Článek
Bylo mi dvacet, studovala jsem vysokou školu a šlo o největší adrenalin, který jsem ve svém životě dosud zažila. Socialismus se sypal jako domeček z karet, i když 23. a 24. listopadu ještě nic nebylo jisté. Intenzivně se chystala generální stávka, to totiž měl být ten hlavní hrebíček do rakve socialismu.
Praha si žila vlastním životem, ale čím dál od ní, tím méně informací lidé měli. Žádný internet, žádné sociální sítě nepřenášely dění v hlavním městě rychlostí sekund. Tehdejší Československá televize prožívala vnitřní boje mezi chutí ukázat pravdu pražských ulic a vnitřní cenzurou, která se držela zuby nehty u kormidla. Ne nadarmo se tehdy říkalo, že ČST lže, jako když Rudé právo tiskne.
Tak jsme my, studenti vysokých škol, objížděli republiku. Bylo třeba říct lidem mimo velká města, co se vlastně děje a proč je generální stávka důležitá. Bylo nutné dostat na naši stranu dělníky z továren, což nebylo ani trochu jednoduché. To poslední, co „milovali“, byli študáci. Viděli v nás nemakající lenochy, na které „oni makali“. Proto, když se podařilo přesvědčit zaměstnance ve Škodovce, že se ke generální stávce přidají, znamenalo to tehdy velmi mnoho.
V republice to vřelo. Obrovské množství lidí bylo proti generální stávce, panovala obava z velkých hospodářských a ekonomických škod. Proto se nakonec rozhodlo, že skutečná generální stávka potrvá jen 2 hodiny.
Střih, jsme o 34 let dál. Blíží se pondělí, 27. listopadu, jako tehdy. Proti vládním škrtům se rozhodla protestovat řada profesí. Nebudou stávkovat jen školy, ale také nemocnice a celá řada dalších firem. Stávku podpoří také odboráři ze Škoda Auto, kde by se měla výroba zastavit na dvě hodiny. Podobnost čistě náhodná…
Jak se nám žije po 34 letech? Máme se lépe? Nepochybně ano. Máme svobodu? Nepochybně ano. Když tady začnu kritizovat kteréhokoliv politika, nic mi za to nehrozí. Takže se všechno změnilo? Nepochybně nikoliv. Některé nešvary bohužel zůstaly. Mezi dva největší patří lhaní voličům a hrabání do vlastních kapes. Dělali to komunisti a dělají to bohužel i dnešní papaláši. Nemusím chodit daleko. Není to tak dlouho, co ministr Jurečka do všech kamer prohlašoval, že se důchodová reforma nijak nedotkne občanů 50+, tedy padesátiletých a starších. A najednou? Najednou se to týká i ročníku 1969! Možná neumí pan ministr počítat, ale takovému člověku je 54 let. Nejde však jen o důchody. Podobně nám lžou, pokud jde o ceny energií, které nás čekají v brzké době. Takže nám stále lžou a lžou, jak se jim zlíbí. To mi vadí ze všeho nejvíc.
No a když nelžou, často hrabou do svých kapes. Dobrou zprávou je, že občas některé z takových „hamty hamty politiků“ vidíme putovat za katr, ale nenechme se ukolébat nadšením, zdaleka tam nejsou všichni, kteří by tam správně měli skončit. Protože, bohužel, česká přísloví se jen málokdy mýlí. On totiž, kdo lže, ten i krade.
Některá listopadová hesla, byť stará víc jak třicet let, by mohla zářit v pondělí na Letné zcela bez uzardění, třeba:
Od koryta ke korytu, a to chcete autoritu?
Hledáme hodnou vládu pro 15 (dnes 10) milionů sirotků. Zn. vlídné zacházení.
Dětem už budeme vyprávět pohádky sami!
Kdo má současné situace už hodně plné zuby, možná by uvítal i transparent:
Heslo: Pusťte veslo!
V každém případě, jak sleduji dění a přidávající se další a další nespokojené zaměstnance, možná nejsme daleko nejen od dvouhodinové generální stávky, ale také od níže uvedeného zvolání. Na to, ať si odpoví každý sám:
Staronová vládo, nejsme tupé stádo. V sobotu 14:00 na Letné!
Zdroje:
