Článek
Je to po mnoha letech poprvé, co se na trhu objevily skutečně fungující léky na obezitu. Člověk by řekl, že většina společnosti bude mít radost. Znamená to přece velkou úlevu pro celý zdravotnický systém. Lidé si za léčbu platí a ve většině případů díky zhubnutí zmenšují riziko, že se budou muset „na pojišťovnu“ léčit s jinými chorobami, jako jsou například nemoci kardiovaskulární, metabolický syndrom a další. Šetří zdravotnicví významně finance, a tedy šetří finance nás všech. Přesto se velká část společnosti k lidem, kteří léčí obezitu pomocí injekcí, chová jako ke slabochům, kteří nedokážou zhubnout kalorickým deficitem, tedy úpravou jídelníčku a cvičením. Proč?
Tlusťoch, alkoholik, feťák…
V České republice se praktikuje běžně léčba závislostí s plnou úhradou pojišťovny. Alkoholici a lidé závislí na nelegálních drogách jsou v psychiatrických léčebnách hospitalizováni zdarma, detox je pro ně také zdarma, stejně jako celá ambulantní péče. Metadonovou léčbu také plně hradí Ministrstvo zdravotnictví.Tito lidé platí za léčbu jen tehdy, pokud si například vyberou ke svému pobytu nějaké soukromé sanatorium. Ve státních zdravotnických zařízeních je jim však všude poskytována léčba zdarma, a to včetně léků, hospitalizace i ambulantní péče. Když se k takové léčbě odhodlají, společnost jim často fandí, motivuje je, lidé je plácají po zádech. „Jsi pašák, že ses šel léčit!“ „Jsi dobrej, že jsi to dokázal!“ Všechny nás to stojí peníze, ale situaci chápeme a závislé se snažíme motivovat, aby se dokázali se svou závislostí porvat.
Proč zrovna v případě léčby obezity je to jinak? Za injekce si pacienti platí a nejde o malou částku. Že se k hubnutí odhodlali, to je stejně odvážné, jako když se k léčbě odhodlá alkoholik nebo drogově závislý člověk. Obézního ale mnoho lidí označuje za slabocha, který to nedokázal bez injekcí. Alkoholika, který to nedokázal sám a bez pomoci Antabusu nebo odborné léčby, toho pochválí, protože se přece šel léčit… Kde a v čem je ten rozdíl?
Možná se někomu zdá přirovnání k drogově závislým nevhodné. Ve skutečnosti je mezi závislostí na alkaholu a na jídle, určitá podobnost. Nejeden obézní člověk by jistě potvrdil, jak těžké je odolat chuti na sladkost nebo třeba slané pochutiny, jak moc vúle vyžaduje, aby si nedal nevhodné jídlo, na které navíc všude kolem sebe vidí lákavou reklamu. Podobnost je i v tom, že často jde o změnu celého životního stylu a léčba je většinou doživotní. Kde je tedy ten zakopaný pes, že lidem na Mounjaru a podobných lécích to dává společnost tak často "sežrat"?
Česká závist
Nenapadá mě nic jednoduššího, než obyčejná lidská závist. Zhubnout není jednoduchá věc. Kdyby byla, nebylo by obézních a zanikl by rychle jeden z nejvýnosnějších byznysů světa. Injekce, které lidem v hubnutí významně pomáhají, jsou drahé. Drahé znamená, že nejsou všem snadno dostupné. Nemůže si je zkrátka dovolit každý. Mnozí by je chtěli a nemohou je mít. Příčinou ale nejsou jen finance. Často se jedná o dámy, které ani hubnout nepotřebují, nebo chtějí shodit jen pár kil, o jejichž sundání se marně snaží již roky. Tyto injekce však nejsou pro někoho, kdo má 5 kg špíčků navíc. A to je možná ten největší problém.
Na černém trhu se s injekcemi kšeftuje, protože „ne dost tlusté“ dámy mají problém tohoto velkého pomocníka získat. Stačí chvíli brouzdat po sociálních sítích a komentářů typu „Kde seženu Mounjaro, doktor mi ho odmítl napsat“ tam najdete víc než dost. A tak dle českého - když mi chcípla koza, ať sousedovi chcípne taky - se často právě tyto neuspokojené pacientky snaží vysílat hlasitý signál, že kdo hubne s injekcemi je slaboch, který to nedokáže bez nich. Když už nemohou injekce získat, alespoň se pořádně opřou do těch, kterým se to podařilo.
Není péče o sebe jen jedna?
Argumenty, proč jsou injekce špatné, jsou velmi pestré. Počínaje tím, že jde o chemii, kterou si lidé píchají dobrovolně do těla, až po různé dezinformace o tom, jaké všechny neblahé vedlejší účinky tyto preparáty mají. Že je opravdu hodně těch, kteří právě s pomocí těchto injekcí změnili svůj životní styl, začali pravidelně cvičit a naučili se dodržovat správný jídelníček, o tom se většinou mlčí. Změna životního stylu se totiž dělá mnohem lépe, když netrpíte hlady a chutěmi. Svou roli hraje i motivace, která je při hudbnutí samozřejmě mnohem větší, než když se člověku nedaří. Absurdní na tom celém je i to, že píchat si Botox nebo podstupovat jiné zkrášlovací a omlazovací procedury, při kterých si dámy rovněž nechávají píchat „chemii“ do těla, to je naprosto v pořádku. Moderně se tomu říká „sebepéče“. Injekce na hubnutí jsou také sebepéče a bylo by fajn, kdyby to už hejtři pochopili.
Anketa
Zdroje:
