Článek
Je to nespravedlivé? To ať si každý přebere po svém. Faktem je, že televize tady není pro soutěžící, kteří by chtěli cokoliv v jakékoliv soutěži vyhrát. Kdybyste studovali média v USA, tak byste se už v prvním ročníku dozvěděli, jak zní definice televize: Televize je médium určené prioritně pro vysílání reklamy a aby se na tu reklamu někdo díval, musí vysílat ještě i jiné věci. To je pravda o televizi. Pravda, kterou si ovšem jen málokterý divák chce připustit.
Televize, tedy rozhodně ta komerční, chce v prvé řadě vydělávat peníze reklamou, kterou vysílá. Cena reklamy se odvíjí od sledovanosti pořadů, do kterých se prodává. Čím vyšší sledovanost, tím vyšší cena. Není přitom důležitý jen rating, ale často je mnohem důležitější tzv. share, tedy podíl cílové skupiny na sledovanosti. Jeden příklad za všechny. Pokud bude televize vysílat ve večerním hlavním vysílacím čase soutěžní pořad, jehož hlavní cílovou skupinou jsou ženy 30+ a bude mít sledovanost například 800 tisíc diváků a share 100 tisíc, pak to znamená, že se sice dívalo celkem 800 tisíc lidí, ale jen sto tisíc z nich byly ženy v cílové skupině 30+. Bude-li ale tentýž pořad mít sledovanost jen 400 tisíc diváků (tedy půlku) a 350 tisíc z nich budou ženy 30+, pak má pořad víc jak třikrát vyšší share, tedy se více jak třikrát lépe trefil do své cílové skupiny. Pro každého inzerenta je mnohem důležitější share než rating. Pokud prodávám zboží pro ženy 30+, zajímá mě mnohem více pořad, na který se dívá více těchto žen než pořad, na který sice kouká celkově více diváků, ale potenciálních kupců pro můj výrobek mnohem méně. Od toho se odvíjí kompletní fungování televizí: stavba programu, nákup pořadů, vývoj nových formátů, původní televizní tvorba apod.
Díváte se na televizní seznamku? Ve skutečnosti televizi rozhodně nejde o to, aby se tam lidi seznámili. Jde o to, aby měl pořad co možná nejlepší share. O nic víc. Stejně tak v talentových soutěžích nejde ani trochu o to, aby vyhrát ten nejlepší (nakonec, kdo a jak by to poctivě měřil, že). Diváci rádi pořady ovlivňují a milují hlasování, kterým mohou do něčeho významně zasahovat. Nehodnotí výkon, jen málokdo z nich má takové znalosti, aby mohl odborně hodnotit. Hodnotí sympatie, a to, jak mají nebo nemají interpreta v oblibě. Často mohou rozhodovat detaily a drobnosti. O spravedlnost tu opravdu nejde. To, oč jde, jsou v prvé řadě emoce.
Diváci se při sledování televize nechovají podle zdravého rozumu, jak by možná neznalý laik čekal. Televize je velmi silné médium a diváky nesmírně ovlivňuje. Nabízí jim virtuální svět a diváci často do tohoto světa bez bázně vstupují a neznají hranic.
Nejedna žena se u obrazovky hroutí, protože ta soutěžící XY, je přece tak krásná! Má tak nádherné vlasy a nemá žádné vrásky! (Obdobně jako na obálkách časopisů.) Kdo ale ví, že na této krásce, aby mohla být tak neodolatelná, makal maskér, kadeřnice a kostymérka před natáčením několik hodin?
Ten moderátor je přece tak šarmantní a usměvavý, je věčně v dobré náladě! Každá druhá puberťačka se do něj hned zamiluje. Brzy by jí to přešlo, kdyby zjistila, že i on je úplně normální chlap, jako každý jiný a dovede být někdy (jako každý) hodně protivný.
Herci, který hraje záporáka v oblíbeném seriálu, neprodá prodavačka v trafice noviny, protože je to „hajzlík“ a servírka mu při obědě, když se nedívá, plivne do guláše. Někdy se to děje i u velmi úspěšných filmů. Herecká představitelka vrchní sestry v psychiatrické léčebně ve Formanově slavném snímku „Přelet přes kukaččí hnízdo“ se ještě mnoho let po uvedení filmu na plátna kin, potýkala s nevraživostí svého okolí. Byla přece ta zlá zdravotní sestra, tak jí to dali lidé pěkně sežrat.
Televize je virtuální svět, kde téměř nic není pravda a téměř všemu mají diváci sklon věřit. Diváci jsou schopní posílat rentgenové snímky svých kloubů ke konzultaci do televize, protože přece ten primář ortopedie, ve věhlasném televizním seriálu, jejich problém určitě vyřeší. Jak je to možné, když všichni vědí, že je to jen herec? Kdo ví… Možná si říkají, co kdyby…
Až se budete u některého svého oblíbeného televizního pořadu příště rozčilovat, že měl vyhrát jiný soutěžící a že to není fér, vzpomeňte si, že jde jen o virtuální svět, ve kterém jde o všechno možné, jen ne o spravedlnost a férovou hru. Taková už zkrátka televize je.
(Autorka přednáší mediální problematiku na VŠ.)
