Článek
Na toto téma byla řeč i v nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT. U jednoho stolu se sešly s panem Moravcem tři dámy: již zmíněná současná předsedkyně Sněmovny, dále místopředsedkyně Olga Richterová a senátorka Jana Mračková Vildumetzová. Debata byla víc než zajímavá. Vyplynulo z ní, že paní předsedkyně není nestranná a už vůbec není předsedkyní všech poslanců. Místo aby Sněmovnu spojovala a snažila se nesváry klidnit, působít spíš jako jejich rozdmýchávač. To nevyplynulo jen z úst dam sedících kolem stolu, ale také z úst dalších poslanců, které ČT oslovila a nechala je vyjádřit se na kameru (záznam byl následně během debaty divákům i besedujícím puštěn).
V debatě zaznělo, že situace ve Sněmovně není dobrá, schvalování zákonů trvá neúměrně dlouho a počet schůzí v porovnání s minulými roky narůstá. Lidově řečeno, pánům poslancům trvá všechno neskutečně dlouho, protože se spolu nedokážou domluvit. Zaznělo toho hodně, co mě jako daňového poplatníka netěší, ale naprostou korunu tomu nasadila paní předsedky Pekarová Adamová, když k provozu Sněmovny řekla: „Diváky moc nezajímá, jak my fungujeme.“
Něco takového je vrcholem politické arogance. Paní předsedkyně by se hodně divila, jak moc právě tohle daňové poplatníky zajímá! Jak ona sama v debatě uvedla, 1 jednací den Sněmovny nás stojí 4 miliony korun! Ano, jeden jediný jednací den Sněmovny. A nás nezajímá, jak tam páni poslanci a poslankyně fungují? Neustále slyšíme, že na tohle nebo tamto chybí peníze. Lidem se zdravotními problémy, kteří mají tzv. 1. stupeň závislosti na cizí pomoci, není vláda schopna přidat ani korunu a mají pro svou péči vystačit s částkou 880 korun na měsíc, pričemž 1 hodina asistenčních (sociálních) služeb stojí od 130 do 150 korun. Příspěvek jim tak pokryje necelých 7 hodin péče měsíčně. Jak se asi cíti tito lidé, když pak vidí, jak ve Sněmovně doslova teče čas a jeden jednací den tam pro nikoho nic neznamená? Jak se asi cítí daňový poplatník, když vidí poloprázdné lavice ve Sněmovně a u pultíku již hodiny řečnícího stále stejného pana poslance nebo poslankyni? Nejde jen o lidi se zdravotními problémy. Jde - jednoduše řečeno - o lidi. Kolik daňových poplatníků nedosáhne ani na celorepublikovou průměrnou mzdu? (Navzdory řečem pana premiéra o tom, jak budeme mít platny jako v Německu.) Nejsou peníze na nepedagogické pracovníky, učitelé dodnes nemají slíbených 130% průměrné mzdy, nejsou vyřešené finance ve zdravotnictví a dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho. Přitom peníze se válejí na zemi! Tedy, abych byla přesná, válejí se ve Sněmovně!
Rozhodně tedy budu paní předsedkyni protiřečit, protože nejen mne, ale i velmi mnoho lidí kolem mne, zajímá, co to tam v té Sněmovně vlastně děláte! Proč? Protože my všichni tu Vaši šaškárnu, to celonárodní divadýlko, platíme z našich daní! Paradoxně, možná by tady se mnou i paní předsedkyně souhlasila, protože přesto, že si myslí, že nás nezajímá, co se ve Sněmovně děje a jak to tam funguje, současně uznává, že se to musí změnit. Nehledá však řešení u sebe, tedy ve svém přístupu k řízení Sněmovny, ale domnívá se, že je třeba změnit jednací řád Sněmovny. Ano, o to tady teď kráčí. Jak ho změnit, aby nám každý měsíc páni poslanci a paní poslankyně neprošustrovali miliony korun za stále narůstající počet jednacích dnů.
V debatě zazněly různé návrhy, ale z mého úhlu pohledu, všechny nepoužitelné. Klíč přeci není v tom, že zakážeme poslancům mluvit déle, než nějaký stanovený čas. Takové omezení do demokracie nepatří, protože je snadno zneužitelné. Řešení musí být takové, aby poslance motivovalo ke správnému a zodpovědnému chování. A takové řešení je jediné - musí poslance ohrozit na jejich finančních příjmech. Nic jiného fungovat nebude, protože na zodpovědnost a morálku se spoléhat nelze. Stačilo by do jednacího řádu dát časový limit pro schvalování zákonů. Experti by jistě dokázali navrhnout, jaký časový rámec by byl pro schvalování zákona přiměřený. Já jako laik mohu jen pro představu plácnout třeba 30 dní. Každý zákon by tedy musel být ve Sněmovně na účet daňových poplatníků schválen nejdéle za 30 jednacích dnů. Pokud by se to nepodařilo, tak každý další jednací den Sněmovny by byl účtován poslancům, a to rovným dílem. Při nákladech 4 miliony denně a počtu 200 poslanců, to dělá 20 tisíc korun na každého poslance za jednací den. To by byla konečně ta fungující motivace! Jsem si naprosto jistá, že by se rázem chování poslanců změnilo v mnohem efektivnější a zákony by se schvalovaly ve stanovené lhůtě.
Základní problém? Že si něco takového poslanci nikdy neodhlasují, protože to poslední, na čem ji záleží, jsou peníze daňových poplatníků - tedy soudě podle toho, jak to dnes ve Sněmovně chodí. Potřebovali by to ale jako sůl. Pro začátek bychom mohli začít pravidlem, že kdo nemluví k věci, tomu bude vypnut mikrofon. A to bych zavedla i ve všech televizních politických debatních pořadech.
Zdroje:
