Článek
Manželé Novákovi se dostali do finančních potíží. Tak dlouho si půjčovali na všechno možné, až jednoho dne zjistili, že je pro ně nemožné půjčky splatit. I když už jim z výplat zůstávalo sotva na vyžití celé rodiny, ve skutečnosti jejich dluhy narůstaly, protože splácením minimálních splátek umořovali jen úroky a něco málo nad ně, ale ne dost na to, aby dluhy skutečně v průběhu času klesaly. I když poctivě vše spláceli, na konci roku měli o víc jak sto tisíc vyšší celkový dluh než na začátku.
K tomu dvě děti školou povinné, každý dvě zaměstnání a rodinné opasky utažené na maximum. Chtěli své půjčky refinancovat, ale banky je odmítly s odůvodněním, že jsou už předlužení a měli přijít dříve. Nabízela se jediná možnost, a sice oddlužení. Nejdříve se toho báli, ale pak je situace do tohoto řešení stejně dotlačila. A ejhle! Ono to oddlužení nakonec nebylo zdaleka tak hrozné, jak se obávali. Soud vyměřil manželům, kolik musejí každý měsíc splácet a splátky se jim automaticky strhávaly z výdělků. Bylo přesně určeno, kolik jim musí zůstat, aby rodina se dvěma školačkami mohla skromně, avšak důstojně vyžít. Jaké bylo jejich překvapení, když manželé zjistili, že jim po zaplacení soudem stanovených splátek zbývalo v rodinném rozpočtu dokonce o něco víc než byli před oddlužením zvyklí. Nejdůležitější však bylo, že jim už nenabíhaly žádné další úroky a jejich dluhy se opravdu konečně začaly zmenšovat. Po pěti letech to měli za sebou a mohli začít normálně žít.
Ojedinělý příběh? Vůbec ne! Takových rodin je každý rok v České republice nemalý počet. I přesto, že se musejí po dobu oddlužení uskromnit, ukazuje se, že to jde. Mnozí jsou na tom skutečně v době oddlužení o něco lépe, než na tom byli před ním. Je to tedy schůdné řešení, které může přinést kýžený výsledek, což je nový život bez dluhů.
Je však otázka, jak by asi tato rodina dopadla, kdyby místo oddlužení využila například rad strýčka, který byl v rodině považován za finančního odborníka. Pojďme se podívat, jak by to také mohlo vypadat.
Drsný strýček by přijel a řekl by: „Co jste si navařily, milé děti, to si teď také sněste! Musí se šetřit a když šetřit, tak ať to stojí za to!“
Všem nařídil chodit pěšky, protože jsou zdraví a jízdenky na dopravu jsou jen zbytečný luxus. Dětem zrušil možnost chodit ve škole na obědy, protože když jsou na tom tak špatně, mohou zkusit požádat o možnost obědů zdarma v rámci charitativní pomoci. Oblečení se bude kupovat jen když se začne rozpadat, v případě dětí ve chvíli, kdy bude zcela jasné, že vyrostly a už se do původního nevejdou. Nakupovat se bude jen v sekáčích, nic nového. Jíst se bude skromně, tělo něco vydrží! Stačí se rozhlédnout po nabídce na trhu, pořád existují potraviny jako točeňák, gothaj nebo podobné salámy, velká šiška chleba Šumava (žádné ty nóbl kváskové nebo celozrnné drahé chleby), pytlík čaje mohou používat opakovaně, ovoce je zbytečný luxus a stejně se má jíst jen to, co vyroste v lokalitě, kde člověk žije. Mohou si koupit třeba mrkev, ta je velmi zdravá. Někdy se dají sehnat levně ředkvičky, což by jim mohlo stačit. Případně mohou využít samosbět, což bude i skvělá náhrada drahého fitka a přihlouplých kroužků.
Kultura je zbytečný luxus, knihy rovněž. Paní Novákové zakázal nákup šminků a mohla se líčit jen ze svých starých zásob. Rozpočet na drogeristické zboží dokázal snížit téměř o dvě třetiny tak, že nakázal nakupovat jen to nejlevnější zboží a některé zcela zakázal, jako například dvou a vícevrstvý toaletní papír nebo zubní pasty a ústní vody. Dočetl se, že stačí zuby čistit jen čistou vodou, pasty a ústní vody údajně žádný větší zdravotní a hygienický efekt nemají. Ke kadeřníkovi se chodit nebude, Novákovi se budou od této chvíle stříhat doma svépomocí. Strýček všem prodal mobilní telefony. Nejen, že plánoval ušetřit za tarify, ale také chtěl získat finance jejich prodejem. (To mu tak úplně nevyšlo, protože musel zaplatit pokutu za předčasné ukončení smluv a ta byla nakonec vyšší, než cena, za kterou se mu použité telefony podařilo prodat.) Ještě bych mohla chvíli pokračovat, těch restriktivních opatření totiž bylo opravdu hodně. Výsledek?
Po čtvrt roce Novákovi věděli, že takhle nejsou schopni žít. Jejich život nebyl důstojný. Dcerkám se ve škole děti začaly posmívat, paní Nováková měla nově problémy v zaměstnání, protože nemohla dle představ svého zaměstnavatele dobře reprezentovat na recepci, kde pracovala. Pan Novák měl všeho plné zuby, protože mu strýček nedovolil koupit si domů ani flašku piva a není divu, že i jinak pohodové manželství Novákových začalo skřípat. Když zkrátka někdo příliš zatlačí na pilu, lidem dojde nejen trpělivost, ale i dech. A to přesto, že vědí, že splácet dluhy je třeba.
Strýček to přehnal a Novákovi, byť za ten čtvrt rok dokázali splatit výjimečně dost peněz, milého odborníka hnali svinským krokem, jak se pěkně česky říká. Protože, jak je známo, kdo chce moc, nemívá nic. Lidi zkrátka nevydrží všechno, a to ani tehdy ne, pokud by měli strádat a trpět z ušlechtilých a rozumných důvodů.
Současná vláda je právě takový strýček, který si hraje na odborníka. Někdy má dokonce podobně úspěšné nápady, jako byl ten s prodáním mobilních telefonů. Je otázka, jak daleko zajde, co všechno lidem sebere a zruší a jak moc pošlape jejich důstojný život. Podle toho se pak ukáže, jak dlouho to čeští Nováci ještě vydrží!
