Stojí nám to za ušetřené tři miliony aneb jak je na tom státní rozpočet

Nejen malé země, ale také tzv. malé jazyky to mají složité. Docílit toho, aby český bestseller vyšel v překladu do některého světového jazyka, je mnohonásobně složitější než docílit překladu anglického bestselleru do češtiny. O to větší péči musejí malé země podpoře své kultury věnovat.

Možná si říkáte, co je komu do české kultury někde jinde v Evropě nebo na druhém konci světa? Na první pohled si to nemusíme uvědomit, ale hraje to mnohem větší roli, než se zdá. Pokud o zemi nikdo nic neví, těžko si ji vybere třeba pro studium na univerzitě. Nejspíš by to takového člověka ani nenapadlo. Přitom příjmy ze školného od zahraničních studentů nejsou vůbec pro české univerzity nezajímavou příjmovou položkou.

Kromě toho, zahraniční absolvent vysoké školy technického směru vytvoří v ČR přidanou hodnotu 2,5 milionu korun ročně, kdy hrubý přínos pro veřejný rozpočet činí 0,8 mil. Korun (Dopadová studie 2ET, 2024).

Studie zkoumající ekonomický vliv zahraničních studentů v různých zemích jednoznačně ukazují pozitivní finanční bilanci. Státy jako Francie, Nizozemsko, Velká Británie, Austrálie a Španělsko získávají díky přítomnosti zahraničních studentů každoročně příjmy v hodnotě několika miliard korun, které výrazně převyšují náklady spojené s jejich pobytem.

Podobně může někoho napadnout, jen díky tomu, že se seznámil s českou kulturou, že by mohl navázat právě v ČR obchodní kontakty, že by mohl v této zemi začít podnikat nebo zahájit jakoukoliv zajímavou formu spolupráce. Kultura často stojí i za spoluprací na úrovni vědecké, za výměnnými studijními i vědeckými pobyty apod. Mluvit o cestovním ruchu je už možná nošením dříví do lesa, protože koho nenapadlo výše jmenované, toho alespoň cesty za poznáním většinou napadly. Proč by jezdily davy turistů do míst o jejichž kultuře nikdy ani neslyšely?

Na principu propagace kultury jsou také založeny tzv. „Unesco památky“, které často bývají silnou motivací pro turisty tu či onu zemi navštívit. Kdybychom sečetly kompletně všechny finance, které takové snažení o propagaci české kultury ve světě v globálním měřítku generuje, nejspíš bychom se dostali k překvapivě vysokým částkám. Opravdu tedy není jedno, jestli se země věnují propagaci vlastní kultury, nebo ne. U těch malých, jako je ČR, to platí o to víc!

Pro Českou republiku tuto záslužnou a často i velmi náročnou činnost zastávají v mnoha zemích světa tzv. Česká centra. Velice často pracují jen v malých týmech, které však dokážou být neskutečně výkonné. Jejich existence se postupem času stala vzorem i pro další státy, na což může být Česká republika pyšná. Pokud jde o Evropu, často jde o jediné opravdu fungující a spolehlivé organizace z celé oblasti střední a východní Evropy. Česká velvyslanectví ve své agendě nemají čas na činnost, kterou Česká centra vykonávají a o to důležitější jejich činnost je.

Možná teď radostně tlaskáte, protože to není tak dlouho, co jsme mohli z médií všichni slyšet, že premiér Fiala odjel otevřít nové České centrum do Bělehradu. Už jsme se ale nedozvěděli, že ke konci tohoto roku budou dvě Česká centra v Evropě zcela zrušena. Jde o centrum v Athénách a v nizozemském Rotterdamu. Uzavření jakéhokoliv Českého centra znamená velkou a nenahraditelnou ztrátu pro českou kulturu a důvěryhodnou spolupráci s jinými státy.

Možná si říkáte, že tím Česká republika jistě ušetří nemalé finance. Myslíte? Možná byste se divili s jak nízkými náklady byla obě cetra provozována. Například Centrum v Rotterdamu mělo roční náklady přibližně tři miliony korun, což je pro státní rozpočet pod jeho rozlišovací schopností. I když pozor! Možná je na místě se ptát, zda je na tom český státní rozpočet opravdu tak tragicky špatně, že pro něj mají význam i tři miliony korun?

České centrum v Nizozemsku přitom dokázalo vybudovat rozsáhlou síť kontaktů a partnerství s místními festivaly ve všech žánrech, s nejrůznějšími kulturními institucemi (muzea, galerie, artová kina, nakladatelství, knihovny, debatní centra), školami, univerzitami a komunitními centry. Významně se zapojuje do činnosti nizozemského klastru EUNIC, evropské sítě národních kulturních institutů. Centrum podporuje kulturní aktivity po celém Nizozemsku a jeho podpora je klíčová pro účast českých umělců, spisovatelů, filmařů, akademiků a dalších odborníků na místních akcích a projektech.

Za tři dekády svého působení zorganizovalo České centrum stovky akcí a poskytlo zázemí mnoha českým tvůrcům, vědcům i studentům, kteří zde našli veškerou potřebnou podporu a kontakty. Na jeho aktivity je napojena také česká krajanská komunita v Nizozemsku, včetně studentů a odborníků, pro které centrum zůstává zásadním spojením s českou kulturou. České centrum také dlouhodobě spolupracuje s Muzeem Komenského v Naardenu. Pečuje o odkaz Františka Škroupa, J. A. Komenského, T. G. Masaryka nebo československých letců RAF, kteří zde za války přišli o život.

Uvedená rozsáhlá činnost Českého centra má významný podíl na dnešních vynikajících vztazích mezi Českou republikou a Nizozemskem. Dokladem toho je i fakt, že zdejší České centrum vysoce oceňují mnohé nizozemské instituce a osobnosti veřejného života.

Přesto, že zatímco informace o otevření nového Českého centra se do médií dostala, informace o uzavření dvou uvedených Českých center tiše vyšuměla. Přesto toto rozhodnutí zasáhlo obrovskou skupinu lidí, která se rozhodla za osud obou Českých center bojovat. Já zůstanu u centra rotterdamského, ke kterému mám vztah, protože jsem kdysi několik let v Rotterdamu žila, ale ani trochu to neznamená, že by mi na osudu athénského centra nezáleželo. Jeho zrušení je stejně chybným krokem, jako zrušení Českého centra v Rotterdamu.

Pro zachování rotterdamského centra byla sepsána petice, kterou může kdokoliv podepsat. Její text byl také adresován na Ministerstvo zahraničních věcí panu ministrovi Lipavskému a rovněž generální ředitelce Českých center, paní Jitce Pánek Jurkové, Ph. D.

Petice má v tuto chvíli mnoho významných signatářů, podepisují také čeští spisovatelé a spisovatelky, muzea a galerie, nizozemské radnice, knihovny a nakladatelství, nizozemské univerzity, debatní a komunitní centra po celém Nizozemsku a dalo by se pokračovat ve vyjmenovávání ještě hodně dlouho.

„Víc jak 30 let jsem žil v zahraničí a pracoval pro OSN, nejprve pro ICTY v Den Haagu, poté ve Vídni a posledních 17 let v New Yorku. Po vydání mé knihy Vyšetřovatel jsem měl možnost se seznámit s prací Českých center, a to zejména v New Yorku, Londýně a Den Haagu. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že Česká centra mají zcela zásadní význam pro šíření kulturních informací o České republice, což významně napomáhá k tomu, aby se Česko vrátilo na mapu světa jako kulturně vyspělá země. Práce centra v Nizozemí je profesionální a věřím, že finanční prostředky na jeho provoz jsou v tomto směru vynaloženy velmi efektivně. Běžně se nevyjadřuji k podobným rozhodnutím, ale v tomto případě si myslím, ze zrušení Českého centra v Nizozemsku je rozhodnutí chybné a doufám, že je možné jej ještě přehodnotit.“ (Vladimír Dzuro, kriminalista, vyšetřovatel válečných zločinů při mezinárodním tribunálu v Haagu, ředitel odboru vnitřní kontroly při OSN v New Yorku)

„České centrum Rotterdam je velmi aktivní v propagaci českých kulturních událostí v Ņizozemsku. Rád bych jeho pracovníkům poděkoval za nadšení a finanční podporu, která tyto aktivity umožňuje. A také za to, že se osobně všech aktivit účastní. Bez této podpory by se řada kulturních událostí vůbec neuskutečnila nebo by se jim nedostalo dostatečné pozornosti.“ (Jaroslav Rudiš, spisovatel)

„České centrum Rotterdam bylo hnací silou naší úspěšné kulturní výměny. Vytvářet hodnotná propojení a umožnit umělcům dělat nejlíp to, co umí. Byla radost spolupracovat s tak zanícenými profesionály.“ (Kees Mercks, bývalý docent na Amsterdamské univerzitě, překladatel z češtiny do nizozemštiny)

„Když Česká centra nedávno zavírala vídeňskou pobočku na Herrengasse, nedávalo mi to smysI. Proč opouštět prostor (dokonce s galerií), který díky svému umístění přímo na ulici skvěle komunikuje s kolemjdoucími? Dobrá ale, pobočka byla přesunuta. Teď se však ruší dvě centra, která jsem poznala jako mimořádně aktivní a myslím, že to je vyloženě špatný krok. Tak jsem podepsala petici proti jejich zavření. Česká kultura to obecně nemá ve světě jednoduché a přetrhat fungující, léta budované vazby v Nizozemsku a stopnout raketový vzestup nedávno otevřené pobočky v Athénách, jí určitě nepomůže.“ (Kateřina Tučková, spisovatelka, z jejího facebooku)

