Článek
Kdybych byla reportér, pravděpodobně bych v tuto chvíli nevěděla, na které téma se vrhnout dřív. Nabízí se jich celá řada. Protože zdraví je opravdu jednou z nejdůležitějších, ne-li vůbec nejdůležitější prioritou v životě člověka, vybrala bych si jako první téma „přesčasy lékařů“.
Nejprve bych se zaměřila na evropské země, protože by mě zajímalo, jak to chodí u nich. Kolik hodin přesčasů lékaři tak průměrně u nich slouží? Jaké s tím mají zkušenosti? Tyto výsledky by ve vzájemném porovnání mohly být zajímavé. Mimochodem, udělala toto alespoň naše vláda, která se chystá měnit zákoník práce? Zjistila si podrobně, jak to funguje v jiných evropských zemích a se kterými řešeními je největší spokojenost?
Být reportérkou, obešla bych si české nemocnice a vyzpovídala lékaře, abych zjistila, jak to s tou dobrovolností přesčasů ve skutečnosti je. Z doby mých gymnaziálních studií mám poměrně hodně kamarádů, kteří jsou dnes lékaři. Všichni mi řekli, že o dobrovolnosti může být řeč jen u opravdu zkušených lékařů se dvěma atestacemi, protože takoví si mohou vybírat, kde budou pracovat a kdyby na ně kdokoliv tlačil, mohou zkrátka odejít. Oproti tomu mladí lékaři, které atestace teprve čekají, často mají rodinné rozpočty zatíženy hypotékou a mívají manželky na mateřské, opravdu nemají mnoho možností se proti nátlaku zaměstnavatele bránit. Mladý lékař se zkrátka dobrovolně rozhodne, že přesčasy dělat bude, protože jinak by… Co vypadá jako dobrovolné, nemusí tak vždy být.
Vypravila bych se za pacienty i za těmi, kterým zdraví zatím slouží a všech bych se ptala, jakému lékaři by se nikdy nechtěli svěřit do rukou. Nevím, co by mi řekli, ale vím, jak bych odpověděla já. Rozhodně ne takovému, který sotva drží otevřená víčka a s největší pravděpodobností únavou sotva stojí. Je tedy jen otázkou štěstí, jestli něco přehlédne nebo nevyhodnotí správně.
Je pravděpodobné, že mnoho lidí dávno zažilo ošetření od velmi unaveného doktora a přesto se nic špatného nestalo, lékař nechyboval, nic nepřehlédl a byl zkrátka skvělý. To ale nemůže být argumentem, že to jde a že jsou přesčasy v tom množství v jaké je chce vláda umožnit, v pořádku. Dlouhodobý nedostatek spánku zvyšuje riziko mnoha onemocnění. Oslabuje imunitu. Podílí se na vzniku nadváhy. Nebo například dochází k hormonálním nerovnováhám v organismu. Kdo jiný než lékař by měl lépe vědět, jakou hodnotu má zdraví. Určitě bych se jako reportérka zajímala o počty doktorů, kteří už zdravotnictví za posledních 5 let například právě z důvodů přesčasů opustily. Přece neustále slyšíme, jaký máme nedostatek nemocničních lékařů. Nepodílejí se náhodou vyžadované přesčasy masivně na tom, že z nemocnic odcházejí?
Na závěr bych si nechala práci nejsložitější, která už zavání investigativou, protože páni politici by mi to rozhodně sami dobrovolně na sebe neprozradili. Kde a u koho se léčí naši nejvyšší? Komu svěřuje své zdraví ministr Válek, premiér Fiala nebo další členové vlády? Jak a podle čeho si vybírají lékaře? Vsadím boty a myslím, že o ně nepřijdu, že jejich lékaři jsou primáři, profesoři, přednostové klinik, lékaři z těch nejzkušenějších, kteří již jsou v pozicích, kdy opravdu nemusejí brát cokoliv, co nechtějí, a to se týká nejen množství práce, ale také pacientů. Každý takový lékař se velmi rád ujme ministra nebo premiéra, o tom není pochyb, stejně jako známých osobností, herců, zpěváků, nebo třeba olympioniků. Je to součást jeho kariérní image. Má-li dobré srdce, občas mezi své pacienty přijme i nějakou tu Anču nebo Pepíka z Horní Dolní a velké díky za to, že takových primářů a profesorů je stále dost. Přesto jich ale není tolik, aby se mohli postarat o většinu pacientů. Většinou, logicky, končí u nich složité případy.
O většinu pacientů se starají mladší a méně zkušení lékaři. To je také v pořádku, protože pro méně závažná onemocnění jsou méně zkušení lékaři zcela dostačující. Medicína všude po světě má systém zaučování mladých a méně zkušených lékařů celkem dobře zvládnutý, a to včetně systému atestací. Vše je tedy naprosto v pořádku za předpokladu, že tito lékaři nejsou unavení k smrti. Ono se sice říká, že slepák může operovat vrátný, ale také se na něj může umřít (a děje se to).
Sestavila bych si tabulku a pěkně přiřadila lékaře ke jménům členů vlády. Myslím, že bychom tam moc těch mladých a únavou z přesčasů vyčerpaných doktorů nenašli. Bohužel ochrana citlivých údajů by mi neumožnila zjistit, s jakým neduhem se který člen vlády léčil. Jsem však přesvědčená, že u mnoha z nich by se jednalo o celkem běžné a nijak komplikované zdravotní problémy, které by normálně spadaly do péče právě těch mladých a vyčerpaných doktorů a ne do péče těch nejzkušenějších lékařů. To už je jen spekulace, ale očekávala bych tento výsledek.
Možná mi řeknete, že to tak je všude na světě, že členové vlád mají ty nejlepší primáře a profesory i na zarostlý nehet u palce. Ano, nejspíše máte pravdu. To však vůbec neznamená, že to tak je správně.
Pokud politici tvrdí, že nežijí v žádných bublinách, ale jsou obyčejnými lidmi s obyčejnými životy, tak by jimi tedy měli být se vším všudy. Teprve kdyby se dostali na operační sál a následně se dozvěděli, že nad nimi třeba lékař zažil mikrospánek, určitě by se jim to nelíbilo. Nebo kdyby při návštěvě ordinace měli pocit, že je doktor neposlouchá a možná každým okamžikem usne.
Mimochodem, možná, že mnohem důležitější otázka, než komu svěřují nejvýše postavení politici své zdraví, je komu svěřují zdraví svých dětí nebo svých starých rodičů. I to by nám ukázalo, komu jsou ochotni svěřit to, co jim je nejcennější.
Reportér nejsem, ale moc by se mi líbilo, kdyby se do tohoto tématu některý z novinářů pustil z gruntu a pěkně do hloubky. Nakonec, nejde přece o nic menšího než o lidské životy…
