zemích, které onen odborník jmenuje jako příklady, až tady budou kvalitní potraviny vzhledem k výši platu stát tolik, co tam, až to bude obdobné i s cenou dovolené nebo třeba oblečení, pak může někdo vykřikovat, že je naše daň z nemovitosti nízká.
Když už se bavíme o nemovitostech, bylo by moc pěkné, kdyby průměrný roční plat v ČR byl 44 000 korun a průměrná cena nemovitosti pro rodinu by byla 432 000 korun. Slušné rodinné bydlení byste v průměru koupili za necelých deset ročních platů (hrubého).
U nás máme průměrný roční příjem 527 604 korun a průměrnou cenu rodinného bydlení ve výši 7,6 milionu korun. To dělá víc jak 14 ročních průměrných platů. A to nás porovnávám se zemí, ve které jsou ceny nemovitostí jedny z nejvyšších v Evropě. Našlo by se mnoho zemí v EU, kde se dá pěkné rodinné bydlení pořídit za významně nižší částku než deset ročních platů hrubého.
Dokud tedy vyděláváme ročně v průměru půl milionu korun místo téměř milion dvě sta tisíc, jako třeba v Nizozemsku, je to poněkud podivná srovnávací matematika vykřikovat, že bychom měli platit daň z nemovitosti jako někde v západní Evropě, kde mají občané zcela jiné ekonomické životní podmínky.
To je bohužel častá věc v našich končinách, že si každý vybere z čísel zrovna to, co se mu hodí.
Je opravdu správné danit to, co bylo již několikrát zdaněno?
Na závěr musím napsat něco, co jistě běží hlavou nejednomu člověku. Ano, daň z nemovitosti je běžná téměř všude na světě, ale to neznamená, že je morální. Z našich příjmů jsme už jednou všichni daně zaplatili. Při koupi domu nebo bytu jsme opět zaplatili daň. Pokud jsme stavěli, zaplatili jsme daň ze všeho, co s tím souviselo, co se nakupovalo, ať to byly služby nebo materiály. Proč máme platit daň z toho, co bylo dávno několikrát zdaněno?
Až vás to přestane bavit, přece jen v Evropě najdete pár zemí, kde se žádná daň z nemovitostí neplatí. Stačí zdejší nemovitosti prodat a prostě se zabydlet jinde. Mezi evropské země bez daně z nemovitosti patří například Chorvatsko, Lichtenštejnsko, Monaco, Malta a Gruzie. Další najdete za mořem nebo třeba v Asii.