„Zavírat léta skvěle fungující centrum v zemi, která poskytla azyl Komenskému, Škroupovi a mnoha dalším Čechům a patří ke kulturně i ekonomicky nejvyspělejším v Evropě, je strašným obrazem nekompetentního vedení předtím dekády dobře spravované instituce.“ (Vít Janeček, producent, režisér, držitel nominace na Českého lva)

„Česká centra jsou vizitky, na základě kterých si o naší republice dělají ostatní představu…minimálně z kulturního hlediska. Stát, který není schopen navnímat důležitost kultury, je stát nemocný.“ (Linda Kaplanová, textilní návrhářka Praha)

Autoři petice obdrželi od generální ředitelky Českých center na svou iniciativu také odpověď formou dopisu, ve kterém se mimo jiné píše: „Rozmístění jednotlivých kulturních institutů – Českých center – odráží geostrategické priority české zahraniční politiky a aktuální rozpočtový rámec. Síť kulturních institutů Česka ani žádné další země není neměnná, musí se rozvíjet a někdy i měnit podle mezinárodního kontextu… Česká centra v poslední době otevřela zastoupení v Tchaj-peji, Hanoji a Bělehradu, kde nás čekají zásadní výzvy v oblasti veřejné a kulturní diplomacie… Česko-nizozemské kulturní vazby jistě přicházejí o důležitý článek. Historie české kulturní diplomacie se ale píše dál, v Evropě i za jejími hranicemi.“ (Citováno z dopisu ze dne 14. listopadu 2024, autorka má text dopisu k dispozici.)

Řečeno nediplomaticky a obyčejně lidsky – je to jen politika. Nově otevřené centrum v Bělehradě je velké a provoz bude drahý. Někde se na to peníze vzít musí. V takovém případě přijdou vhod i ty tři miliony, které na svůj roční provoz potřebuje České centrum v Rotterdamu. Kvůli takto směšné částce klidně zahodíme mnohaletou pečlivou práci lidí. Pokud si kdokoliv myslí, že co se jednou vykonalo, zůstane vykonáno a další již není třeba, velice se mýlí. Čas je bohužel nemilosrdný a zpřetrhané kontakty, stejně jako narušená spolupráce, přinese časem své – povědomí o české kultuře se začne z Nizozemska tiše vytrácet. Za deset let může být ztraceno mnohé z toho, co bylo za více jak třicet let usilovné práce vykonáno. Opravdu nám to stojí za částku, za kterou si dnes nekoupíme v Praze ani garsonku?

Kromě toho, že petici již podepsalo mnoho lidí a také se k ní vyjádřili, je zajímavé sledovat i zákulisní informace. Údajně se od diplomatů a náměstků šíří, že pan ministr kulturu nemá rád a nezajímá ho. Těžko říct, zda jde o fámu typu „jedna paní povídala“, nebo o velmi závažný fakt, který bychom v případě ministra zahraničních věcí rozhodně neměli brát na lehkou váhu. Zůstaňme však u faktů, které mluví samy za sebe: pan ministr Lipavský zrušil na MZV kulturní odbor. K čemu využívá ušetřené finance, o tom opět zákulisní povídačky barvitě spekulují. Zrušený kulturní odbor na MZV ČR sám o sobě však určitou výpovědní hodnotu má. Pro nikoho z nás to však není dobrá zpráva a pro českou kulturu už vůbec ne.

Pokud se připojíte k petici za zachování Českého centra v Rotterdamu, můžete udělat dobrou věc. Kontakt na petici najdete ve zdrojích.

ZDROJE:

Otevření Českého centra v Bělehradě: https://czechcentres.gov.cz/blog/2024/11/premier-petr-fiala-slavnostne-otevrel-ceske-centrum-belehrad-v-nove-budove-se-snoubi-historie-i-budoucnost-cesko-srbskych-vztahu

Výroční zprávy Českých center: https://czechcentres.gov.cz/o-nas/vyrocni-zpravy

Tisková zpráva o zrušení dvou Českých center: https://www.dropbox.com/scl/fo/wc7bn32×kssdrz088hgow/AClOkxyOVO3-NjxH_JGs4yA?rlkey=4u3q8qdrbsxm1tpfen7p1y9s1&e=1&st=qaxdh9hz&dl=0

Česká centra webové stránky: https://czechcentres.gov.cz/

Studující 2.0 – informace o zahraničních studentech v ČR: https://www.dzs.cz/sites/default/files/mosaic/2024-09/Mozaika_2024-PODZIM_web.pdf

Petice za zachování Českého centra v Rotterdamu: https://e-petice.cz/petitions/petice-za-zachovani-ceskeho-centra-v-nizozemsku.html#1193

Dopis od generální ředitelky paní Jitky Pánek Jurkové, Ph. D. má autorka k dispozici.