Článek
Na druhý svátek vánoční se pan premiér rozhodl promluvit k lidu. Doma jsme bujaře diskutovali o tom, proč. Nebývalo nikdy zvykem, aby premiér takto o Vánocích promlouval k veřejnosti. Inu, blíží se volby, je třeba prezentovat úspěchy a usilovně zakrývat neúspěchy. „Připomíná mi to projevy Husáka za socialismu,“ komentovala vystoupení moje teta a bleskurychle dodala: „Ten taky neustále žvanil o tom, jak naše země vzkvétá, jak se všechno vládě daří a plány se plní na 130 procent. Tenhle jen nemá pětiletky a neohání se stotřiceti procenty, jinak mi leze na nervy úplně stejně.“ Pak se na chvíli odmlčela, zamyslela se a položila otázku: „Já vlastně ani nevím, proč tomu chlápkovi nevěřím. Ale kouknu na něj a je mi jasný, že jen odříkává připravenou básničku.“
O pestrou rodinnou debatu bylo rázem postaráno. Přesto, že jsme v rodině různých politických názorů a zaměření, na tomhle se shodli všichni. Premiér nepůsobí přesvědčivě a jeho slovům v našem širokém příbuzenstvu (které se na Vánoce sešlo, a tak to mohlo pěkně prodiskutovat) nikdo nevěří. Nevěřím mu ani já. Proč vlastně?
Ne, není to ani z principu, že se politikům věřit nemá, ani proto, že bych byla jiného politického smýšlení než pan premiér. Je to proto, že při projevu nepůsobí přesvědčivě. Co hůř, nepůsobí ani sympaticky. Kdybych měla tolik slabin ve svém veřejném vystupování, jako má pan premiér, buď bych šla fofrem do hodně dobrého kurzu, abych se jich zbavila, nebo bych se snažila pronášet projevy k veřejnosti co nejméně. Zarážející je, že při počtu odborných poradců, které vláda má, nenašel se dosud žádný, který by toto panu premiérovi řekl. Nebo se někdo našel (soudě podle premiérových pokusů zalíbit se svými vystoupeními na soc. sítích), ale je to spíš matla patla než odborník.
Mluvit k veřejnosti není legrace. Na první pohled se to sice může zdát jednoduché, ale ve skutečnosti jde o hodně složitou alchymii. Slova, tedy to, co politik říká, je ze všeho nejméně důležité. Na prvním místě totiž stojí to, jak to říká a k tomu řeč těla, zejména mimika obličeje. Roli hraje i celkové charisma mluvčího a jeho vnitřní energie, kterou (ať chce nebo ne) na ostatní přenáší. Kde schází charisma, musí o to lépe fungovat forma - tedy to, jakým způsobem politik vystupuje a mluví. No a tady je ten zakopaný pes. Pan premiér bohužel při svém projevu působí jako někdo, kdo právě skládá státní zkoušku a hodně dobře se všechno naučil. Chlapi v hospodě by nejspíš řekli - panák, který jen papouškuje.
Ta státní zkouška je celkem přesné přirovnání, protože u té je člověk trochu nejistý, ale snaží se, aby to nebylo poznat. U státnice se nevtipkuje, proto je výraz obličeje spíše strnulý, vážný, seriózní a pokud se snad objeví náznak úsměvu, bývá spíše neupřímný. Snahou zkoušeného je mluvit pomalu a srozumitelně, bez emocí a hlavně věcně, často se sklonem k trpělivému vysvětlování. Kdo je dobře připraven, což pan premiér vždy bývá, ten dokáže lépe do hry zapojit své sebevědomí. To je však trošku hra s ohněm, protože může někdy vyvolat i dojem nabubřelého nesympatického chlubílka. No a to je, sečteno a podtrženo, celkem přesný obrázek letošního vánočního projevu pana premiéra.
Co schází? V prvé řadě lidskost a uvolněnost. Ukázat alespoň o Vánocích lidskou tvář. Být chvilku za sympaťáka. Vykašlat se na volby a odříkávání seznamů toho, co všechno se povedlo a prostě jen lidem popřát pohodu a klidný závěr roku. A jak převelice by v čase vánočním zabodovala pokora! Místo chlubení se jen obyčejně lidsky omluvit za to, co se vládě nepovedlo (a že toho není málo). Za neúspěchy, díky kterým se někteří lidé v této zemi neměli letos a ani v letech předchozích tak skvěle, jak si pan premiér nejspíš myslí. To by mohl být projev, který by v dobrém slova smyslu překvapil. Místo toho ale někdo řekl: „Běž a přeříkej jim, jak jsme dobří, aby je náhodou nenapadlo na to zapomenout a volit někoho jiného než nás!“
Pane premiére, vyměňte své poradce. Opět z vás udělali o těchto Vánocích loutku, která působí nepřesvědčivě. Přitom by stačilo tak málo! Tak to ale s veřejným vystupováním je - ďábel je ukryt v mnoha detailech. Kdo umí, ten umí. A kdo neumí, musí se to naučit, nebo si vybrat hodně dobré poradce.
Anketa
Zdroje:
