Článek
Přátelé v USA mi nedávno vyprávěli, že po Vánocích přichází do amerických obchodů tzv. druhá vánoční vlna. Jakmile skončí Vánoce, nahrnou se tam lidé s nechtěnými dárky. Už před Vánocemi mnoho obchodů staví svou prodejní filozofii na tom, že k nim mohou obdarovaní přijít zakoupený vánoční dárek vyměnit za cokoliv jiného. Kupující se už při nákupu přesně dozvídá podmínky, aby věděl, čím musí obdarovaného vybavit (účtenky o koupi apod.), aby byla následná výměna zboží možná. Takové obchody jsou údajně ve velké oblibě, protože kupující mají pocit, že vlastně nemohou dárek koupit špatně, protože pokud se nebude obdarovanému líbit nebo hodit, může ho přijít vyměnit. Základním pravidlem většinou bývá, že směna může proběhnout za stejně drahý nebo dražší produkt (zákazník cenu doplatí), nebo za levnější produkt, ale pak se peníze nevracejí.
Co bývalo před lety specialitou Američanů, děje se dnes již na mnoha jiných místech na světě, včetně Evropy. Po Vánocích jde mnoho lidí vánoční dárky vracet. Vycházejí články v médiích, které radí, jak s nechtěnými dárky naložit, protože vrátit je zpět do obchodu nebo je vyměnit za jiné, zdaleka nejsou všechny možnosti, které člověk má.
Podle výzkumu, který byl v USA uspořádán v nedávné době, přibližně 42,34 % obdarovaných Američanů se rozhodne dárky vrátit nebo vyměnit za něco, co se jim líbí. 56,60 % nechtěné dárky znovu daruje. Mimo jiné z toho také plyne, že přibližně jen 1% obdarovaných, kteří dostali nechtěný dárek, nebo ten, který se jim nelíbí, si ho prostě a jednoduše ponechají. Dávno už neplatí: „Darovanému koni na zuby nehleď!“
V mnoha zemích je stále finančně náročnější obdarovat všechny blízké, a proto se mnoho lidí na vracení a následnou výměnu dárků dívá racionálně. Vše stojí spoustu peněz. Když jeden dostane nepotřebný mixér a mnohem více by uvítal elektrický zubní kartáček, není nic lepšího než mixér vrátit a třeba jen s malým doplatkem si v tomtéž obchodě pořídit kartáček. V Česku se vracení vánočních dárků zatím neděje v masové míře, ale nepochybuji, že i u nás se brzy v hojné míře dít bude. Přišlo sem vše, proč by nedorazil i tento zvyk. Přátelé a rodinní příslušníci se tak možná brzy začnou po Vánocích potkávat v obchodech při směnách dárků…
Pokud napíšu, že největším vánočním dárkem je setkat se s rodinou u jednoho stolu, strávit společně krásný večer, mít to štěstí, že máme domov, ve kterém je teplo, vlídno a dostatek jídla, budu považována za někoho, kdo je chytrý jak rádio a rád mentoruje. Taková už je doba. Rodinné vztahy fungují jen v menšině šťastnějších rodin. Pravdou je, že pro nemalý počet rodinných příslušníků je štědrovečerní večeře nepříjemným stresem, kdy musejí u stolu vydýchat i ty příbuzné, se kterými vůbec dobré vztahy nemají. Možná bychom se divili, kolik lidí se u štědrovečerního stolu musí kousat do jazyka, aby neřekli něco, co zafunguje jako třaskavina a rozbije kompletně zdánlivou vánoční pohodu. V dnešní době jsou totiž Vánoce krásné všude kolem nás - v televizních reklamách, ve filmech, ve výzdobě obchodů a měst a také v pohádkách, povídačkách, veselých historkách a někdy ve vzpomínkách (u těch šťastnějších). Pokud na chvíli zapomeneme na tabu, které říká, že o Vánocích se mluví jen dobře, zjistíme, že v dnešní době jsou Vánoce jedno z psychicky nejnáročnějších období roku.
Mnoho dárků si lidé v rodinách dávají jen proto, že se to tak má dělat a nedat dárek, mohlo by znamenat nepříjemný konflikt. Proto je snadné takový dárek vyměnit v obchodě za něco jiného. Nemáme-li vztah k člověku, který daroval, nemáme logicky ani vztah k darovanému dárku. Několikrát jsem v životě dostala od mému srdci milých lidí dárky, které bych si sama nikdy nekoupila. Mám je dodnes a pokaždé, když je vezmu do ruky, v dobrém si vzpomenu na dárce. I tyto dárečky pro mě mají hodnotu.
Vánoce jsou často plné neupřímnosti, protože i když se rodina domluví, že se budou dávat dárky jen dětem a ne dospělým, vždy se najde někdo, kdo to nedodrží a na průšvih je zaděláno. V rodinách, kde to funguje ještě méně, mají dárky mezi dospělými funkci celovečerní soutěže. Tchýně dala snaše dárek za dva tisíce a snacha?! No jen se na to podívejme, dárek je stěží za tisícovku! Obě u toho skřípěly zuby s úsměvem na rtech. Proto, čím jsem starší, tím víc si cením dobrých rodinných vztahů, protože jsou opravdu vzácné. Rodina, kde vztahy fungují a lidem je tam spolu dobře, ve skutečnosti dárky neřeší. Každý dává tolik, kolik dát může. Když se nějaký ten dáreček úplně nepovede vybrat, zpět do obchodu se s ním většinou neběží. Proč? Protože i když jsem obdržela povlečení, které se mi ani trochu nelíbí, pokaždé, když ho povlíknu, zasměju se, jak je příšerné a s láskou zavzpomínám na tetičku Boženku, která už mezi námi není.
Vracení vánočních dárků je zrcadlem dnešní doby. Ukazuje nám, jak málo nám na sobě záleží, jak špatné jsou rodinné vztahy a že na tomto světě pro mnoho lidí není nic důležitějšího než majetek a peníze.
