Článek
V poslední době sleduji na internetu stoupající počet článků, ve kterých se mladí autoři méně či více zlobí na důchodce, spílají jim, nebo vyčítají.
Rozčilují se, že důchodci chtějí vyšší důchody (kdo nechce dnes víc peněz, vyšší plat apod.), že mají pravidelné důchodové valorizace a že tyto finanční náklady tvoří velkou část státního rozpočtu. Mnozí naříkají, že mladých je málo, že narozdíl od důchodců ze státního rozpočtu nedostávají téměř nic a ještě do něj nejvíce přispívají. Někteří by chtěli důchodcům omezovat volební právo, nebo jim ho dokonce úplně sebrat. Argumentují přitom tím, že mladí nikdy nemohou staré přehlasovat, protože jich je ve společnosti výrazně méně. Někteří autoři projevují pohrdání nad pojmem „úcta ke stáří“ a snaží se vysvětlit, že jde o nesmysl, který nemá žádné opodstatnění. Dala by se z textů publikovaných na internetu vypsat ještě celá řada šílených návrhů nebo argumentů, proč mladým ti staří vadí. Nejvíce z toho na mě však dýchá závist.
Mladí seniorům závidí?
Kladu si otázku, co vlastně mladí důchodcům závidí? Stáří opravdu nemá mnoho výhod, proto se nabízí jen to nejtypičtější - peníze a majetek. Někteří a toto slovo je třeba zdůraznit, skutečně jen někteří, mají ve stáří majetek. Již mají splacené půjčky a hypotéky, někteří možná mají něco našetřeno. K tomu mají svůj každoměsíční důchod, jehož výše i s těmi „slavnými“ valorizacemi je u většiny z nich mizerná a žít by z toho mladí zcela jistě nechtěli.
Doporučuji, aby si mladá generace udělala výlet po krajích českých a ptala se lidí na výši důchodů. Ano, průměrný celorepublikový důchod je nyní 20 216 Kč. Kolik důchodců ho však skutečně má? Průměr je bohužel vždy zavádějící.
Průměr i medián jsou někdy jen iluze
V roce 2022 byl průměrný starobní důchod 18 061 Kč a pobíralo ho přibližně 280 tisíc důchodců. Téměř jeden milion sto tisíc důchodců na tuto měsíční částku nedosáhl a jejich důchod byl nižší.
Vykřikování, že důchodci mají průměrně měsíčně 20 tisíc, je zhruba stejné, jako tvrdit, že zaměstnanci mají průměrný měsíční plat v platové sféře 46 237 Kč. Jde jen o výši průměrného platu v ČR v roce 2023. Ani na něj nedosáhne každý.
O něco blíže reálné situaci na pracovním trhu je medián. Ten u hrubého měsíčního platu dosáhl v platové sféře ve 2. čtvrtletí 2023 výše 42 810 Kč. Rozdíl téměř čtyři tisíce rozhodně není málo, ale ani na medián každý zaměstnanec nedosáhne.
Kdokoliv by mohl říct, nač si mladí vlastně stěžují, když mají průměrný plat 46 237 Kč! Abychom to zkreslili ještě víc, protože kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, co teprve dva mladí lidé v jedné domácnosti! Těm to dělá dohromady už měsíčně dokonce 92 474 Kč!
Kouzlení s čísly
Pokud dva mladí lidé do třiceti let ve společné domácnosti poskládají příjem přes devadesát tisíc měsíčně hrubého, mohou klidně platit 25 tisíc měsíčně nájemné nebo 30 tisíc hypotéku. Stačí jen dobře hospodařit a ještě jim kopa peněz zbude. Proto nemám ani trochu ráda „kouzlení“ s čísly, protože často jde jen o to, ze kterého úhlu se na ně díváme a jak moc se chceme přiblížit objektivnímu pohledu.
Pokud se podíváme do Informačního systému o průměrné výdělku, výledky za 2. čtvrtletí 2023 uvádějí, že medián hrubé měsíční mzdy dosáhl ve mzdové sféře ve 2. čtvrtletí 2023 výše 37 876 Kč. Ve 2. čtvrtletí 2023 činila průměrná hrubá měsíční mzda ve mzdové sféře 45 788 Kč. Rozdíl mezi mediánem a průměrnou hrubou měsíční mzdou je tu už téměř osm tisíc korun, což jsou celkem velké peníze.
Pro upřesnění stojí za to si připomenout, že mzdu pobírají zaměstnanci v soukromých firmách a plat státní zaměstnanci a také ti, kteří pracují pro kraje, obce, případně rozpočtové a příspěvkové organizace. Mediánový příjem je takový příjem, který dělí populaci na dvě poloviny – polovina má příjem vyšší než tato částka (medián) a polovina má nižší příjem.
Je pro představu, nejnižší české mzdy jsou v ubytování, stravování a pohostinství, dosahují zhruba 25 500 korun. V administrativních a podpůrných činnostech činí asi 30 000 Kč a v tzv. ostatních činnostech je to 32 000 Kč.
V těchto dnech, kdy zaměstnanci vysokých škol stávkují za vyšší příjmy, můžete slyšet od asistenta pracujícího na vysoké škole (např. Filozofická fakulta UK), že si vydělává jen něco málo přes třicet tisíc korun hrubého měsíčně. Přitom jde o člověka, který musel mnoho let studovat, aby mohl svou práci vykonávat.
Medián důchodu a průměrný důchod
Obdobně medián důchodu znamená, že polovina důchodců měla měsíční penzi vyšší a polovina důchodců nižší. Za loňský rok činil medián důchodu publikovaný ve statistické ročence ČSSZ za rok 2022 částku 17 920 Kč. Při zohlednění dvou valorizací v letošním roce (v lednu, v červnu) by tento důchod měl mít právě hodnotu 19 515 Kč. V lednu příštího roku se má základní výměra důchodu zvýšit o 360 Kč. V lednu bude mít tento důchod hodnotu 19 875 Kč.
Dvojice mladých a dvojice starých ve stejném bytě v Brně
Zpět k závisti a nenávisti v článcích autorů, kteří útočí na důchodce. Předstame si hypotetický příklad: Dva lidi v produktivním věku do 30 let, žijí ve společné domácnosti, zatím jde o bezdětný pár. Bydlí v Brně v 3+1. Platí nájem 19 tisíc měsíčně + 6000 měsíčně zálohy na energie a služby. Výdaj na bydlení tedy pro dvojici dělá 25 000 měsíčně. Řekněme, že podle oficiálních statistik má jeden z dvojice celorepublikový mediánový plat ve výši 42 810 Kč (cca 34 200 čistého) a jeden má mediánovou mzdu ve výši 37 876 Kč (cca 30 500 čistého). Celkem má dvojice příjem 80 686 Kč hrubého tj.cca 64 700 čistého. Po úhradě nákladů na bydlení dvojici zbude cca 39 700 Kč čistého, a do této částky se musí vejít se vším ostatním.
Vezmeme-li stejný příklad důchodcovské dvojice, pak budeme vycházet z mediánu jejich důchodů. V tuto chvíli pobírá tedy každý z nich 19 515 Kč a dohromady složí 39 030 čistého. Bydlí ve stejném bytě, jako mladá dvojice, tedy v Brně v 3+1. Náklady za bydlení jim také dělají 25 000 Kč měsíčně. Když tyto náklady zaplatí, zbude jim na vše ostatní 14 030,- Kč. To je o 25 670 Kč méně než mladé dvojici.
Skutečně je většině důchodců co závidět? Někteří jsou možná ve vatě, ale to se o těch mladých dá říct rovněž. Většina však musí hodně počítat, aby s penězi vyšla.
K tomu vezměme v úvahu fakt, že mladí mají sílu a energii přivydělávat si ke svému hlavnímu zaměstnání. Ostatně, většina dnešních důchodců měla také celý život k hlavní práci ještě nějaký přivýdělek. Záleží tedy jen na mladé dvojici, jestli svůj měsíční příjem ještě zvýší nebo ne.
Mnoho důchodců se také snaží si k důchodu přivydělávat, ale bohužel nemálo z nich toho není díky špatnému zdravotnímu stavu schopno. Kromě toho, většina celý život pracovala, někteří i dost těžce, není divu, že by si teď rádi konečně vydechli.
Co vlastně kdo potřebuje
Od mladých na internetu čtu, jak staří už nic nepotřebují a mladí toho potřebují hafo. Je jen velmi málo věcí, které člověk skutečně potřebuje. Mezi ně patří bydlení (i když o tom by třeba někteří také diskutovali, ale připusťme, že většina z nás chce důstojně bydlet a k životu to potřebuje) a léky. Léky jsou často otázkou dalšího přežití, bez nich se může doba dožití velmi zkrátit. Zatímco kulturu nebo cestování si může člověk odepřít aniž by ho to stálo život a hýbat se může v přírodě místo ve drahém fitku, léky se tak snadno nahradit něčím jiným nedají. Výdaje za léky nebývají malou položkou v rozpočtu důchodců.
Při argumentaci, jak ti staří už nic nepotřebují, ti mladí také zapomínají, že síly ve stáří ubývají nejen vlivem věku, ale právě vlivem nemocí. Důchodci si tak musí často platit za výpomoc. Potřebují, aby jim například někdo uklidil, pomohl s hygienou, někdo jim musí dovést hotové obědy, protože uvařit si už nezvládají apod. Nikdo to za ně nezaplatí a příspěvky na péči jsou naprosto nedostatečně vysoké. Například v 1. stupni, který se starých lidí nejčastěji týká, je to 880,- Kč měsíčně. To tak tak vystačí na úklid bytu 3+1 jednou za měsíc. Nic dalšího se do této čásky už nevejde.
Někdo možná namítne, že jim mají pomoci jejich dospělé děti. Ty ovšem v dnešní době často nemají čas vlivem velkého pracovního vytížení, nemálo jich žije v zahraničí a mnozí důchodci děti ani nemají. V lepším případě jsou dospělé děti ochotné pomoci penězi, pokud je samy mají a mohou si dovolit rodiče finančně podporovat. Zkrátka ti, o které se mohou osobně postarat jejich dospělé děti, jsou spíš šťastnou menšinou.
Mladí s dítětem a seniorský pár si nemají co vyčítat
Myslím, že je z výše uvedeného příkladu jasně vidět, že běžným důchodcům opravdu není, co závidět. Nemají se nijak výrazně lépe než kdokoliv jiný a už vůbec ne než mladí lidé v produktivním věku. Kdo si myslí, že mezi rodinou, kde je žena na mateřské a vydělává jen otec a dvojicí důchodců, je větší rozdíl v neprospěch mladých, tak ho zklamu. Pojďme se na to podívat.
Řekněme, že na mateřskou půjde partnerka, která měla mediánovou mzdu ve výši 37 876 Kč. Rodičovský příspěvek může vybrat nejrychleji za 12 měsíců, měsíční částka bude 26 513 korun, z toho na poslední měsíc zbude 8 357 korun. Rodičovský příspěvek může pobírat nejdéle 43 měsíců, měsíční částka bude 6 977 korun.Když bute rodičovský příspěvek pobírat 36 měsíců, měsíční částka bude 8 333 korun. Řekněme tedy, že bude mladá maminka pobírat rodičovský příspěvek 36 měsíců, což znamená příjem 8 333 korun měsíčně. K tomu má partner, jak jsem psala výše, 34 200 korun čistého plat. To je celkem 42 533 korun čistého. Po úhradě nákladů bydlení dvojici zbude 17 533 Kč. Při těchto příjmech nemá mladá rodina nárok ani na porodné ani na přídavek na dítě. Mladé rodině zbude měsíčně přibližně o 3 500 korun více než dvojici důchodců žijících ve stejném bytě na stejném místě při mediánové výši důchodu.
Mladá dvojice s dítětem je z hlediska finančních výdajů srovnatelná s dvojicí starých lidí. Mladí mají výdaje na dítě, staří na léky, na péči pečovatelky i na úklid bytu, správně by si měli kupovat i mnohé potravinové doplňky, což je dáno právě stářím (tělo hůř tráví, hůř zpracovává minerály a vitamíny, a proto je třeba je dopňovat uměle).
Jedni za 18 a druzí bez dvou za 20
Z čísel je vidět, že finanční situace dvou mladých lidí s malým dítětem, kteří mají mediánové příjmy a manželka pobírá rodičovský příspěvek po dobu tří let je srovnatelná s dvojicí dvou starých lidí pobírajících mediánové důchody. Obě dvojice žijí v 3+1 v Brně. Kromě toho se dá říct, že zatímco staří už nemají sílu a fyzické schopnosti chodit za kulturou a sportem, mladí na to většinou nebudou mít čas v době, kdy mají malé dítě. Kromě toho, pokud by neměli ochotné babičky na hlídání, je pohlídání dítěte dost drahý luxus. Sečteno a podtrženo, dva mladí s dítětem jsou na tom více méně stejně, jako dva staří.
Závist je velmi nedobrá vlastnost a člověk by neměl závidět ani těm, kteří vypadají, že snad mají mnohem víc, než je běžný průměr. Tak jako většina lidí v produktivním věku nejsou milionáři s luxusními baráky a velkým majetkem na účtech, není většina důchodců tzv. ve vatě. Při srovnání běžné většiny s běžnou většinou se v případě bezdětných dvojic mají jednoznačně lépe mladí a v případě mladé dvojice s dítětem jsou na tom obě dvojice, tedy mladí a staří, více méně stejně. Kromě toho stojí za to poznamenat, že nejbohatší nejsou ti, kteří mají nejvíce, ale ti, kteří potřebují nejméně. Mnohé je otázkou nároků a toho, bez čeho se člověk nechce obejít.
Jak ještě ušetřit
Ano, senioři by mohli ušetřit tím, že se přestěhují z bytu 3+1 do nějakého menšího. Mladí si však jen těžko dovedou představit, jak špatně se starým stěhuje, když žijí na místě, kde třeba prožili většinu života. Kromě toho, jak příjemná je představa, že člověk, který celý život tvrdě pracoval, si v závěru života po mnoha letech práce nemůže dovolit bydlet ani v běžném 3+1? Nouzové řešení to rozhodně je, příjemné a jednoduché pro seniorskou dvojici rozhodně nebude. Důležité je také poznamenat, že rozdíl ve výši nájmu 2+1 a 3+1 v Brně je poměrně malý, některé 2+1 jsou dokonce stejně drahé, jako větší 3+1. Nicméně při troše snahy se dá ušetřit dva tisíce na nájmu a něco také na spotřebě energií.
Mladá dvojice by stejně tak mohla ušetřit přestěhováním se do menšího bytu, protože být s malým dítětem ve 2+1 není nic nemožného. Vlastně to vyjde tak nějak stejně, jako když budeme doporučovat přestěhování do menšího seniorům.
Pevně doufám, že je z výše řečeného vidět, že šířící se informace o tom, jak si důchodci žijí ve vatě a mladí se mají ve srovnání s nimi hrozně špatně, je jen iluze.
Je mi jasné, že teď někteří vykřikují, že mladá dvojice se dvěma malými dětmi ve věku do šesti let na tom už zcela jistě hůř než seniorská dvojice bude. Kdokoliv si může dát práci a zkusit to spočítat. Při stejných příjmech, jak je uvedeno výše, bude mladá dvojice navíc pobírat přídavky na děti ve výši 1 660 Kč a protože alespoň jeden z mladých pracuje a má výdělek ze zaměstnání, vznikne jim ještě nárok na navýšení o 500 korun na každé dítě (celkem tedy o 1000 Kč). Nezkoumala jsem to, ale je možné, že jim vznikne nárok ještě i na jiné příspěvky.
Kdo s čím zachází
Překvapuje mě, jak tvrdé jsou některé články k seniorům. Člověk z nich má téměř pocit, že by autoři nejraději zavedli nějakou humánní likvidaci seniorů při dosažení určitého věku. Vždyť stojí stát peníze a jak tito autoři často a rádi zdůrazňují, nic z nich stát nemá, protože už nepracují a jen potřebují opečovávat.Těmto mladým autorům doporučuji aby si uvědomili, že život je v jedné věci spravedlivý - všichni stárneme a jednou zemřeme.
Vynechme nyní ty, kteří zemřou v produktivním věku. Ostatní zestárnou a zemřou staří. I tito militantní autoři, kteří by nejraději všechny staré vystřelili do vermíru nebo prostě humánně uspali.
Pokud by se něco stalo a naše společnost by se zvrhla a přistoupila by k nějakému takovému zvěrstvu, jako je humánní likvidace starých lidí, tak na každého prostě jednou dojde. Pozor na to, aby se nestalo, že kdo s čím zachází s tím také schází.
Moudrá slova na závěr
Teď by se hodily dva trefné citáty. Třeba ten, který ukazuje, že už víc jak 400 let před naším letopočtem byli staří s mladými nespokojeni a mladí neprojevovali dostatečnou úctu ke stáří:
„Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“ (Sókratés)
Skončím moc pěkným citátem našeho prvního prezidenta o demokracii:
„Nejhlubší argument pro demokracii je víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši; to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu. (Tomáš Garrigue Masaryk)
Pro vyřešení celého generačního sváru mezi mladými a starými by stačilo jediné - uvědomit si a realizovat Masarykova slova. Pochopit, že demokracie by měla být politickým uskutečňováním lásky k bližnímu. To totiž velmi přesně říká vše.
Zdroje:
