Článek
Za dávných časů, když ještě vedl televizi Nova doktor Železný, rád říkával, že Češi nejsou o nic chytřejší ani kulturnější než jiné národy. Jsou více méně stejní, jako celý svět. Vysvětloval tím, proč i Češi rádi koukají v televizi na tzv. pokleslou produkci typu nekonečných ság, jako byl Dallas a mnohé další. Pozorný pozorovatel společnosti už ví, že čas dal řediteli Železnému za pravdu. A to přesto, že se to mnohým nelíbí, protože každý národ se rád cítí výjimečný a dobře se takové hodnocení poslouchá. Výjimeční však nejsme a jestli jsme o něco kulturnější a vzdělanější než jiné národy, na to není vůbec snadné odpovědět. Takové zjištění by muselo být založeno na velmi rozsáhlém výzkumu. Můžeme o tom tedy tak nejvýše debatit.
Pro mě osobně se kutlura národa pozná podle poměrně malých a na prvních pohled nedůležitých věcí. Maličkosti však často tvoří celek.
Tak například veřejné wc. Jsou čistá? Je na nich toaletní papír, mýdlo a také čisticí prostředky jako třeba štětka na mytí wc? Kulturní člověk po sobě totiž rád uvede mísu do původního čistého stavu, zjistí-li, že to je třeba. Ti ostatní, které si nazvěte po svém, nechají vše být a odejdou, někteří dokonce ani nespláchnou. Proč by to dělali, když je tam tzv. záchodová bába, že?
Podobně vypovídající hodnotu pro mě má, jak člověk zachází s odpadky. Potřebujete něco vyhodit a nejbližší odpadkový koš je plný? No, tak to prostě hodíte na zem, protože ať si to uklidí ti, kteří jsou za to placeni? Nebo se porozhlédnete po nějakém jiném koši, který není přeplněný? Možná dokonce patříte k těm, kteří občas i po někom nějaký ten čurbes zvednou a odnesou do odpadkového koše. I v tomto chování spatřuji míru kulturnosti.
Do třetice všeho kulturního i nekulturního, stačí projít dveřmi u nějakého trochu více vytíženého obchodu nebo budovy. Cpe se někdo dovnitř, div všechny vycházející nesmete? Zřejmě nikdy neslyšel, že nejdříve má nechat vyjí ty, kteří chtějí ven. Podobně to můžete zažít třeba při nastupování do vagónů metra. Zatímco jeden počká, až lidé vystoupí, jiný se cpe do vagónu, div že cestující kvůli němu málem ani nevystoupí. I to mnoho říká o naší kulturnosti.
Dalo by se pokračovat ještě celkem dlouho ve vyjmenovávání malých každodenních situací, které o chování národa mnohé vypovídají. Patří sem i tak obyčejná věc, jako je úsměv lidí na ulicích, chuť pozdravit druhého na chodbě baráku, ve kterém bydlím, a to přesto, že toho člověka neznám, nebo třeba ochota pomoci zcela neznámému člověku v nějaké složité situaci.
Kdybych měla kulturnost českého národa posuzovat právě podle výše uvedených měřítek, moc bodů bychom nenasbírali. Stačí však vybrat měřítka zcela jiná a dopadneme hvězdně. Inu, on se tehdy ředitel Železný skutečně nemýlil, když prohlašoval, že nejsme o nic lepší ani horší než jiné národy. Jednou za čas je dobré si to připomenout. Aneb platí staré známé, před nikým se ponižuj a nad nikým se nepovyšuj. I tak by se to dalo říct.
