Článek
Oblíbené české přísloví z dob socialismu říká: „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Před rokem 1989 se v této zemi kradlo ve velkém. Nejeden rodinný dům byl postaven tzv. svépomocí a často z cizího, protože na stavbách se toho dalo rozkrást opravdu hodně. Soukromé vlastniství a podnikání téměř neexistovalo, a tak si kde kdo rád „uloupl“ ze socialistického. Pokud byl chycen, flastr, který dostal, se většinou nazýval „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“. Trestem za rozkrádání bylo odnětí svobody až na pět let, zákaz činnosti nebo peněžitý trest, v případě závažnějších okolností odnětí svobody až na deset let nebo dokonce až na 15 let. Občas se takové případy ve zpravodajství objevovaly.
A dnes?
Člověku se chce říct, že nová doba přinesla nové zvyky a už se nekrade. Škoda, že to neplatí. Česko se své tradice zbavit tak úplně nechce, zvyky se přenášejí z generace na generaci a jak říká klasik, může trvat několik generací, než špatné návyky zmizí. Nakonec porevoluční období je toho pěkným důkazem: ač lidé chtěli žít v lepších časech, zbavit se starých zvyků se nedařilo. Nikdy se toho snad nerozkradlo v zemi více než právě v porevolučních časech. Od těch dob uběhlo už pětatřicet let a možná se krade o něco méně, ale vesele dál. Kdo si v této zemi zkusil otevřít vlastní hospodu nebo restauraci, mohl by vyprávět. Kdo to neudělal s vlastní rodinou a nebyl všemu přítomen od rána do noci, přišel na buben. Zaměstnanci mu všechno rozkradli.
Tak jako za totality měli kuchaři své vychytávky, jak nejlépe krást, mají je i dnes. Kromě toho, okrádat se dá dobře i na malém občerstvení. Stánek z buřty a klobásami, to bylo za totality zlaté dno. Stačilo ředit hořčici a pivo totič lehce pod míru a už to hodilo měsíčně nemalý peníz!
Pokud máte firmu, někdy skřípete zuby a zvažujete, kdy to má a kdy nemá smysl řešit. Zaměstnanci si z kanceláří odnášejí papíry, tisknou si na podnikových tiskárnách vlastní věci, když je horko, odnášejí si někteří domů balíky vod. Vždyť se to ve velké firmě ztratí, kdo ví, kolik se toho za den vlastně vypije?
Nenechme se mýlit, nejde vždycky jen o pár kancelářských potřeb. Krádeží je i to, když někdo využívá svěřený prostředek jinak, než mu umožňuje smlouva. To se týká třeba aut nebo mobilních telefonů. Zaměstnanec má vozidlo jen pro služební účely a vozí v něm za firemní pohonné hmoty rodinku na chalupu nebo na výlety. Podobně to funguje i s telefonními hovory.
Uklízečky si odnášejí domů čistící prostředky, ale také hadry, houbičky, košťata i košťátka a řadu dalších věcí. Ani si nepamatují, kdy něco takového museli do vlastní domácnosti koupit…
Okrádání strávníků nemá nahrazovat platy kuchařek školních jídelen
Počkali jste si někdy na moment, až půjdou domů kuchařky školní jídelny? Často odcházejí s velkými taškami naditými jídlem. Ptám se, kde to jídlo berou. Tolik dětí nepřišlo ten den na oběd nebo o tolik jídla děti kuchařky okradly? Nebo jídelna neumí nakupovat a každý den tolik jídla zbude? Rodiče platí dětem za obědy a z jejich porcí si plní kuchařky své tašky?
Onehdy jsem se ptala jednoho ředitele ZŠ, odkud si kuchařky den co den odnášejí mnoho jídla, proč s tím něco neudělá. Odpověděl, že jsou špatně placené a pokud by jim zabránil odnášet jídlo, tak by odešly a on by měl problém sehnat jiné, protože pokud se rozkřikne, že si z jejich kuchyně nikdo nic neodnese, žádnou sílu do ní nesežene. Než takové móresy, to radši úplně jiný systém. Děti mají mizerné obědy, protože mají kuchařky mizerné platy? Co je to za logiku?
