Článek
Diplomovaný specialista (DiS.) je titul, který v České republice dostávají absolventi vyšších odborných škol. Ty patří do tzv. terciálního vzdělávání, tedy aby se na takovou školu mohl zájemce přihlásit, musí mít maturitu. Nároky jsou tedy stejné, jako u vysokých škol a univerzit. Studium je většinou tříleté, tedy stejně dlouhé, jako bakalářské studium.
Za dobu studia musejí studenti nasbírat stejný počet tzv. ECTS kreditů. Jde o evropský systém, který umožňuje studentům snadno studovat v různých zemích a nechávat si uznat akademickou kvalifikaci. V rámci Evropy je dáno, že jeden akademický rok odpovídá zátěži 60 kreditů. Jinými slovy, řádně studující by měl za školní rok svým studiem získat tento počet kreditů. Současně je dáno, že aby měl student nárok získat bakalářský titul a bylo mu uznáno bakalářské vzdělání, musí za dobu studia získat minimálně 180 ECTS kreditů, což platí jak pro univerzitního bakaláře, tak pro vysoké školy všeho druhu.
I na vyšších odborných školách musí student získat za dobu studia 180 ECTS kreditů a řádně složit závěrečné státní zkoušky. On však titul Bc. nedostane. Je mu přidělen ne zrovna dobře znějící titul DiS., jehož reputace není moc dobrá a mnoho lidí ani neví, že jde vlastně o obdobu titulu Bc. V zahraničí jsou některé tyto školy čtyřleté, ale stále platí, že pro získání titulu Bc. je třeba získat 180 ECTS kreditů.
Vyšší odborné školy se vyznačují tím, že jsou velmi zaměřené na praktické odborné vysokoškolské vzdělávání a připravují vysokoškolsky vzdělané odborníky do praxe. Země okolo nás často tyto školy označují jako „profesní vysokoškolské vzdělávání“ a jejich absolventům některé přidělují tzv. „profesní“ titul Bc. V některých zemích západní Evropy se tedy rozlišuje titul Bc. akademický a titul Bc. tzv. profesní. Kdo ví, že nebude chtít dělat akademickou dráhu, že nebude chtít obor na vysoké škole přednášet, ale těší se jako odborník do praxe, ten volí profesní vysoké školy. Zaměstnavatelé mají absolventy těchto škol rádi, protože je nemusí všechno učit. Tito mladí lidé totiž často přicházejí tak dobře připravení, že mohou ihned začít v oboru pracovat a vědí, jak na to. Je tomu tak i díky opravdu četným praxím, kterými studenti během studia na vyšších odborných školách procházejí.
Česká republika se před lety připojila ke skupině celkem 48 zemí, které přijaly tzv. Boloňskou dohodu. Tato dohoda, o které se někdy mluví jako o tzv. Boloňském procesu, významně ovlivnila vysokoškolské vzdělávání i v ČR a například u nás zavedla systém bakalářského a magisterského studia. V této dohodě se ČR mimo jiné zavázala, že pro získání titulu Bc. musí student získat minimálně 180 ECTS kreditů. Dodnes však toto ujednání v případě vyšších odborných škol nedodržuje a místo titulu Bc. je absolventům těchto škol přiznáván titul DiS., diplomovaný specialista.
Tak se paradoxně stává, že když po absolvování VOŠ přijede český absolvent do Francie nebo třeba Holandska, aby na svá česká studia navázal, je mu tam automaticky přiznán titul Bc. a je přijat do magisterského studia. U nás však musí takový absolvent ještě rok studovat na některé z vybraných univerzit a složit ještě další zkoušky, aby titul Bc. získal.
Co k tomu dodat? Snad jen to, že je u nás něco hodně špatně. Zatímco z mnoha vysokých škol a univerzit vycházejí pro praxi nepoužitelní jedinci, které musí jejich zaměstnavatel po nástupu do zaměstnání vše naučit, z vyšších odborných škol přiházejí odborníci ihned použitelní v praxi. Z neznámých příčin jim však není titul Bc. přiznáván a je na ně běžnými lidmi pohlíženo jako na všechno, co má v češtině předponu dis-. Zkrátka, titul nemá u veřejnosti úplně dobré renomé a mnoho lidí se dokonce mylně domnívá, že vyšší odborné školy jsou nějakým druhem středních škol.
Bohužel tomu částečně nahrává i fakt, že vyšší odborné školy spadají pod tzv. školský zákon, který upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a jiné vzdělávání, místo aby spadaly pod zákon o vysokých školách. Paradoxně tedy, získávají studenti VOŠ kredity úplně stejným způsobem, jako studenti vysokých škol a univerzit, ale přitom tyto školy musejí po svých studentech vyžadovat například poměrně přísnou docházku, obdobně jako se tomu děje na středních školách. Na druhou stranu ovšem, VOŠ nemají prázdniny, které mají základní a střední školy, tedy žádné jarní, pololetní, velikonoční a jiné, mají jen prázdniny letní (v červenci a v srpnu). To se pak jeden nemůže divit, že běžná veřejnost vlastně ani pořádně neví, co jsou vyšší odborné školy vlastně za druh škol. Je to smutné, protože přesně tento druh školství je víc než potřeba.
Žádného zaměstnavatele netěší, když musí absolventa s čerstvě získaným vysokoškolským diplomem všechno nejdříve naučit, aby mohl jeho služeb vůbec využívat. Doufejme, že chystané změny v českém školství na vyšší odborné školy nezapomenou a jejich přínos bude konečně náležitě oceněn. Ty téměř dvě stovky VOŠ, které v ČR máme, by si to zcela jistě zasloužily a jejich studenti ještě víc.
