Článek
Jedna z věcí, která mi vadí na českých vánočních trzích je fakt, že zákazník za své peníze často nedostane, co by dostat měl. Ať si palačinka s marmeládou klidně stojí dvě stovky, je čistě na mém rozhodnutí, jestli si ji za tu cenu koupím nebo ne. Pokud si ale koupím palačinku za takovou cenu, pak chci, aby byla naprosto skvělá. Velká, voňavá, tenoučká jako pavučinka, lahodná a naplněná tak, že když do ní kousnu, stříká náplň ze všech stran a já ji nestíhám olizovat. Bohužel, u nás to tak často není. Když si porovnám, jakou palačinku dostanu na německém vánočním trhu, myslím velikost a její kvalitu, tak přesto, že při kurzu 25 korun za euro zaplatím za palačinku u nás i v Německu stejně, ta naše je proti té německé jen chudou příbuznou.
Člověka to sice nepotěší, ale pořád se mohu rozhodnout, jestli takovou chudou palačinku chci. Dnes jsem však na vánočním tržíčku v Praze za obchodním domem Quadrio (Národní třída, bývalý obchodní dům Máj), zažila něco, co mě opravdu naštvalo. Měla jsem chuť na italský nápoj Bombardino. Na stánku visela cedule tohoto znění: Bombardino, 80,- Kč, 2 dcl. Ještě nikdy jsem tento nápoj neochutnala, proto jsem se rozhodla k nákupu. Zaplatila jsem osmdesát korun a čekala, až mi slečna Bombardino připraví. Bylo to velmi rychlé, než jsem si uklidila peněženku do kabelky, stál přede mnou maličký kelímek. Poněkud překvapeně jsem se znovu podívala na ceduli a ještě jednou na kelímek. Ne, to opravdu nebyly 2 decilitry. Už od pohledu šlo o kelímek o velikosti jedné decky.
Podivila jsem se: „To je nějaké maličké. Tady máte napsáno, že to jsou 2 decky. Tohle rozhodně nejsou dva decilitry.“
Slečna prodavačka se na mě nechápavě podívala a odpověděla, že se to nalévá vždy do těchto kelímků. Ohradila jsem se, že mi je jedno, do čeho to nelévají, ale na ceduli za cenu osmdesáti korun slibují dvě decky a já chci tedy decky dvě. Slečna odvětila: „A to je jako kolik, podle vás, ty dvě decky? Jak je to jako velký?“
Nevydržela jsem to, rozhlédla se a všimla si, že má na pultu dva druhy kelímků. Od pohledu bych si tipla, že jeden (ten, do kterého mi vlila Bombardino) byl decka a ten druhý klasická dvoudecka. Pak mě napadlo, že by velikost obsahu kelímku mohla být na kelímku někde napsaná. Vzala jsem tedy jeden prázdný malý kelímek a ejhle! Samozřejmě, že to tam bylo! Lehce jsem se spletla, kelímek byl velikosti 110 ml, nikoliv 100 ml. To je prakticky polovina slibovaného množství.
Nápoj jsem odmítla a požádala o vrácení peněz. Slečna se velmi rozčilovala, že jsem jediná, komu to vadí a kdo si stěžuje. No, pokud jsem jediná, koho udeřilo do očí, že nejde o dvě decky, pak je to celkem slušný výdělek. Slečna mi vrátila 70 korun, když jsem se ohradila, že ještě deset korun, začala mít řeči, že prý kdo ví, jestli jsem jí vůbec dala osmdesát. Nakonec peníze vrátila, Bombardino zůstalo na pultě a já odešla.
Pokud prodejce chce, aby nápoj stál 80 korun za jediný decilitr, nic proti tomu, je to jeho volba. Ať mi ale neslibuje decky dvě, když mi za uvedenou cenu dá nakonec jen jednu. Dokud se nebudeme takovým praktikám bránit, nikdy to nepřestane. Proto se prosím dobře dívejte, co za své peníze dostáváte. Nenechejte se okrádat. Nebojte se ohradit. Až ten kelímek vrátí každý druhý, slečna si to rozmyslí. A až to vrátí každý, ani to nezkusí. A o tom to je.
Hezký advent všem!