Kromě toho, většinou platí, že lidé moc dobře vědí, proč něco dělají. Opravdu si myslíme, že kdyby tyto dámy mohly jinde pracovat stejně nebo méně a mít za to více, že by ze školní jídelny neodešly? Ve skutečnosti si to dobře spočítaly. V porovnání s prací kuchaře nebo kuchařky v nějakém běžném restauračním zařízení, je práce ve školní jídelně pohodička. Při cenách potravin, když si denně odnesou jídlo za tři stovky (a to si většinou odnášejí více), je to za měsíc šest tisíc v naturáliích, které nikdo nikdy nezdaní. Většina kuchařů a kuchařek školních jídelen bývají vyučení lidé, často jen s výučním listem, s maturitou jen výjimečně. Mnoho jich ve školních jídelnách skončilo proto, že jinde, tedy v běžném komerčním provozu, prostě neobstáli. Ať už proto, že kdo ví jak dobře nevaří, nebo nestíhají, nezvládají vysoké tempo v kuchyních apod. Sečteno a podtrženo, moc dobře vědí, proč pracují ve školní jídelně. Kdyby všichni ředitelé škol dodržovali, že dětem se z jejich porcí nekrade a žádné nadité tašky se ze škol vynášet nebudou, tak by se to nedělo. Stačí jen nerespektovat něco, co je nerespektovatelné. Presonál by neodešel, protože jinde by si nepolepšil. Nedostatečně vysoký plat má být řešen úplně jinak, než aby na to dopláceli rodiče, kteří za obědy dětem platí a děti, které mají dostávat kvalitní nešizené porce jídla.
Krade se všude, jen někde více
Stejná situace je i všude jinde. Firmy často vědí, že jim zaměstnanci rozkrádají jejich majetek. Že si uklízečky odnášejí čistící prostředky nebo zaměstnanci kanceláří zase kancelářské potřeby. Podobně jako ředitelé škol, řeší vedoucí pracovníci nebo majitelé firem, jestli seženou stejně kvalitního zaměstnance, pokud mu rozkrádačky zatrhnou a on odejde. Kdyby nemohl krást ani jinde, nic takového by nehrozilo. Neměl by kam odejít.
Krade se i v obchodech a hodně v supermarketech. Podle průzkumů se nejvíce podílejí na těchto krádežích vlastní zaměstnanci! Nejvíce se s krádežemi potýkají velké obchodní řetězce a tam také nejvíce kradou vlastní zaměstnanci. Podle průzkumu z roku 2019 se také ve velkém krade ve skladech.
Nevím, jestli je dobrou zprávou, že se nekrade jen v Česku, ale všude po celém světě. Tím se můžeme trochu utěšit. Ono totiž vždycky platí, že přiležitost dělá zloděje, a pokud se může zloděj navíc spolehnout na to, že okradený se bude bát bránit, pak je zlodějova odvaha o to větší. Ale abychom tedy nestříleli jen do vlastních řad: Zaměstnankyně školského obvodu v americkém státě Illinois během dvou let zpronevěřila potraviny v přepočtu za více než 34 milionů korun. V drtivé většině případů šlo o kuřecí křidélka. Tak za víc ja třicet milionů si obyčejná česká kuchařka ve školní jídelně asi opravdu nenakrade…
Nejsmutnější na tom všem je, že většina lidí, kteří si takto ke svému platu přilepšují, se cítí v právu a považují takové přilepšení za samozřejmost. Dokud to budou zaměstnavatelé tolerovat ze strachu, že jim zaměstnanci odejdou, nikdy rozkrádačky z této země nezmizí a pořád tu bude platit, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Přitom by mělo platit, že kdo krade, za toho by se měla rodina stydět. To je ale asi v Česku trochu moc naivní pohádka.
Anketa
Zdroje:
